Vlárou s párou (a s kmotrem, čmoudíkem a dalšími)

Vůni páry neodolal ani Shalomek a jsa poháněn do akce i paromilskými choutkami kmotra, vyrazil poslední červnový pátek na lov. Stylově rovněž laděný do modré, leč gumokolně a ne mercedesově ale po škodovácku, usedl jsem po složitém překonání odporu ke vstávání, brzy ráno do auta, abych jel naložit kmotra. Ten chudák, vstával ještě dříve, aby se z hanácké metropole dostal do slováckého Kyjova.

Důvod veškerého počínání byl jasný. albatros s antonem na velkou jízdu vyrazil ne jako "obvykle" pod dráty trati Brno - Břeclav - Bratislava, ale z Brna źamíříl na poslední významnější nezadrátovanou dvojkolejku Brno - Veselí nad Moravou. Navíc na trať, kde ještě stále přežívají i nějaké stanice s mechanickými návšstidly, jedná se tedy bezmála o "šotoráj" tedy za předpokladu, že by tam bylo co fotit. Brejlovce jsou na trati ale na ústupu, ty co jsou, zachacuje mor zvaný Najbrt, Sergeje jsou dávno v historii a nákladní vlaky zážitkem, o kterém si šotouši dlouho šeptají na svých webech. No, prostě, není divu, že cesta parních lokomotiv budila takové pozdvižené. 

Pro dvojici, uvedenou v úvodu příspěvku to tedy začalo ranním vstáváním a po individuální dopravě do Kyjova následoval přesun do úseku Slavkov -Bučovice, kde jsem měl natipované první místo. Další na trase pak byl plánovaný fotohalt u Nesovic. Jen tedy realita, po propršené noci zcela mokrý porost řepky na svahu, teda nebyla moc lákavá. Ani nezbývalo moc času, vzhledem k že původně natipovaná cestička ke kolejím se ukázala zcela neprostupná. No, nakonec jsme něco nafotili a vydali se na cestu. Až do Nemotic, s přáním zachytit parní stroje u vjezdu s mechanikou. Podobně jako u Nesovic, i tady bylo mokro, že jsme pár okamžiků po vstupu do oblasti mimo koleje měli mokro jaksi ehm až po ty partie, na kterých každému chlapovi dooooost hodně záleží. No přežili jsme, odměnou jsou fotky, které, ač vznikly v zcela nenormovaném fotoprostředí proti slunku, jsou snad dívatelné. Parní vlák prosupěl kolem do odbočky a my se přesunuli uvítat s čmoudíkem a kokem. A pak jsme splynuli s davem za účelem mírného pošocení opakovaného vjezdu. Zatímco osazenstvo vlaku se postupně zase nasoukalo do vozů, na dohled ud vjezdové mechaniky od Kyjova se už naštosovala další šotolajna lovců. Zvolili jsme toto místo, protože bylo atraktivnější, než kupříkladu oblouk mezi zastávkami Jestřabice a Bohuslavice. A protože na rozdíl od vlaku jsme to měli se zajížďkou v podstatě kolem Koryčan, stačili jsme se v Kyjově přichomejtnout už jen k předpremiéře odjezdu s focením u mechanických odjezdových návěstidel. A nejen to, stihli jsme i malý fotoúlet na falešné čtyřkolejce (kolej opuštěné mutěnky - dnes vlečka, dvě koleje Vláry a další vlečka do sklárny). Pak už následovalo pro nás další focení u vjezdových mechanik, tentokráte Kyjov z veselské strany. Parní vozba, která dobře provětrala válce obou strojů, pochopitelně dorazila do Veselí nad Moravou dříve, než jsme my mohli vyjet na hlavní cestu a projet nekoncečné vesnice (a města taky) na trase.     

Ve Veselí bylo času požehnaně. Cestou samozřejmě přišlo i na bagetové intermezzo, byť kmotřík alias lakotné Hanák je jim v poslední době nevěrný s rohlíky. Tak jsem se bagetou tentokrát chlubil já. Pofotili jsme si i něco z pravidelné vozby, ale tím se bude chlubít kmotr naprosto individuálně. A zatímco on při spatření zelenožlutého tuningu šukafonu zhnuseně skládal fotoaparát, já jsem si zvěčnil i tu vozbu, co kdysi dostala podtitul Slovácké pendolino. 

Chladný kalkul pak zavelel k odjezdu, protože jako další místo setkání jsem vybral nadjezd u někdejší stanice Blatnice. Letmý pohled na displej šotopřístroje po průjezdu parní vozby dal vědět, že jsem volil správně. Ale to už sedím za volantem a uháníme do Velké. Doufal jsem, že vlak ještě doženeme u vjezdu a zvěčníme jej někdo z míst páchnoucí skládky vedlejšího produktu dobytčího trávení. Jenže parní stroje měly jiný názor a byly rychlejší. Proto jsme se k focení dostali až teprve při opakovaném vjezdu, a to doslova a do písmene - u vjezdu. 

Dál jsme vyrazili již směrem k hranici a další snímek udělali na silničním nadjezdu. Kdybych ale byl pozornější, fotili bychom vlak v zářezu pod mostem polní cesty. No nic, i náhradní místo ale nebylo špatné. Následovaly Vrbovce, zastávka ve stanici a pak - i s pomocí Modrákovy rady, míříme do Brestovce na výjezd z tunelu. Mířily tam i páry a jako již poněkolikáté, i tentokrát byly až příliš rychlé. Zachytili jsme je už po vyjetí z tunelu a tak jsme k portálu šli lovit alespoň požární vlak. Dlouho se z tunelové trouby linul dým po dvojici rychlíkových lokomotiv, pak ale nabralo kouření na intenzitě a v mase dýmu se vynořil popradský pielstick. Fajn, spokojeni aspoň s tím a jedeme do Myjavy. 

Jestliže v případě Brestovce nám Modrák pomohl radou, pak v Myjavě už domlouvám, že se staneme vlekem za jeho autem. neznám to po zdejších "chotároch" a tak spolu debatujeme, kam jedem dál. Následuje "povinný" most za nádražím a pak už hrneme rozprášenou naftu do válnů při cestě k malému papraďskému viaduktu. Tam fotíme poslední parní záběry dne a otáčíme k domovu. Cestou ještě obdivuji encyklodepickou znalost našeho laskavého navigátora a průvodce, který bez potíží sype z rukávu data o trati. Tiše zíírám. A děkuji za doprovod. 

POslední fotka, která se tady objevuje, je loučením za společnou misí a současně i pozvánkou na další report, kterým kmotr představí tuhle akci trochu jinak. Tak se mrkněte na soubor nezabavených komponentů, později to bude řada 380, v čele Moravie, kousek před Rohatcem.

Tož tak. A to je vše přátelé tadydádydá....

P.S. vzhledem k tomu, že Shalomek mizí v dáli na dovolenou, bude vás otravovat s dalším psaním a obrázky až za nějaký čas.