Po stopách tratě Trhový Štěpánov – Dolní Kralovice

Výpravu začneme na nádraží v Trhovém Štěpánově. Trať z Benešova u Prahy, která zde dnes končí, je v provozu od 11. 10. 1902. Od svého uvedení do provozu však pokračovala mnohem dále. Stavba vodní nádrže Švihov (Želivka) v 70. letech 20. století měla za následek zatopení obce Dolní Kralovice, kde byla konečná stanice tratě.

V srpnu 1974 byla zastavena osobní doprava v úseku Trhový Štěpánov - Dolní Kralovice, a ten tak sloužil už jen nákladní dopravě, a to až do svého zrušení dne 31. 5. 1975. Lze se jen dohadovat, proč nebyla ponechána v provozu nezatopená část tratě v úseku Trhový Štěpánov - Borovsko. Důvodem mohl být jak malý význam obcí na této trase, tak i skutečnost, že tato část procházela budoucím ochranným pásmem vodního zdroje (zatímco dálnice jím vede i nadále).

Z Trhového Štěpánova se vydáme po silnici pokračující souběžně s tělesem dráhy. Tato silnice se asi po kilometru za areálem ZZN na těleso napojí a vede po něm okolo obce Dubějovice, kde v místě napojení místní silnice bývala stejnojmenná zastávka. U obce Sedmpány opět trasa dráhy kříží místní silnici. Před tímto křížením se silnice, po níž jsme přišli, od trasy dráhy odklání. Ve vzniklém zálivu pole bývala dříve zastávka.

Za zmíněnou křižovatkou těleso trati pokračuje po lesní cestě. V lese jsou krásně vidět náspy a zářezy, které se většinou u obyčejných lesních cest nevyskytují... Na konci lesa musíme dát pozor, neboť následující úsek byl rozorán zemědělci. Půjdeme tedy po navazující polní cestě (mírně doprava) k silnici. Pokud se po této silnici dáme vlevo, po chvíli přijdeme k místu, kde byl pravděpodobně přejezd. Těleso dráhy se na poli po naší levé straně ještě před obcí otáčelo o 180°, aby obkroužením rybníčku dosáhlo stanice.

Za nádražím vede po tělese dráhy lesní cesta, která po chvíli vstupuje do ochranného pásma vodního zdroje. Cedule nás však již na počátku tělesa upozorňuje na zákaz vstupu. Samotné těleso dráhy je v tomto úseku zachované, s výjimkou asi půl kilometru dlouhého úseku nedaleko za Keblovským viaduktem, kde je terén zarovnán do původní nivelety a slouží jako pole. Keblovský viadukt je největší zachovaná stavba na trati.

Po překonání rozoraného pole pokračujeme po lesní cestě a dojdeme až k dálnici D1, která trasu bývalé dráhy surově přerušuje. Dříve zde byl postaven betonový objezd, při dostavbě dálnice byl však zrušen. Vpravo se naštěstí nachází jakési vodohospodářské zařízení, k němuž je přistavěn nájezd na násep dálnice. Tento nájezd přímo ústí do sjezdu z dálnice k obci Bernartice. Dáme se tedy po něm, podejdeme dálnici a dojdeme do této obce.

Zde se porozhlédneme po zbytcích dráhy. Na území samotné obce bylo těleso zcela zahlazeno. Existuje však objekt, který zdejší dráhu připomíná. Je to propustek nad místním potokem, který v těchto místech vypadá poněkud bizarně. Násep z něj byl totiž snesen a část uvolněného pozemku slouží jako fotbalové hřiště. Dostaneme se k němu pěšinou odbočující doleva z hlavní silnice před mostem přes potok.

Za Bernarticemi je těleso dráhy opět zasypáno do původní nivelety a slouží jako pole. Další pozůstatky (náspy a zářezy) jsou až v nedalekém lese a nacházejí se opět v ochranném pásmu vodního zdroje. Po průchodu lesem, vystupuje od severu z lesa a jižním směrem vstupuje po náspu levým obloukem do hladiny vodní nádrže.

Pod ní zakrátko dospěje do bývalých Dolních Kralovic... Vlastně do vodní nádrže Švihov (Želivka). Až se dostatečně pokocháme, vrátíme se zpět na bernartické předmostí, kde se nachází autobusová zastávka (pro směr do Prahy na severní, do Zruče nad Sázavou na jižní straně silnice). Zde naše výprava končí.