Tak jsme vandrovali…

Milý deníčku,

tak už stojíme s manželkou na nádraží a kupujeme si lístek do Chrastavy přes Nymburk a Mladou Boleslav. Odjíždíme před osmou ranní, abychom se vyhnuli plánované výluce mezi těmito městy, jenž má začít "s dalším rychlíkem" na Rumburk. 

Den první…

07.50 - vyjíždíme dle JŘ, pod námi zaduněl kolínský ocelák a Hydrýsek se kolíbe po "rozdupané" trati do Nymburka.
08.12 - projíždíme Veleliby, kde již stojí připravená pracovní četa s podbíječkou.
08.35 - odjíždíme z Mladé Boleslavi, vše jde až podezřele hladce.
08.50 - v Bakově jsme přesedli do další Hydry směr Turnov. Rozjíždíme se. Opouštíme turnovské zhlaví, připadá mi, že to fíra "tahá jak z poznečištěnýho kalhoty", tak koukám, co jest příčinou. Trať pod námi je čerstvě zasypaná štěrkem, přisuzuji proto naši šnečí rychlost nedokončenému podbití. Stejně pokračujeme i z Bakova-města, a to už se nám nechce moc líbit.
09.00 - v Mnichově Hradišti se při pokusu o rozjezd z CATky ozvalo zarachocení, zasyčení a ejhle, ono se to nerozjelo.
09.08 - přichází sympatická paní průvodčí a oznamuje nám, že Hydra umřela. Zároveň s ní umírají i naše naděje na zvládnutí poměrně časově nabitého programu prvního dne dovolené, první po dvou letech.
09.15 - opět přichází paní průvodčí a oznamuje, že nám zajistila "odtah" strojem z MB, ale musíme počkat, než se vyřídí všechny "papíry" pro výjezd.
09.48 - nádražní rozhlas oznamuje - "Vážení cestující, dejte pozor u první koleje, po první koleji pojede mašina." Přiznám se, že mašinu bych na kolejích opravdu nečekal.
09.50 - z oblouku se vyvalila Bangle a po krátké poradě strojvedoucích u zdechlé Hydry objela a napíchla se na náš vlak.

09.53 - přijíždí zpožděný osobák od Turnova, vedený Šukafonem s outěžkem.
09.57 - konečně za mohutného burácení drážního šestiválce opouštíme Mnichovo Hradiště. Přípoj z Turnova na Liberec je samozřejmě v tahu.
10.20 - vystupujeme plni nadšení v Turnově a chceme se alespoň jít naobědvat, když už jsme tu zůstali na hodinu a půl viset.
10.22 - další ze série pozitivních událostí - nádražka nevaří, není kuchař. Na radu vrchního jdeme přes ulici do veřejné jídelny. To je také první pozitivní okamžik posledních dvou hodin. Příjemné prostředí, velmi chutná jídla a rozumné ceny. Po dozbrojení odcházíme "o patro výš" na terasu restaurace na kafíčko a doutníček. Cestou fotím stavbu dopravního terminálu.
11.15 - přicházíme do haly nádraží a zde nás čeká další "překvapení". Náš rychlík má 25 min (nakonec měl 35 min) zpoždění. Malým plusem je, že v pokladně kupuji poslední jízdní řád liberecka. Otrávení jak indiánské šípy sedíme na peronu a civíme na nádražní ruch.
11.55 - z oblouku se konečně vynořila souprava s Apollem v čele, celá v modrém.

12.10 - od průvodčího se dozvídáme, že náš náhradní spoj z Liberce je taky v čudu a jedinou možností je, že se nám podaří stihnout rychlík nach Dresden. Také jsme byli upozorněni, že kdybychom stíhali náš vyhlédnutý osobák, stejně by nás čekalo zaplacení jízdného z Liberce do Chrastavy. Tyto vlaky jsou totiž pod taktovkou Trilexu, o čemž nás paní pokladní jaksi zapomněla informovat. K našemu "štěstí" jede onen rychlík ve 12.38 v barvách ČD.
12.35 - s vyplazenými jazyky naskakujeme do červené soupravy DB směr Chrastava.
12.48 - po pěti hodinách vyhlídkové jízdy a nenaplněných očekávání s ČD konečně vystupujeme v cíli naší cesty, kde jsme měli být už v 10.14…
13.20 - v Chrastavě hledáme Muzeum hasičské techniky, a s "nadšením" zjišťujeme, že mosty k němu odnesla povodeň…
13.35 - v IC na náměstí nás velmi ochotná paní doráží informací, že mostů nemusíme želet, bo muzeum je otevřené stejně jen v sobotu odpoledne… Prohlížíme si tedy alespoň malé městské muzeum a poté velmi zajímavý rodný dům malíře Führicha.
15.14 - nasedáme do další nám "neznámé" německé soupravy a odjíždíme do Andělské Hory.
15.18 - vyrážíme směr Machnín za technickou zajímavostí, zvanou transbordér. Po krátkém odpočinku u něj nás pohlcuje les, ve kterém si po cca 2 km nacházíme příjemné místo na spaní přímo nad šumící bystřinou.

Den druhý…

09.30 - vcházíme do malebné vesničky s názvem Kryštofovo Údolí. Obhlížíme krásné roubenky, hrázděný obecní úřad, jehož sloh vzdáleně připomíná drážní architekturu a také místní kostel. Muzeum betlémů nám bylo odepřeno, jelikož zde je otevíračka pouze o sobotních a nedělních odpolednech. Alespoň malou útěchou nám je pohled na místní orloj, instalovaný do bývalé trafostanice.
11.35 - dáváme si vydatnou polévku v restauraci, na hotovky po 12. hodině čekat nechceme, čeká nás focení vlaků na viaduktu Novina.
12.15 - přicházíme na malebnou železniční zastávku Novina, kde ponechávám manželku svému osudu a odcházím se povalovat do lesních jahod na louce za známým viaduktem. Díky zakoupenému poslednímu jízdnímu řádu odhaduji čas průjezdu rychlíku do České Lípy, vedeného Brejlovcem. Po chvíli přijíždí z opačného směru pomsta ze Šumperka.
13.08 - přijíždí náš osobák do Rynoltic. Po cestě ještě šotím v Křižanově křižování s rychlíkem.
13.40 - v Rynolticích jsme překvapeni krásnou výtopnou i nedalekým vechtrem. Vzhledem k lehce kručícím žaludkům obsazujeme první restauraci po cestě, vaří zde dobře a tak vzhledem k předchozí vydatné polévce a dojídání manželčiny krmě páchám téměř sebevraždu jídlem.
14.50 - se zmrzlinami v rukách vyrážíme směr les, kde hodláme strávit další noc pod hvězdami.
19.20 - konečně nacházíme místečko, které nám vyhovuje a vybalujeme spacáky a večeři. Opět se nám zde krásně spalo.

Den třetí…

08.50 - po vydatné snídani vyrážíme směr Jablonné v Podještědí. Plánujeme navštívit místní pamětivhodnosti.
11.30 - po delší túře usedáme na náměstí na výborný oběd. Zde se také od kamarádky, která za námi má tento den dorazit dostáváme zprávu, že se blíží vydatné deště. Vzdáváme se plánů na kulturu a po jídle upalujeme do lesů nalézt skalní útulek, objevený před třemi lety.
15.10 - neplánovaně opouštíme dost špatně značenou turistickou cestu a musíme volit delší a o dost náročnější trasu.
15.40 - příroda se rozhodla nám trošku odměnit za neprostupné cesty, na kraji pole nalézáme houští velikých černých ostružin, jenž mlčky prosí o spasení. Spásli jsme je.
16.40 - po delším hledání nacházíme kýžený cíl cesty a hned natahujeme před vchod plachtu, jelikož původní veranda vzala za své. Navíc již začíná drobně poprchávat.
17.00 - odcházím k potoku pro vodu. Díky okolním močálům se musím prodírat sotva proniknutelným houštím, s nímž budu tento den mít ještě hodně co do činění.
18.30 - v sílícím dešti pácháme večeři a zároveň velkou vatru, aby mohlo mokré dříví lépe vysychat.
20.45 - odcházím naproti kamarádům na rozcestí, aby nebloudili po lesích. I zde se mi s velkými obtížemi daří najít turistické značení v poměrně náročném terénu a nekonečném mlází.

21.50 - od kamarádky telefonicky zjišťuji, že taky díky špatnému značení už nestihnou včas dorazit na smluvené místo a přespí v autobusové zastávce. Díky neustávajícímu dešti jsem i přes kvalitní pláštěnku slušně promočen. Vybaven jen malou baterkou se vydávám zpět na camp, ale ouha, v údolí u potoka se mi definitivně ztrácí značka. Od této chvíle začíná souboj s tmou a místy neproniknutelnou vegetací. Díky řadě údolí a roklí, navzájem si dost podobných, se zamotávám víc a víc.
22.40 - znovu se místo u své polovičky ocitám na zmíněném rozcestí, kde se mne začíná zmocňovat mírné zoufalství a vztek na značení KČT. Znovu se vydávám najít cestu zpět, cestou pětkrát padám do potoka a jednou málem do nevím jak hluboké strže. Manželka s téměř vybitým mobilem má dost velký strach a není daleka toho, že zavolá záchranné složky.
23.20 - po přelezení kdovíkolikátého skalního hřbetu, údolí a hustých houštin objevuji prasečí kaliště, které jsem potkal večer při nabírání vody. Veden poslední zoufalou nadějí padám dvakráte do močálu, ale směr už mám správný. Jakmile mi pod botami plnými vody zachrastily kameny cesty, mám vyhráno. Během patnácti minut vylézám z posledních sil do našeho útočiště.
23.50 - téměř celý mokrý, potlučený, poškrábaný a vysílený rozdělávám oheň v kamnech a počínám sušit svou výstroj. Vystrašené Lwíče je radostí bez sebe. Po půlhodině nejnutnějších odvodňovacích procedur upadáme do zaslouženého spánku.

Den čtvrtý…

09.10 - probouzíme se po dosti náročné noci, která jen řízením osudu nedopadla špatně. Pohled ven je nehezký, chčije a chčije… Věci samozřejmě nedoschly a tak volíme strategický ústup do civilizace, ba přímo domů. Lwíče mi zapůjčuje své náhradní kalhoty, mé maskáče se stále dají ždímat.

11.15 - přicházíme na zastávku Velký Valtínov a schováváme se v maličké a útulné čekárně. Po čtvrthodině se zde objevují i naši kamarádi a tak se nám čekání na vlak zpříjemňuje.
11.50 - nasedáme do vlaku do České Lípy, kde se alespoň trochu zahříváme, znovu mám vše promoklé. Bohužel jsem si na vandr nevzal pláštěnku, a manželce jsem tu její vzít nemohl, kor když jsem ji v noci málem rozerval v houštinách.
12.35 - se zpožděním přijíždíme do České Lípy, ale přípoj necháváme ujet s vidinou teplého oběda. V nádražce se bohužel nevaří a tak vyrážíme hustým deštěm do města. První restaurace je v restauraci, další má sanitární den a dále do města se nám nechce. Naštvaní se vracíme do plesnivé nádražky na kafe, grogy a brambůrky. Zde mi Lwíče půjčuje i své náhradní tričko, mé oblečení je opět naskrz promočené.
14.20 - nasedáme do rychlíku směr Kolín, díky slušné obsazenosti volíme přední část řídícího vozu. Volba to byla špatná, díky neustálému přistupování cyklistů s koly.
17.00 - po strastiplné cestě, mokří, vychlazení a utahaní konečně shazujeme bágly přede dveřmi a po zatopení v kamnech padáme do vany plné horké vody.

Až si budete někdy chtít přečíst podobný blábol, pošlete mi pozvání na výlet vlakem…

Titulní snímek: Naše jednotka v zastávce Chrastava-Andělská Hora© Mixmouses