Rozkopané nádraží přivítalo oslavy

Já jsem v té době místo foťáku měl s sebou analogovou kameru, tak jsem si tehdy pořídil jen několik pohyblivých záběrů, které jsou někde na pásce kazety a nezpracované v počítači. Návštěvníci jinak vybavení si mohli pořídit snímky nejen mnoha dieselových a elektrických lokomotiv, z nichž některé stále brázdí koleje při nostalgických jízdách nebo v normálním provozu, ale hlavně zmíněných parních krásek, které jsou dnes už jen (věřme, že dočasně) neprovozními exponáty – 387.043 tak stojí v rotundě Muzea ČD v Lužné u Rakovníka, 464.202 v bývalé motorové remíze PJ Olomouc a 475.1142 se 498.106 v chomutovském depozitáři Národního technického muzea.

Vyhaslá 498.106 v chomutovském depozitáři NTM dne 30.6.2007 © PhDr. Zbyněk Zlinský

475.101 na protokolárním vlaku před odjezdem z břeclavského nádraží © Milan Vojtek

 

Slunečné sobotní ráno s sebou přineslo chladné počasí. Po příjezdu na hlavní nádraží v Olomouci a zakoupení jízdenky do Přerova, jsem se jal hledat 534.0432, z niž dým se vznášel nad kolejemi a krásně voněl. Stála i s rybáky poblíž bývalé motorové remízy a čekala na posunovací stroj řady 714, který ji i se soupravu měl přesunout k prvnímu nástupišti, aby se sice protokolárním, ale veřejným vlakem vyrazila do Přerova. Já jsem ale nasedl do osobáku, abych byl v místě oslav dřív a mohl si vyfotit už vjezd kremáka do jeho cílové stanice.

 

534.0432 přijíždí se zvláštním Sp 10107 z Olomouce do Přerova © Radek Hořínek

 

Do Přerova můj vlak dorazil s nějakou minutkou navíc. Na prvním nástupišti se pozvolna shlukovali lidé, kteří si v klidu před započetím oslav fotili vystavené exponáty, kterým v danou chvíli vévodila 464.202. Já si to lehce obhlédnul a vydal jsem se na most přes řeku Bečvu, kde jsem společně s dalšími jedinci čekal na příjezd protokolárního vlaku od Olomouce taženého kremákem 534.0432. Dalším v mém fotografickém plánu byl ten od Bohumína s E 499.004. Pendolino od Prahy a 475.101 od Břeclavi jsem si nechal ujít, stejně jako oficiální začátek oslav. Slunce se posunulo a já se vydal udělat pár fotek vystavovaných lokomotiv.

 

Zatopená 314.303 v čele kolony vystavovaných hnacích vozidel © Radek Hořínek

 

U Pendolina stál náměstek generálního ředitele pro osobní dopravu Ing. Antonín Blažek, který odpovídal na dotazy štábu České televize. Pár zdvořilostních frází jsem prohodil s tiskovou mluvčí ČD a.s. pro Moravu a Slezsko Bc. Kateřinou Šubovou. Poté se jsem se posunul k místu, kde stálo pódium a na něm Václav Žmolík, patron sbírky na opravu 464.202, právě připomínal možnost přispět a zároveň zval na doprovodný program, který musel být operativně změněn. Hlavní hvězda Michal David onemocněl a jeho místo na pódiu v závěrečné části programu převzal Petr Kotvald.

 

Václav Žmolík seznamuje návštěvníky s doprovodným programem oslav © Radek Hořínek

 

Kromě něj a dechového orchestru Haná vystoupila hlavně pro dětské návštěvníky skupina Maxim Turbulenc. Na „Maxíky“ dorazila Veronika s Radkou, která se musela jako první podívat do u peronu přistavené jednotky Pendolino. „Maxicí“ dohráli a kde se vzal, tu se vzal, objevil se jiný zábavný prvek v podobě Čmoudíka. Tedy obvykle zábavný. Tentokrát zaneprázdněný ten muž jen chvíli postál a pokračoval v konání pracovních povinností. Ještě si nechat podepsat fotku „Maxíků“, a pořídit nějaké foto s nimi i slonem Elfíkem a holky mohly odjet parním „pantografem“ do Olomouce.

 

534.0432 s "vratnou soupravou" uhání k Olomouci, na postrku 433.002 © Radek Hořínek

 

Koho dění okolo pódia nezajímalo, měl možnost se povozit v parním „pantografu“, složeném z rybáků a dvou parních lokomotiv na každém konci soupravy, 534.0432 a 433.002. První jízda byla po spojce. Z Přerova přes Prosenice, Brodek u Přerova, výhybnu Dluhonice do Přerova. Před polednem se stejná souprava vydala do Olomouce, aby si to zopakovala ještě jednou odpoledne. Jízdy toho vlaku lákaly k trati spoustu fotografů a kameramanů. Čas nelze zastavit a pomalu se blížil i můj odjezd do Olomouce. Před nastoupením do historického vlaku jsem měl v plánu vyfotit postupně odjíždějící protokolární vlaky směr Bohumín a Praha.

 

682.002 odjíždí z Přerova jako zvláštní IC 10100/11050 do Prahy © Radek Hořínek

 

Původně měl vyrazit ten do prvně uvedené cílové stanice, tažený E 499.004. Bylo tomu ale jinak. Nejprve se vydalo ku Praze Pendolino, aby ho za pár minut následovala při přejezdu mostu přes Bečvu i bobina s vlakem do Bohumína. Já jsem s vyplazeným jazykem díky zpožděným odjezdům dorazil k historické soupravě na druhé nástupiště rekonstruovaného nádraží v Přerově. Nasedl jsem a vydal se k domu rychlostí poloviční, než tou, kterou jel ráno pravidelný osobák. Na hlavní nádraží v Olomouci jsme ale dorazili včas.

 

534.0432 po příjezdu nostalgického z Přerova na olomoucké hlavní nádraží © Radek Hořínek

 

Ono se sice oslavovalo až v polovině října, ale první vlak po Severní dráze císaře Ferdinanda dorazil do města na řece Bečvě 1. září 1841. Je jenom škoda, že se nepočkalo na výročí 175 let, aby návštěvníky přivítala stanice v Přerově coby nádraží důstojné a ne rozkopané. Pro všechny příznivce železnice, kteří v onen studený den nevytáhli paty z domu, byla připravena v Muzeu Jana Ámose Komenského v Přerově výstava Povídání o mašinkách. 170. výročí příjezdu prvního vlaku na střední Moravu který se koná až do 26.02.2012, jak uvádí stránka muzea. Takže každý, kdo má chuť, se do Přerova může vypravit – a zkontrolovat i to rozkopané nádraží.

 

Historie a budoucnost přerovského nádraží © Radek Hořínek

 

Moje maličkost se tam onu sobotu neměla sílu vydat podívat. A další zajímavá výstava probíhá od 15.10. do 22.11. 2011 v Galerii města Přerova, kde jsou k vidění litografie pana Jiřího Boudy ze železničního prostředí. A tak nějak to v tu sobotu bylo. Lidí spousta, spokojenost hlavně u dětí byla vidět na tvářích, které odpoledne studený vítr do červena zabarvil. Výstava vozidel ovšem oproti výročím předchozím zchudla. Tak nezbývá než se těšit třeba na kulaté výročí dráhy Olomoucko-pražské nebo jiné zajímavé nostalgické akce do konce roku tohoto i v tom příštím.

 

Titulní snímek: Oslavy na rozkopaném nádraží © Radek Hořínek