Jarní Maďarsko a Polsko

Naše cesta začala odpoledním přesunem do Bratislavy a nočním pokračováním, naší oblíbenou Poľanou do Jesenského, odkud se ihned vracíme osobním vlakem do Fiľakova. Zde máme něco času, tak dokumentuje provoz na nádraží. Pro mne osobně je zde nejzajímavější vozidlo odstavený hektor 721.602. Náš čas se krátí a proto obsazujeme místa v motorovém voze 812.064, který nás dopraví do Somošky. V motoru jede cca deset lidí a všichni vystupují až v Somošce. Zde není moc času, tak rychle dokumentujeme jak 812, která nás přivezla, tak dlabaný ingot neboli v Rusku vyrobený maďarský vůz řady 6341 MÁV. Ten náš má číslo 6341.003 a my s ním jedeme do stanice Hatvan, což je cca 1,5 hodiny.

Trať z Somosköújfalu do Hatvanu je celkem zajímavá, ve většině stanic jsou mechanická návěstidla. V den naší návštěvy jeli na všech vlacích vozy 6341. V Hatvanu opět fotíme další vůz, a to 6341.001, odstavený ve stanici. My pokračujeme přes Vámosgyörk do Gyöngyösu. Na této krátké elektrifikované trati jezdí elektrická lokomotiva V43 s osobním a řídím vozem. Ze stanice Gyöngyös vychází lesní úzkokolejná železnice. Jednak do Lajosházy, a též do vysokohorského rekreačního střediska zvaného Mátrafüred. Kdysi se touto železnicí svážela většina dřeva z okolních lesů. Dnes už ale slouží pouze přepravě turistů. Po krátké prohlídce okolí nádraží se vracíme zpět do Vámosgyörku.

Tam se rozhodujeme k projetí lokálky do Szolnoku, již s toho důvodu že vlak je sestaven z vozu Bzmot. Tj. vlastně z naší 810 a přívěsného vozu Bzx, tj. vlastně Btax.. Co se mi na těchto motorových vozech,v Maďarsku zatím také ve větší míře provozovaných líbí, je střešní poklop pro větrání, známý u nás z autobusů. Trať vede klasickou Maďarskou rovinou. Ve stanici Jászapati křižujeme protijedoucí vlak, tvořený jednotkou 6341. Po příjezdu do Szolnoku ihned vytahujeme fotoaparát a fotíme pracovní vlak sestavený z vozu Bcmot a plošinového vozu. Rychle nastupujeme do osobního vlaku do Cegledu. Zde máme něco málo času, tak a fotíme dvě rekonstruované V43 a kocháme se pomníkem parní lokomotivy 275.118 MÁV.

Stanice včetně nástupiště je vkusně opravena a upravena. Přesunujeme se do Kecskemétu. V čele našeho vlaku je opět všudypřítomná V43. V Kecskemetu máme něco přes hodinu. K mému velkému potěšení zde stojí dvě lokomotivy M44 čísel 517 a 522. U ČSD lokomotivy tohoto typu jezdily jako řada T455.0. Poté se náš zájem na chvíli odklání od kolejí. Jdeme na místní autobusové nádraží, nacházející se nedaleko od toho vlakového, abychom si nafotili u nás již vyhynulé autobusy Ikarus. Po návratu na nádraží nastupujeme opět do motoru Bzmot připraveného k odjezdu do stanice Lajosmizse. Na této trati byla po několika letech obnovena osobní doprava.

Jak dlouho zde vlaky budou jezdit nedovedu odhadnout - ve vlaku jsme jeli my a několik školáků, na konečnou stanici jsme dojeli sami. Ze stanice Lajosmizse do Budapesti je to již o něčem jiném, je zde hodinový takt a vlaky jezdí velmi slušně obsazené. Na našem vlaku je nasazeno Desiro 6342.003. Nám do oka padla jiná věc, u nás známá jen s předpisu D1, a to kolejová zábrana, v Maďarsku se vyskytující v hojném počtu. Náš vlak má velmi nataženou jízdní dobu s důvodu mnoha křižování s vlaky s Budapešti. Všechny tyto vlaky byly ve složení motorová lokomotiva M41, tří osobních a řídícího vozu, velice slušně obsazených. Náš vlak má konečnou ve stanici Budapest Nyugati. Jelikož máme dost času, tak se pěšky přesunujeme do stanice Keleti.

Odtud budeme pokračovat přímým vozem, jedoucím z Budapešti na Metropolu do Katowic. Po cestě dokumentujeme nějaké tramvaje a trolejbusy a ve stanici Keleti slovenské „fény“ čísel 350.014 jedoucím s IC 536 Hornád do Košic a Huga 350.004, který přivezl do Budapešti vlak EC 171 Hungaria. Po nočním přesunu vystupujeme ráno na rozkopaném hlavním nádraží v Katowicích. Zřejmě z důvodu přípravy na konání ME ve fotbale, byla zbourána odjezdová hala a dochází k výstavbě haly nové. Proto se z nádraží vychází na opačnou stranu. Na nádraží si kupujeme celodenní jízdenku na městkou dopravu v GOPu (Górnośląski Okręg Przemysłowy). Psát o tramvajích v Katowicích by asi bylo nepřesné, neboť zdejší síť prochází přes 15 měst Górnośląskiego Okręgu Przemysłowego.

Např.: Gliwice, Zabrze, Bytom, Chorzów, a další. A my se jdeme se věnovat místní velice zajímavé tramvajové dopravě. Nejprve si projíždíme tramvajovou trať od nádraží do Pętla Brynów. Po malé chvíli nasedáme do spoje linky č. 16 ve směru Pętla Koszutka Słonecna. U této smyčky umístěné v kruhovém objezdu si kupujeme u nedaleké benzinové pumpy snídani a pokračujeme na konečnou Semianowice plac Skargi. Z této trati odbočovala v Pętle Welnowiec plac Alfreda ještě nedávno trať do Chorzówa, v současnosti již zrušená. Zdálo se mi, že trať ještě není snesena. My se proto vracíme zpět do centra Katowic a na zastávce Rondo Ziętka, čekáme na tramvaj přes Chorzów a Bytom na konečnou u vozovny Stroszek.

Zde začíná hlavní část našeho programu - svezení se dvounápravovým vozem Konstal N, který je do dnešních dnů provozován na lince č. 38 v Bytomi, vlastně jen po jediné ulici. Linka spojujeme centrum Bytomi s městskými hřbitovy, jelikož ani na jedné konečné není smyčka a není zde ani dostatek místa pro otáčení autobusu, jezdí zde stále tyto obousměrné dvounápravové vozy s padesátých let. Délka této linky je cca 1 200 m. Jedná se o poslední místo v Polsk,u kde jsou tyto vozy pravidelně nasazovány. Jelikož v sobotu začíná provoz na lince až okolo deváté hodiny, máme možnost se tímto vozem projet již od vozovny Stroszek přes centrum města až ke hřbitovu.

Po tomto příjemném zážitku se jdeme podívat na nádraží v Bytomi, kde chvíli dokumentujeme provoz městských autobusů, a též na nástupiště místní úzkorozchodné dráhy rozchodu 785 mm. Tento den se provoz nekonal, tak se přesunujeme na tramvajovou zastávku a projíždíme další část tramvajové sítě přes Rudy Šl. do Chorzówa. Zde přesedáme na tramvaj do Katowic a náš pobyt se blíží pomalu k závěru. Po zrychleném přesunu na nádraží v Katowicích nás již očekává jednotka EN57, která nás dovoze až do Zwardoně – přes pivní město Żywiec.

Z Katowic je vlak slušně zaplněn, ale do Zwardoně přijíždíme sami. Ve Zwardoni již v silném dešti fotíme jak jednotku EN57, tak Slovenskou 162, připravenou k odjezdu s naším osobním vlakem do Čadce. Ve vlaku kromě nás a vlakové čety nikdo není, jen pár cestujících přistupuje v nácestných stanicích. V Čadci ještě zahlédneme novotou vonícího Jánošíka 671.001. Z důvodu výstavby tunelu mezi Čadcou a Mosty nás ještě čeká přesun autobusem NAD do Návsí a pak již jen poklidná jízda domů.

Titulní snímek: 25.03.2011 - Pestszentimre: M41.2148 jako Os 2916 © Václav Vyskočil