O nepříliš pohodové cestě do Itálie

V polovině března jsem zakoupil v mezinárodní pokladně ČD lehátkové lístky na jediný přímý spoj mezi Vídní a Římem, na noční EN 235/234. Ceny místenek a lehátkových lístků na tento vlak se pohybují přibližně v těchto cenových relacích: místenka 9,- €, lehátko v šestimístném kupé 30,- €, lehátko v čtyřmístném kupé 40,- € a lůžko 54,- €. My jsme koupili pro cestu do Itálie lehátka v kupé pro šest a zpět v kupé pro čtyři osoby. Jízdní řád tohoto vlaku se roky téměř nemění. Odjezd z Vídně je v tomto grafikonu v 19.29 hod. s příjezdem do Říma v 9.08 hod. Zpět vyjíždí vlak s Říma v 19.05 hod. a do Vídně přijíždí Vídně v 8.34 hod.

Lehátkový lístek a místenka na vlak EN 235 Wien - Roma

Jako blesk s čistého nebe přišla na začátku dubna zpráva, že FS neuznávají u vlaků IC a vyšších kategorií kuponové jízdenky FIP, ale pouze jízdenky se slevou na průkaz FIP. Informace přišla nejdříve od kolegů železničářů a až teprve někdy v půlce dubna byla oficiálně potvrzena výdejnou FIP v Praze a následně zapracována i do předpisu Ok12. Aby těch problémů před cestou nebylo málo, jestliže jsme odjezd plánovali ba 11.6., na konci května nebyl ještě znám letní jízdní řád FS platný od 10.6. a zároveň nebyl umožněn prodej jízdních dokladů na vnitrostátní vlaku FS od tohoto data.

Odjezd našeho spoje při zpáteční cestě z Lamezia Terme C. do Říma © Václav Vyskočil

Teprve začátkem června se na portálu FS začaly pomalu postupně objevovat data jízdního řádu. Bohužel, ale stále nebyl možný nákup jízdních dokladů přes prodejní terminál DB v pobočce CK ČD Travel na pražském hlavním nádraží. I tento problém byl posléze překonán a zakoupili jsme si v Praze jízdenky a místenky pro trasu Roma Termini - Lamezia Terme Centrale. Cena jízdenky s místenkou byla 27,80 €. Jízdenky jsme koupili pouze pro cestu tam, pro cestu zpět nebyly stále v prodeji. Na tomto místě bych chtěl poděkovat zaměstnanci CK ČD Travel na hlavním nádraží v Praze za jeho ochotu a vstřícnost.

Jízdenky se slevou FIP Roma - Lamezia a zpět

11.6.2012 byl dnem D a my jsme v čase oběda vyrazili na cestu. První zpestření přišlo hned na začátku cesty v prvním vlaku v podobě výluky v úseku Čermná nad Orlicí – Borohrádek a tím pádem nás čekal autobus NAD. Tato drobnost ale neměla na naší cestu žádný vliv, měli jsme v Pardubicích dostatečnou časovou rezervu na přestup na EC Vindobona. Vlak nebyl ani moc plný a cesta do Vídně proběhla bez problémů, do rakouské metropole dorazila Vindobona dokonce s mírným náskokem. Ještě před vystoupením na nádraží Wien Meidling jsme sledovali postupující výstavbu stanice Wien Hbf. Osobně nemám tyto moderní stavby z betonu rád, takže se mi nádraží moc nelíbí, no ale uvidíme.

6020.299 ve stanici Wien Meidling © Václav Vyskočil

Na Meidlingu jsem pořídil nějakou drobnou fotodokumentaci a cca deset minut před pravidelným odjezdem přistavili k nástupišti naší soupravu. Dokonce je to stejný peron, u kterého jsme vystupovali z Vindobony. Vyhledali jsme náš lehátkový vůz a obsadili svá místa. Vlak byl více než slušně zaplněn. V našem kupé bylo postupně obsazeno všech šest lehátek. Pět nás nastoupilo ve Vídni, šestý přistoupil až téměř o půlnoci v Klagenfurtu, což nebylo zrovna příjemné. Jízdenky a lehátkové lístky nejsou jako u nás předávány průvodci vozu hned při nástupu, ale až po odjezdu, kdy průvodce prochází vůz a zároveň se vás zeptá, jaký nápoj si budete přát k snídani.

1216.238 ve stanici Wien Meidling © Václav Vyskočil

Cesta začala celkem příjemně, ale z průjezdu Semmeringem jsme toho moc neměli, jelikož se zde válela mlha a začalo i celkem hustě pršet. Déšť nás opustil až někde před Bolognou a byly to jediné dešťové kapky které jsme za naší dovolenou viděli. Ráno jsem se probudil někde mezi Benátkami a Bolognou. V Bologni jsme zjistili, že náš vlak má asi 80 minut zpoždění, což bylo zatím jen nepříjemné, překazilo to naše plány na procházku po Římě. Zároveň to zatím neohrožovalo náš přestup v Římě, na který jsme měli dvě a půl hodiny času. Ve Florencii jsme navýšili pobytem ve stanici zpoždění na nějakých 120 minut a dalších 20 minut jsme stáli hned za Florencií. V tu chvíli už to nevypadalo s přestupem vůbec dobře. Zkusili jsme najít průvodčího a lámanou Italštinou s angličtinou jsme se mu snažili vysvětit náš problém s přestupem. Bylo nám slíbeno, že do Říma zavolá a náš přípoj stihneme.

Při zpáteční cestě jel už náš EN podle jízdního řádu © Václav Vyskočil

Do stanice Roma Termini jsme dorazili v čase odjezdu našeho přípojného IC do Lamezie. Po rychlém přesunu k odjezdové tabuli a zjištění, že nás vlak je tu ještě uveden, jsme se přesunuli na příslušné nástupiště, v tu chvíli již liduprázdné. Bohužel prázdná byla i kolej, náš vlak byl zkrátka pryč. Přípoj nám ujel o pomyslnou minutku. No a co teď? Jízdenky i místenky jsme měli na vlak, který nám právě ujel. Nezbylo nám nic jiného, než najít nějaké informace nebo pokladnu a požádat o změnu na jízdence. To se nám povedlo na přepážce Assistenza Clienti, kterou jsme našli u středního průchodu vedle pokladen. Byla zde velice dlouhá fronta, no ale rozhodně menší, než ta, která se vinula vedle u pokladen.

Služby cestujícím na Roma Termini v obležení © Václav Vyskočil

Celá anabáze na nádraží Roma Termini trvala skoro hodinu a odjezd spoje, kterým jsme nyní měli pokračovat do Lamezie, se přiblížil, i když pak byl o nějakých deset minut opožděn. Tento vlak byl taktéž velmi slušně zaplněn. Jelikož jsme do něj neměli místenky a Italové nedávají lístečky o obsazení místa, několikrát jsme se během cesty museli stěhovat na volná místa. Jinak cesta i kontrola jízdenek proběhla bez problémů. Po příjezdu do Lamezie jsme si v osobní pokladně zakoupili jízdenky a místenky na zpáteční cestu z Lamezie do Říma na 26.6. Po delším vysvětlování, co vlastně chceme, a po jejím boji s počítačem se paní pokladní podařilo vydat potřebné doklady. Mezi tím byl již před nádražní budovou přistaven náš autobus.

Autobus NAD do Catanzara před stanicí Lamezia Terme C. © Václav Vyskočil

Autobusy totiž nahrazují všechny vlaky v úseku Lamezia Terme Centrale - Catanzaro Lido. Celkem to nechápu, protože před čtyřmi roky, právě v době naší předchozí dovolené v těchto místech, zde byla nově otevřena trať Catanzaro Lido – Catanzaro a dále směr Lamezia s napojením na starou trať. Podle jedněch informací je provoz zastaven s důvodu sesuvu části náspu, podle druhých jednoduše z úsporných důvodů. Původní trať leží do dnešních dnů na svém místě. Po příjezdu do Catanzara nás čekalo další nemilé zjištění. Náš vlak, který měl jet ve 20:26 hod. alespoň do Soverata, od pondělí nejezdil.

 
Autobusové nádraží v Soveratu © Václav Vyskočil

Jestli by jel nějaký autobus nikdo netušil, ale v tu dobu už zřejmě ne. Na autobusové zastávce, jak je v Itálii zvykem, žádné informace o tom, jak jezdí spoje, taktéž nevisí. Nezbývalo nám nic jiného, než se pokusit spojit telefonem s naším ubytovatelem, jestli by nám nesehnal taxík nebo někoho, kdo by nás těch zbývajících 20 km do Montepaone, místa našeho ubytování, dovezl autem. To se nakonec povedlo, a tak jsem do cíle dorazili krátce před 22. hodinou – i když ne vlakem.

Motorový vůz ALn 668 z okna našeho pokoje v Montepaone Lido © Václav Vyskočil

O samotné dovolené se nic zvláštního nepřihodilo. Samozřejmě jsem si neodpustil jeden železniční výlet, ale o něm bude samostatný článek. Cesta zpět už proběhla víceméně v poklidu, všechny vlaky jely téměř čas a žádný přípoj nám neujel. Ze zajímavostí zpáteční jízdy bych zmínil pouze pomník parní lokomotivy, nacházející se nedaleko železniční stanice v Lamezii. Příjemným překvapením pro mne také bylo nasazení nejstaršího italského pendolina ETR 450 na náš spoj kategorie IC do Říma. Musím říci, že to bylo velice příjemné svezení s dostatkem místa nohy i při mé vyšší postavě.

Interiér vozu 2. třídy jednotky ETR 450 © Václav Vyskočil

Ale drobná chybička se přece jen vloudila. Ve voze, do kterého jsme měli místenky, nefungovala klimatizace, a tak jsme se museli stěhovat do jiného, v němž, jak nás pan průvodčí ujistil, byla volná místa až do Říma. V Římě jsme se občerstvili zmrzlinou a dále pokračovali výše zmíněným EN do Vídně. Tentokrát Italským lehátkovým vozem ve čtyřmístném kupé. Rakouské lehátko bylo zařazeno na konci vlaku a polepeno nálepkou s informací o nefunkční klimatizaci. Cestou zpět jsme si Semmering již vychutnali za hezkého počasí. Ve Vídni jsme přesedli do Vindobony a s několika přestupy jsme pak dorazili přesně podle jízdního řádu po 15. hodině domů.

Úvodní snímek: Zeleno-červené setkání na Roma Termini © Václav Vyskočil

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský