Naposledy po rakouských lokálkách

Bohužel tušení se vyplňuje a s příchodem jízdního řádu na období 2010/2011 na osmi tratích v Rakousku železniční osobní doprava utichá.

Úseky tratí, na kterých byla od 12.12.2010 zastavena osobní doprava:

113 Schrambach – Markt St. Aegyd a/N
115 Ober Grafendorf – Mank
120 Scheibbs – Kienberg-Gaming
620 Wolfsberg – Zeltweg
811 Krems a. d. Donau – Sarmingstein
830 Schwarzenau – Zwettl Stadt
831 Schwarzenau – Waidhofen a. d. Thaya
912 Groß Schweinbarth – Sulz Museumsdorf

Většinu z tratí na seznamu jsme navštívili již dříve, takže volba padá na zbývající lokálky Lillienfeld – Markt St. Aegyd a. N. a lokálky vycházející ze Schwarzenau, tedy jak do města Zwettl, tak i do Waidhofenu. Termín je naplánován na 21. až 24. října 2010, a to zvláště proto, že tratí St. Pölten Hbf. – St. Aegyd a/N projížděl každý víkendový den do 24. října výletní vlak s hydraulikou řady 2143 a třemi vozy Schlieren. Vzápětí však přichází zklamání, neboť pantáty od ÖBB Infrastruktur nenapadá nic lepšího než na 23. - 26. října uspořádat na trati výluku s doprovodným jevem „Schienenerstzverkehr“, tedy NAD. Hydraulika nebude a návštěva se přesouvá na pátek 22. října. Jak se později ukáže, s ohledem na počasí to byla vhodná volba. I když klasické soupravy je škoda.

Ve středu 20. října tedy usedáme v Květné a Olomouci do vlaku a směřujeme vstříc Rakousku. Avšak to bychom nebyli my, kdyby šlo vše hladce a již v žst. Olbramovice jsme vyhnáni do autobusu, protože i SŽDC umí uspořádat výluku. Po příjezdu do Sudoměřic nastává opět přesun lidstva směr vlak a většina z nich zaujímá místa ve dvou prvních nejmodernějších vozech Bee. My se tísnit nechceme a tak nalézáme útočiště v příjemně vytopeném Béčku, které má ovšem jednu vadu na kráse. Končí v Českých Budějovicích a dále pokračují pouze právě ony první dva vozy Bee. Po příjezdu do Českých Budějovic, kde drtivá většina národa vystupuje, se tedy přesouváme do vedlejšího vozu, v kterém je však poněkud zima.

Mé oko proto automaticky ostří na kontrolky v rozvaděči a výsledek zní nemilosrdně. Vůz netopí! Takže hurá do předního vozu. Má domněnka se vzápětí potvrzuje a zadní vůz poněkud nedobrovolně svoji jízdu v Českých Budějovicích rovněž končí. Prvním bodem programu je návštěva Innsbrucku a jeho tramvajové tratě linky č. 6 IVB Bergisel – Igls, takže v Salzburgu přestupujeme do EN466, zaujímáme místo v prázdném kupé a jako cílovou stanici pro delší spánek stanovíme Feldkirch. Po probuzení zjišťujeme, že na Arlbergu leží asi půl metru čerstvého sněhu, že máme v kupé zimu a že náš vlak má přibližně 40 minut zpoždění. Výstup se tedy koná již v Bludenzu.

Po návratu do Innsbrucku probíhá seznamka s místními automaty, ve kterých po krátké debatě a ničení mojí 5 eurovky automatem vyhráváme za €8,20 dvě celodenní jízdenky a můžeme tak zahájit poznávací jízdu do Igls. Trať začíná v zastávce Bergisel, poblíž které se nachází vozovna s tramvajovým muzeem a je zajímavá tím, že nevede v městské zástavbě, ale podobně jako trať do Fulpmes zamíří vysoko do hor nad město. Bohužel provoz je již kompletně zajišťován novými vozy Flexity od Bombardieru.

Tramvaj Flexity Outlook IVB č.319 v konečné zastávce Igls © Josef Vendolský

U Igls plánujeme pořízení několika snímků, avšak nad krajem leží hustá mlha a vzhledem k tomu, že linka má hodinový interval, volíme raději návrat a přesun do Schwazu. Zde na okolních svazích již leží sníh a my tak pořizujeme několik pěkných záběrů, mj. lokomotivy 2043 s pracovním vlakem. Po setmění se přesouváme do Feldkirchu, kde chceme přestoupit do vlaku směr St. Pölten. V řazení vlaků však zjišťujeme, že plánovaný EN247 veze pouze ubytovací vozy, avšak o skutečnosti se raději přesvědčíme. Vozy k sezení ve vlaku skutečně jsou a nám nic nebrání nočnímu přesunu tímto vlakem.

„Hydraulika“ 2043.058-3 sune pracovní vlak do stanice Schwaz © Josef Vendolský

St. Pölten má nově zrekonstruované nádraží - s free wi-fi. Dobu do odjezdu vlaku směr Traisen tedy trávíme s mobily v ruce a zjišťujeme co nového. Čas se ale neúprosně krátí a proto zaujímáme místo v motorovém voze 5047, který nás má dopravit až na konečnou Markt St. Aegyd a/N. Konečnou však nebyla vždy. Do roku 1988 totiž vlaky pokračovaly do 4,5 km vzdálené stanice Kernhof. Z tohoto úseku je dnes částečně cyklostezka a částečně jsme další pokračování nezjistili, protože pochybujeme, že měla poloměr oblouku 5 metrů jako ona cyklostezka a zřejmě tedy byla rozorána v přilehlou louku. Čas do odjezdu vlaku zpět vyplňujeme dokumentací vlaku, projitím krátkého úseku bývalé dráhy a přesunem na první fotomísto mezi zastávku a stanici St. Aegyd.

Motorový vůz 5047.040-0 s vlakem do St. Pöltenu projíždí obcí St. Aegyd © Josef Vendolský

Po pořízení snímku pokračujeme do stanice a čekáme na další vlak. Naším dalším cílem se stává zastávka Amt Mitterbach s pěkným dřevěným přístřeškem. Zde dokumentujeme několik vlaků s motorovými vozy 5047, vyměňujeme něco málo slov (na věty se nezmáháme) s rakouským fotografem, vaříme oběd a opět se přesouváme na nové fotomísto. Tentokrát volba padá na zastávku Innerfahrafeld s krásnou scenérií okolních hor. Činnost v této zastávce je již obligátní.

Malebným údolím řeky Traisen projíždí motorový vůz 5047.040 jako osobní vlak do St. Pölten
© Josef Vendolský

V hlubokém údolí však rychle postupuje stín a proto popojíždíme do staničky Freiland, jejíž Lillienfeldské zhlaví osvětlují poslední paprsky slunce. Po odjezdu křižujících vlaků navštěvujeme místní muzeum průmyslových drah. Muzeum je v tuto roční dobu pochopitelně zavřené, což nám však příliš nevadí. Jen se pro jistotu snažíme být nenápadnými. Následuje dokumentace vjezdových mechanických návěstidel a průzkum krátkého úseku zrušené tratě do Türnitz, kde bylo vlaky možno vidět naposledy v roce 2001.

Na této trati se v oblouku za stanicí nacházejí tři mosty. Jeden přes silnici a dva přes vodní toky. Na tom posledním nás vítá tabule oznamující zákaz vstupu a pro umocnění pocitu přes koleje postavené dřevěné ploty. To nám však nemůže bránit most překonat. Zvláště když za mostem je mechanické návěstidlo. Při chůzi k němu volíme přebrodění řeky a při cestě zpět samotný most. Prkna na něm však příliš důvěry nevzbuzují, proto volíme přesun po kolejnicích ve stylu provazochodců.

Most přes řeku a vjezdové návěstidlo do stanice Freiland na zrušené dráze do Türnitz
© Josef Vendolský

Dnes jsou i tyto snímky historicky hodnotné, neboť v průběhu roku 2012 byl svršek (a mosty?) snesen a nahrazen asfaltem. 30. září poté byla na původním tělese otevřena cyklostezka. Mezitím na kraj definitivně padá noc a nám nezbývá nic jiného než se s touto malebnou lokálkou v hlubokém údolí řeky Traisen zřejmě navždy rozloučit a přesunout se přes Vídeň na západ. Původně plánovaný EN466 je však již z Vídně zaplněn a absolvovaní cesty vestoje v plánu nemáme. Obhlížíme tedy následný EN246, což dává potěšující závěry. Zabíráme jedno z kupé, která se postupem času rychle plní. Tedy až na to naše. Pro dnešní noc volíme taktiku sundaných bot, která se zřejmě vyplácí, protože až do Feldkirchu nás v kupé nikdo nenavštívil.

Nákladní vlak v čele se strojem 1144.277 vjíždí do Blisadonatunelu © Josef Vendolský

Ve Feldkirchu nás vítá deštivé ráno, a proto z plánu focení u Roppen schází. Procházíme městečko Feldkirch a přesunujeme se do stanice Langen am Arlberg, kde se dosud drží sníh. Daří se postavit i sněhulačku, která pokud neroztála, stojí tam dodnes. Na zhlaví stanice začíná Blisadonatunnel, uvedený do provozu roku 2003. Původní trať vedla jižněji, a jak náhodou zjišťujeme, je ve své původní stopě i s mosty a galeriemi dodnes částečně zachována jako turistická stezka a přístupová cesta k západnímu portálu nového tunelu, a to včetně monumentálního Wälditobelviaduktu u bývalé staničky Klösterle o délce 59 m a výšce 35 m. Oba tunely na původní trati Simastobel (140 m) a Großtobel (505 m) jsou však bohužel zasypány.

Využíváme služeb stezky až nad západní portál nového tunelu, kde pořizujeme několik snímků a ztrácíme jízdní řád. V nestřeženém okamžiku zafouká vítr a nám z portálu odlétá několik listů jízdního řádu a mizí v neznámu. I přes vyhlášenou pátrací akci se je nedaří nalézt. Zřejmě tedy mizí v temnotách 2411 metrů dlouhého Blisadonatunelu. Čas se však krátí a my se musíme vrátit 2,5 km zpět do Langenu, abychom se mohli přesunout do Bregenzu na noční vlak. Zrovna když vysvitá sluníčko. Cestou tedy alespoň dokumentujeme Alte ArlbergBahn a poprvé v životě vidíme a slyšíme padající lavinu. Ačkoliv je jen malá a vysoko v horách, hukot to je neuvěřitelný.

Wälditobelviadukt u dnes zrušené a zbourané staničky Klösterle © Josef Vendolský

V Bregenzu nás nad nádražím poutají jakési rány. Po ujištění, že válečná fronta se skutečně neblíží a jedná se o ohňostroj, naše kroky vedou k břehu Bodamsee, kde se tato podívaná odehrává a my tak máme možnost shlédnout půlhodinový ohňostroj zrcadlící se ve vlnách jezera. Zřejmě oslava, že již zítra opouštíme Rakousko. Podívaná skončila a hurá do EN247. Postupem času se vlak začíná opět plnit, avšak naše taktika předcházející noci i tentokrát slaví úspěch a v kupé jsme jediní.

Po odjezdu z Bregenzu přichází vlakvedoucí a po zjištění, že jsme Češi, nám česky děkuje a přeje „Pšíjemná cesta“. Výrazy našich tváří jsou v tu chvíli nenapodobitelné. No nic, jdeme spát. V noci mne ale několikrát probouzí zima, a tak přitápím. Zima je však stále stejná i ráno, takže usuzuji, že kupé zřejmě netopí. Aby taky. Po procitnutí nastává zjištění, že celou noc jsem přitápěl knoflíkem hlasitosti rozhlasu.

Ohňostroj nad vodami Bodamsee v Bregenzu © Josef Vendolský

Vlak opouštíme ve stanici Wien Hütteldorf a přesunujeme se do stanice Wien Heiligenstadt, kde máme -3 minuty na přestup. „Přípoj“ však jede bohužel přesně včas a přestup tak logicky nevychází. Čekáme proto na následný REX do stanice Emmersdorf a. d. Donau, který v Kremsu a. d. Donau přepřahá na lokomotivu řady 2143. Vzhledem k tomu, že máme dostatek času, s vlakem jedeme až do Kremsu a po přepřahu jej dokumentujeme na trati. Bohužel světelné podmínky jsou mizerné.

Po dokumentaci vlaku se přesunujeme do Schwarzenau, kde pořizujeme rychlý snímek motorového vozu a zaujímáme místo v jeho útulném interiéru. Cílem cesty je Waidhofen a. d. Thaya. Vlak kromě nás a italského fotografa zeje prázdnotou. Možná je to tím, že místy jede na rakouské poměry až neuvěřitelnou rychlostí 20 kilometrů v hodině. Ve Waidhofenu máme půlhodinku, a tak dokumentujeme stanici, vlak a zbude i na prohlídku již nepojížděné tratě do Fratres a k českým hranicím.

5047.009 ve stanici Waidhofen a/d Thaya jako vlak do Schwarzenau © Josef Vendolský

Po návratu do Schwarzenau je do odjezdu vlaku na druhou lokálku hodina čas, který vyplňujeme povařením a zjištěním co za poklady se nachází v místním skladišti – tiskárny jízdenek, různé návěsti, hradlový přístroj, … Ještě, že skladiště je uzamčeno. Pomalu se ale blíží čas odjezdu vlaku do Zwettlu, takže zaujímáme místo v motorovém voze 5047 a vydáváme se vstříc tomuto městečku. Bohužel nemáme možnost přejet 240 metrů dlouhý most čnící nad městem, který se nachází v úseku mezi stanicí Zwettl a zastávkou Zwettl Stadt.

Stanička Zwettl s osobním vlakem do Schwarzenau © Josef Vendolský

Do této zastávky však v době návštěvy jezdí pouhé dva páry vlaků v sobotu a jeden v neděli. Ve Zwettlu je doba obratu 4 minuty a tak není času nazbyt. Důležitý dokumentační snímek je však pořízen a vyrážíme zpět. Tedy přes Vídeň domů. Po příjezdu do stanice Wien Spittelau využíváme služeb metra do stanice Wien Meidling a vlakem EC77 opouštíme Rakousko.

Úvodní snímek: Zrušenou trať Freiland - Türnitz pohlcuje vegetace © Josef Vendolský