Mikuláši v Čechách

 

 

 

 

 

 

 

Tak píše Wikipedie o specifickém jevu česko-slovenském v článku na téma svatého Mikuláše. Ač je pojednává poměrně podrobně, nikde se nezmiňuje o skutečnosti, že by tento světec měl cokoliv společného se železnicí. Ale všichni víme, že se jeho současné zpodobení v doprovodu výše zmíněné družiny hojně vyskytuje v soupravách více či méně nostalgických vlaků, které se vydávají začátkem prosince každého roku na koleje Čech, Moravy, Slezska a Slovenska. Do země prvně jmenované se v této souvislosti vydal náš drážďanský reportér a ze svého mikulášského putování uchystal malou fotoreportáž:

 

V tomto roce jsem se zúčastnil třech mikulášských jízd.

 

 

30. listopadu jsem právě tak do 11:15 hod. stihl doručit dopisy, utíkat k tramvaji a z drážďanského hlavního nádraží vyrazit klopidlem do Zwickau. Odtud byla náhradní autobusová doprava do obce Voigtsgrün, odkud jsem pokračoval Vogtlandbahnem směr Sokolov.

 

Cestující ve Voigtsgrünu přestupují z NAD do vlaku Vogtlandbahn

 

Ve vlaku sedělo i pět nepřetržitě kecajících Češek, které asi byli ve Zwickau nakupovat a zjevně netušily, že jim někdo rozumí.

 

Na nádraží Zwotental křižujeme s vlakem z protisměru, který nám přivezl českého strojvůdce

 

Tady nahoře měli už pořádnou zimu. Na nádraží Oloví jsme předjeli úplně vyprodaný mikulášský vlak se 475.111 v čele.

 

Vystoupil jsem na zastávce Hřebeny, kde bylo ve sklepě jako každý rok peklo …

 

… a ve staniční budově fungoval Hostinec u mývala

 

Koupil jsem si typickou českou klobásu, kterou jsem si mohl sám opéct

 

Za chvilkou přivezl vlak ze Sokolova další rodiny ...

 

… a Mikuláš, anděl a čert samozřejmě nesměli chybět

 

Lidé potom vystoupili na hrad Hartenberg, který se s mezinárodní účastí postupně obnoví

 

Na jevišti proběhly programy, děti dostaly za zpívání anebo recitování básně dáreček, zazněla středověká hudba a byla také ohňová show.

 

Program skončil v 19:00 hod. a potom odvezl čtyřvozový motorový vlak GTW jeho účastníky
do Sokolova

 

Další fotky z toho dne najdete v mém albu.

 

 

1. prosince jsem se vydal pro změnu do Plzně, odkud táž parní lokomotiva vezla mikulášský vlak, tentokrát už i se mnou, přes Rokycany do Mirošova.

 

Setkání „šlechtičny“ s „mandelinkou“ před stanicí Rokycany

 

Současnost se střetla s minulostí v Mirošově

 

Na hodné děti v Mirošově čekaly dárky (v ceně jízdného)

 

Ačkoliv mikulášský program v Mirošově byl také zajímavý, moc jsem se tam nezdržel, neboť v pondělí ráno jsem musel zase vstávat do roboty.

 

Z Rokycan jsem se vydal na cestu do „té zasrané Prahy“, jak se občas říká

 

A svým způsobem to zrovna platilo, protože na hlavním nádraží zase jednou úplně vypadl informační systém. Vlastně bych měl stihnout městského slona do Děčína, který obvykle odjíždí z nástupišti č. 7S, ale nenašel jsem ho, asi už odjel.

 

Tak jsem si aspoň fotil „brejlovce“ na rychlíku do Tanvaldu ...

 

... a po nákupu v Bille jsem pokračoval chebským rychlíkem do Ústí nad Labem, potom RegioPanterem do Děčína a Desirem do Německa.

 

Další snímky, také z Plzně a Děčína, jsou umístěny opět kdesi jinde.

 

 

8. prosince jsem zase jel v 7:24 hod. z Děčína do Prahy. Protože z Roztok u Prahy do Holešovíc byl jednokolejní provoz, museli jsme čekat na protijedoucí vlak. Strojvůdce se sice snažil dohánět zpoždění, dostal ale v tunelu zase červenou, tak jsem měl už jenom 2 minuty na přestup. K přípojnému vlaku směr Mnichov jsem sice doběhl, ale to je nevýhoda německých vozů: dveře už byly blokované a vlak mi ujel. Tak vstoupil v platnost plán B, cestoval jsem městským slonem do Berouna, přestoupil jsem do osobáku směr Plzeň a odtud pokračoval RegioSharkem do Nýřan.