Železniční léto 2008 na úzkých

21.4.2014 8:00 Mixmouses

Železniční léto 2008 na úzkých

Blížilo se léto a mne poháněla touha spáchat trošku neobvyklou, ba až šílenou dovolenou, a jak jinak, než na úzkém rozchodu. Dopadlo to tak, že jsem na sedm dní volna naplánoval návštěvu hned osmi železniček s rozchody 600 a 760 mm, vesměs se nacházejících na východ od Karpatského hřebene. S tímto počinem se také zrodila má přispěvatelská účast na VLAKY.NET.

Vyjeli jsme v jedno srpnové sobotní ráno s Lwicí a Michalem.

 

 
 
 
 
Naše první “kroky” směřovaly na Rajnochovickou lesní železnici. Zde byli kluci teprve na samém začátku, v prostorách stodoly opravovali na pár metrech kolejí své první mašinky a kiplory. Správní budova ještě patřila původnímu majiteli a my se s Tomášem a Martinem vydali na procházku po štrece až k místu, kde kdysi místo druhé úvratě byl velmi ostrý oblouk. První noc jsme ještě stihli na našem území v jednom beskydském hotelu. Další den už náš gumokol uháněl na Oravskou lesní železnici. Zde jsme se pozdravili s Petěm Klinovským a vydali se na projížďku vlakem do Sedla Beskyd.
 

Vyrážíme na projížďku © Mixmouses
 
Samozřejmě nesměla chybět procházka po kousku trati na kysucké straně. Dalším vlakem jsme se pak svezli zpět na Tanečník a po jízdách pohovořili s Petěm a prohlédli si místní muzeum a venkovní exponáty. Poté následoval přesun na Kysuce ke kamarádům z o.s. KRÚŽOK. Za drobnou výpomoc na trati nás nechali přespat v roubence. Moc nám to vzhledem k poněkud vlhčímu ovzduší pomohlo. Pondělí jsme věnovali drobným pracem a také projížďce drezínou Josefa Němečka. Večer nás ještě navštívil Peťo, takže jsme společně probrali všemožné záležitosti kol úzkého rozchodu.
 

Posezení Krúžkařů © Mixmouses
 
Další den se vyčasilo a my chutě vyrazili vstříc dalším dobrodružstvím. Prvním zastavením úterka byla zrušená trať Ružomberok – Korytnica. Cestou nahoru jsme si tipovali zajímavá místa a od bývalé stanice Korytnica–Kúpele pak procházeli a fotili vše, co po této krásné štrece ještě zůstalo. Toto “bádání” nám zabralo celé odpoledne a k večeru jsme ač nechtě museli zvednout kotvy na další působiště. To už se také začínalo dost nehezky zatahovat, takže když jsme na poslední chvíli dorazili do vyhlídnutého kempu poblíž Pribyliny, spustil se další slejvák. Jen tak tak jsme stihli přenést věci do chatičky plné vlhkosti a plísně.
 

Bývalé nádraží Korytnica-Kúpele © Mixmouses
 
Po večeři déšť ustal a tak nás popadla chuť se projít po okolí. Kus nad kempem byl jakýsi hotel, kde jsme zahájili zaječí válku (čili panáčkování). Díky svěžímu pobouřkovému vzduch ale byly následky rychle pryč. Ráno jsme celí natěšení vyrazili do Pribyliny na prohlídku skanzenu a hlavně sem přemístěných pozůstatků Považské lesní železnice. Skanzen sám o sobě je moc krásný, dlouho jsme procházeli jednotlivé domky a domečky a nakonec se nám na nejvyšším místě odhalila perla – místní železniční deponie. Tady jsme zůstali “viset” hodně dlouho…
 

Exponáty v Pribylině © Mixmouses
 
Nicméně jako obvykle na této dovolené se čas nachýlil a my museli se slzou v oku opustit toto požehnané místo. Pozdě odpoledne jsme po přejetí Tater po jakési šílené objížďce silničkou, která se neustále zužovala, konečně nabrali správný směr na Čierny Balog. Zde už jsme měli domluvené přespání za výpomoc. Po přivítání se s osádkou nádraží jsme vyrazili na procházku na Svätý Ján a po návratu se lehce umrtvili tatranským čajem “high voltage”. Stylově jsme přespali v jednom z krytých vagonků a ráno vyrazili pracovat. Taky to už po tolika hodinách v autě bylo zapotřebí.
 

Naše pracoviště na ČHŽ © Mixmouses
 
Dostali jsme prima kšeft – vyčistit bahnem ucpaný propustek poblíž Chvatimechu. Dalo nám to celkem zabrat, vzhledem k hloubce kanálu na vyšší straně trati. Těla a oudy jsme si protáhli dosyta. Lwíče se vydalo hledat nějaké houby a courat po místních luzích a hájích. Večer se nesl zcela v duchu toho předchozího. Včetně noci. Čtvrteční den nás zavedl do Nitry na výstaviště Agrokomplexu. Docela nás ohromilo místní muzeum všeho možného, doslova od špendlíku po lokomotivu. Třešničkou na dortu pak byla samozřejmě místní Nitrianska poľná železnica se spoustou všelijakých vozidel a taky pěkně velkých ostružin.
 

Nitrianska poľná železnica © Mixmouses
 
Nikoho jsme zde bohužel nezastihli, ale i tak se nám tady zalíbilo. Čas však opět neúprosně tlačil a my nasedli do IGK a uháněli do Trnavy na večeři. Odtud pak naše “otisky pneumatik” zamířily na poslední štaci této dovolené – na Katarínku. Tento článek byl také mým prvním pro VLAKY.NET, jak ten čas letí… Domů jsme se vrátili po sedmi dnech upečení, usezení, ale nadmíru spokojení s množstvím zážitků a navštívených míst. Třeba se mi ještě někdy podobná akce povede…
 

Autoportrét z Katarínky © Mixmouses
 
Odkazy:

Úvodní snímek: „Rába“ na neviditelné koleji ČHŽ © Mixmouses

Galéria

Súvisiace trate

Súvisiace odkazy