Na nákup do Budapešti
Do Budapešti se v dobách socialismu jezdilo za výhodnými nákupy. Oproti tehdejšímu Československu se v Maďarsku dalo nakoupit např. pestřejší oblečení, ale také gramofonové desky světových skupin, popřípadě se sem jezdilo na Velké ceny F1. Ale náš nákup v květnu 2014 byl úplně o něčem jiném a hlavně souvisel s kusem zapomenuté československé železniční historie.
Ale to bych hned na začátku svého povídání předbíhal.
Za vším je Martin Klusáček. S Martinem se znám už dlouho, vlastně od jeho dětství. Nejen, že bydlel kousek od mého domova, ale několik let chodil do kroužku železničních modelářů, který jsem vedl. Jak to tak bývá, kluci dospějí, odejdou na studia a mnohdy se odstěhují i mimo město. O Martinovi jsem v posledních letech věděl, že i nadále se o železnici zajímá, vypomáhá v muzeu v Jaroměři. Někdy na podzim roku 2013 se od něj v příslušné rubrice na webu K-report objevila informace, že by rád zakoupil z Maďarska motorový vůz M 130.323. Ten byl do Maďarska zavlečen v roce 1945 vlivem válečných událostí a v Maďarsku i zůstal.
Shodou náhod přežil jako vrak do současnosti. V březnu 2014 jsem navštívil Maďarsko a cestou do Budapešti jsem tento motorový vůz vyfotil přes okno rychlíku. Fotku jsem pak zveřejnil na K-reportu a téměř okamžitě se Martin ozval. Mimo jiné mi oznámil, že jednání s maďarskou stranou ohledně získání motorového vozu pokročila a domlouvá návštěvu dílen Istvántelek, kde se vůz nachází. Slovo dalo slovo a domluvili jsme se, že až pojede do Budapešti, pojedu s ním. Den D byl nakonec domluven na den 22.5.2014. Já jsem do Budapešti cestoval vlakem, kamarád spolu s dalšími dvěma hochy z jaroměřského muzea a překladatelem cestovali autem.
Tovární snímek motorového vozu M 130.326; sbírka Pavel Stejskal
Přijeli do Budapešti později, než já a tak jsem si čekání u dílen zkrátil fotografováním vlaků z Budapešti do Vácu. Asi po hodině čekání Martin s kolegy dorazili k dílnám, kde nás doprovázel pan Dr. Lovász, zástupce za historické oddělení MÁV. Zde si dovolím malou odbočku: Železniční muzejnictví zde patří pod MÁV, technické muzeum vlastní jen několik vozidel, které jsou neprovozní a umístěné v expozici muzea. O ostatní vozidla MÁV se stará tým asi 80 pracovníků historického oddělení MÁV v železničním muzeu „Vasúttörténeti Park“, které je umístěné v bývalém depu MÁV v Budapešti. Zde jsou soustředěna vozidla všech trakcí, ale to bych opět předbíhal.
Přes vrátnici jsme tedy vstoupili do dílen MÁV v Istvánteleku, které jsou umístěné na okraji Budapešti u hlavní trati z Budapešti přes Vác do Štúrova. Rozsáhlý areál dílen je dnes využíván jen z části, který je opraven a probíhá zde servis Desir a pantografických jednotek MÁV. Další část dílen slouží k deponii provozních historických lokomotiv MÁV a souprav pro nostalgické jízdy, další část je zatím ponechána svému osudu a také podle toho vypadá. V této opuštěné části dílen a přilehlém okolí jsou odstavená vozidla, čekající na lepší časy. Mezi desítkami vozů a několika lokomotivami je i věžák M 130.323, lépe řečeno, toho, co z něj zbylo. Právě sem vedly naše první kroky. Stav byl ještě horší, než jsme čekali.
Motorový vůz M 130.323 v současnosti © Pavel Stejskal
Na rámu a zřejmě i nepůvodních kolech stojí, či spíše přežívá shnilá skříň, místy bez oplechování, které již nahlodal zub času. Dřevěné sloupky podpírající střechu jsou místy tak uhnilé, že střecha se již propadá. Pakliže někde zbylo oplechování, je zcela prorezlé, některé plechy se uvolnily a visí na posledních též notně zkorodovaných vrutech. Obě osy jsou pouze běžné, ani na jedné není pastorek. Motor, převodovka, nádrž a další důležité součásti, které dělají motorový vůz motorákem, dávno chybí. Kromě kostry jedné sedačky, chybí zcela interiér, ten je nahrazen různým nepořádkem, který s vozem nemá nic společného.
Chybí i část brzdového ustrojení, nárazníky, šroubovky, překrytí ložiskových domků a další drobnější části. Z oken zbyl jen snad jediný originální rám. Nad střechou je zrezivělé torzo kabiny strojvedoucího, stanoviště zcela chybí. Po zběžné prohlídce vraku jsme svorně konstatovali, že tento vrak se neoplatí zachraňovat, zvláště za peníze, jaké si představují Maďaři. Dále se musí připočíst také přeprava vozu do Čech, která by se musela zabezpečit po silnici. Otázkou je, jestli by tento vrak vůbec přežil i jen nakládku na auto, nemluvě o vlastní dopravě.
M 130.323 drží pohromadě už jen silou vůle © Pavel Stejskal
V případě nákupu tohoto vozidla, či spíše ubohého torza, by sem musel nastoupit tým ochotných lidí a důkladně rozebrat celou skříň. Vše pečlivě zdokumentovat, označit ty části, které by bylo ještě vhodné použít, popř., které by sloužily jako vzor pro výrobu zcela nových částí. Zrod nového motorového vozu na původním, ale renovovaném rámu by však byl prakticky novostavbou a jen uvedení do vystavovatelného stavu, by bylo velice pracné a finančně náročné. Byl by to běh na hodně dlouhou trasu, při finančních možnostech Martina téměř nerealizovatelný. Hned vedle motorového vozu stojí, či spíše rozpadá poštovní vůz.
Vlastně se již rozpadl, část skříně vlastně leží na zemi a je spolu s vrakem věžáku jakýmsi mementem rozkladu. Ale těch mement jsme v dílnách Istvántelek viděli hned několik. Po prohlídce motorového vozu jsme byli panem Lovaszem vyzváni k prohlídce dalších prostor. Vstoupili jsme do obrovské, dnes nepoužívané haly dílen. Její stav připomíná konec války. Větší část střechy je propadlá, vše dřevěné je shnilé, na ocelové konstrukci jsou jen zbytky výdřevy. Velká okna, jsou téměř bez skel a narušeny jsou místy i stěny rozlehlé budovy, postavené jinak z kvalitních cihel. Zde mezi bující vegetací stojí na 4 kolejích část vozidel muzea MÁV, které na svůj, doufejme, lepší osud teprve čekají. Předně a pro naše železniční dějiny dost významný je zde také skryt motorový vůz M 221.001.
Motorový vůz M 221.001 v rozpadávající se hale © Pavel Stejskal
Tedy lépe řečeno, opět spíše vrak na podvozcích, ale viditelně lepším stavu než věžák. V hale pak stojí několik lokomotiv, také vraků a různé typy osobních a nákladních vozů. Vše zde čeká na nákladné renovace a opravy alespoň do vystavovatelného stavu, což pro větší část, zde shromážděných vozidel je věc na několik desetiletí. Některá vozidla čekají i na odprodej, či výměnu, za jiná vozidla, tak jak je to i s oběma motorovými vozy pocházejícími z Československa. Již v minulosti se mezi Čechami, Slovenskem a Maďarskem povedlo uskutečnit několik výměn vozidel. V dílnách stojí i celá řada i novějších vozů, též čekajících na lepší časy. Než jsme opustili dílny, stihl jsem vyfotografovat pomník s lokomotivou MÁV 424.284.
A také muzejní provozní lokomotivy MÁV Ia 204 a 109.109, které se před jednou z četných hal dílen MÁV připravovaly na sezónu. Pak nás pan Lovász pozval na krátkou návštěvu „Vasúttörténeti Park“, železničního muzea MÁV. I zde bylo na co koukat a co objevovat. V rozsáhlé expozici tohoto muzea jsou rovněž lokomotivy, které se vyskytovaly i na našich tratích, lokálkové i rychlíkové stroje. Naše návštěva však byla krátká. Pan Lovász se s námi po prohlídce muzea rozloučil a spěchal na nějakou další schůzku. Domů spěchal i pan překladatel a tak se ani kluci nechtěli zdržovat v muzeu. Mne muzeum lákalo, ale chtěl jsem využít pěkného počasí k fotografování, na které jsem měl ještě celé odpoledne. Tak jsem odložil návštěvu muzea na příště.
Lokomotivy MÁV 303.002 a 424.365 v železničním muzeu © Pavel Stejskal
Možná nastal okamžik, kdy je méně znalým čtenářům vysvětlit, o jaké motorové vozy se jedná. Motorový vůz M 130.323 patřil mezi motorové vozy, které si objednaly Slovenské železnice v Tatře Kopřivnice v letech 1939 a 1942. Konkrétní motorový vůz číslo 323 byl dodán těsně před koncem 2. světové války a zřejmě na tratích Slovenska mnoho nenajezdil. Po skončení války byl na území Maďarska, kde tedy zůstal. Proč se tak stalo, zůstává zatím tajemstvím.
Druhý z motorových vozů v dílnách Istvántelek je podstatně starší. Jedná se o čtyřnápravový motorový vůz pro provoz na hlavních tratích a byl vyroben v roce 1927 v Adamovských strojírnách a Královopolské Brno. Jednalo se o motorový vůz se dvěma motory, v provozu se neosvědčil. V roce 1933 byl přestavěn na přípojný vůz a události let 1938 – 39 jej zavály k MÁV. Také on, či spíše skříň vozu nějakým řízením osudu zůstala zachována do dnešních dnů.
Motorový vůz M 221.001 za doby provozu u ČSD; sbírka Pavel Stejskal
Jak je z mých řádků zřejmé, nákup v Budapešti se nakonec nekonal. Pro Martina by to bylo velké sousto a finančně by na tomto nákupu vykrvácel. Přesto oslovil několik institucí v Čechách i na Slovensku, aby pomohly k záchraně obou motorových vozů, zatím bez větší odezvy. Maďaři nakonec rozhodli, pakliže se nikdo vozidel neujme, sešrotují je. Pro železniční historii maďarských drah nemají žádnou hodnotu. Celá záležitost je ale stále v jednání, nyní se spíše jedná o záchranu motorového vozu M 221.001. Zájem o něj nakonec projevily dva spolky z Čech, jednání se znovu rozbíhají a na výsledek si budeme muset ještě nějaký čas počkat. Nicméně M 130.323 bude s největší pravděpodobností opravdu sešrotován.
Ještě si dovolím dodatek k myšlence kamaráda o koupi vozidla jako historického exponátu. Záchrana takových vozidel by neměla být záležitostí jedné soukromé osoby, navíc, který nepodniká ve finančně výhodném byznysu a je vlastně student. To by měla být spíše akce NTM, nebo železničního muzea, které mají možnosti daleko větší finanční možnosti než mladý student. Mají lepší pozici k vyjednávání, možnosti výměny vozidel, přepravy i kapacit k renovacím. Je však otázkou, zda mají i tyto instituce vozit ze zahraničí hromadu šrotu a shnilého dřeva, v případě motorového vozu M 130.323. O druhém voze by některá z těchto institucí mohla uvažovat, přece se jedná o jeden z prvních čtyřnápravových vozů pro ČSD.
Vytáhne někdo motorový vůz M 221.001 z „kopřiv“? © Pavel Stejskal
Jen pochybuji o kompetenci muzea ČD v Lužné, kde spíše o záchranu dalších exponátů probíhá likvidace některých vozidel, poslední případ v listopadu minulého roku to byla lokomotiva 556.0254, která mohla být za cenu šrotu nabídnuta dalším spolkům a institucím, nejen v Čechách. Vyčkáváním však promarníme jednu z posledních šancí. Právě meziválečné motorové vozy ve sbírkách našich muzeí a spolků citelně chybí, můžeme je napočítat na prstech jedné ruky a přitom ČSD mezi oběma světovými válkami patřily k průkopníkům této trakce a podílely se ve velkém na motorizaci místních i hlavních tratí. Dále snad nemá cenu toto téma rozvádět, máme prostě v České republice jiný přístup k podobným exponátům než země okolo nás a jsme nepoučitelní.
Odkazy:
- Seznam českých a slovenských motorových vozů a jednotek – Wikipedie
- Diskuse K-report - Archiv do 13. února 2010 - příspěvek z 9. února 2010 - 23:28:12
- Diskuse K-report - Historické motorové vozy - M131.1, M120.4, M124.001, ... – příspěvek z 19. června 2014 - 19:18:15 a následující
Úvodní snímek: Pohled do depozitáře dílen Istvántelek © Pavel Stejskal