Slovenský „štokr“ na moravskoslezské trati

Předchozí den byl v Břeclavi Národní den železnice. Tam jistě mnozí z Vás byli, včetně mě. Reportáž o této akci snad napíše někdo z kolegů. Další den jedna z mnoha lokomotiv, co zde jezdily, štokr 556.036, vezla vlak s rakouskými turisty z Přerova až do Ostravy přes Olomouc, Krnov a Opavu. Tento vlak byl neveřejný, a tak o něm tolik lidí nevědělo. Rozhodl jsem se tedy napsat tento článek.

Na sklonově náročné trati z Olomouce do Krnova, bývalé Moravskoslezské ústřední dráze (MSCB - Mährisch-Schlesische Centralbahn) jezdily parní lokomotivy řady 556.0 v nákladní dopravě ještě v 70. letech, o čemž se můžeme přesvědčit třeba v reportážním návratu do roku 1974. Po více jak 35 letech se tady štokr opět objevil.

„Štokr“ v Olomouci-Holici © Martin Skopal

V neděli po dvanácté hodině jsme vyrazili. Nejprve příjezd do Olomouce v Holici. Čekali jsme zde asi půl hodiny, mezitím projelo několik vozidel vracejících se z dne železnice v Břeclavi, a to třeba parní lokomotiva 423.009, věžák M120.417 nebo kremák 534.0432 tažený bertou 749.107. Po kremákovi projel konečně námi sledovaný vlak. Souprava byla tvořena šesti německými rychlíkovými vozy a doprovodným vozem k páře.

Poté následoval přesun před zastávku Bystrovany. Měli jsme ještě hromadu času, neboť pára čekala v Olomouci až projede rychlík na Krnov i osobní vlak z opačného směru. Zde jsem si chtěl vyfotit štokra s pozadím kopečku, což se mi snad povedlo. Bohužel trať je směrována na sever, slunce svítilo po celou dobu akce, a tak na skoro všech fotografiích není nasvíceno čelo lokomotivy.

Před zastávkou Bystrovany © Martin Skopal

Po vyfocení jsme se vydali na nádraží do Velké Bystřice, kde byla plánovaná zastávka. Ovšem z důvodu zpoždění vlak projížděl, tak jsme jeli rovnou do Domašova nad Bystřicí zdokumentovat tento vlakna dvacetipromilovém stoupání z Hrubé Vody. Jízda s naplno otevřeným regulátorem je u tak velké parní lokomotivy prostě něco nepopsatelně nádherného. V Domašově byl krátký pobyt, cestující zde vystoupili a většina z nich šla zdokumentovat opakovaný vjezd do stanice.

Před Domašovem na dvacetipromilovém stoupání © Martin Skopal

V Moravském Berouně vlak stál asi hodinu a my jsme si odpočinuli od focení u zdejší kyselky. Následoval úsek z Moravského Berouna do Valšova. Já jsem fotil z jednoho místa, snad jediného, kde je vlak nasvícen v tuto dobu i zepředu. Po vyfocení na mě již kolegové, kteří dokumentovali vlak blíže k Mor. Berounu, čekali u přejezdu silnice do Dětřichova. Zde na nás jeden místní majitel dobytka sváděl, že jsme mu zaplašili krávy. Samozřejmě neoprávněně, neboť nikdo z nás mu za jeho krávami nelezl, natož aby je plašil. Pravým viníkem tohoto byl samozřejmě štokr, na jehož mohutnost, rychlost a zvuk plně otevřeného regulátoru a píšťaly krávy nejsou zvyklé. Průjezd parní lokomotivy, ještě k tomu štokra s otevřeným regulátorem budí respekt ve mně, není divu, že se toho krávy bojí.

Za Moravským Berounem © Martin Skopal

V dalším úseku jsme vlak ztratili, při jeho hledání jsme dojeli až do Milotic, abychom od výpravčího zjistili, že vlak je teprve v Bruntálu. Tak jsme se vrátili, já jsem zůstal mezi Bruntálem a Miloticemi, kde jsem si s pomocí posledních paprsků slunce vyfotil tento vlak z boku. Kam dál? Brantice. Tato stanice je známá mechanickými návěstidly a to jak rakouského, tak německého vzoru. Bohužel, počet kolejí je redukován a v době, když zde námi sledovaný vlak projížděl, což bylo asi kolem čtvrt na sedm večer, tady byla již výluka dopravní služby.

Brantice a „henlajnovy klacky“ © Martin Skopal

Se štokrem jsme se rozloučili v Krnově, kde probíhalo zbrojení lokomotivy vodou. Fotit dál již nemělo smysl, neboť bylo 7 hodin večer, tedy málo světla a také byla neděle, což aspoň v mém případě znamená následující den školu. Následovala již jen cesta domů.

Oproti předchozímu dne v Břeclavi celý den svítilo slunce, což bylo spíš na škodu. Každopádně štokr na této trati je prostě událost, která se již nemusí zopakovat. Proti tomu se ani Tovačovka, kam jsem měl původně naplánováno, nevyrovná.

Na závěr bych chtěl poděkovat zahraničním účastníkům této jízdy, bez kterých by se akce nekonala a tedy by nevznikl ani tento článek.

Úvodní snímek: Příjezd do stanice Moravský Beroun © Martin Skopal