175 let železnice u nás – dva dny, dva pohledy

18.10.2014 8:00 Milan Vojtek

Bylo by vskutku ostudou, kdyby reportáž z nejvýznamnější letošní železniční akce dal dohromady někdo jiný, než člověk, kterému se to vše odehrálo přímo pod nosem. Takže se toho ujmu, nečekejte ovšem kompletní zpravodajství, neboť v sobotu v čase největšího šílenství na nádraží, jsem se uchýlil mimo. Vybral jsem si jiná lákadla.

Jestliže v titulku píši o dvou dnech, ač akce byla jednodenní, není náhodné. Na pátek jsem si vzal totiž v práci náhradní volno. Volba byla jasná, dopředu jsem věděl, že naše jednotka dobrovolných hasičů se bude podílet na zásobování parních lokomotiv vodou. Tak jsem si nahlásil volno s tím, že pokud mě nebude zapotřebí, budu s fotoaparátem lovit najíždějící konvoje a přípravy na akci ve stanici a depu. V druhé variantě, bych se pátku účastnil jako jeden z lidí, pohybujících se kolem auta s typickým červenobílým kabátkem. Krizový scénář, pro mě nejtragičtější, pak počítal s možností, že bych musel i v sobotu řádit jako hasič, a tedy víceméně bez fotoaparátu. Vše naštěstí dopadlo dobře. Na sobotu se přihlásili další kluci z jednotky a na mě zbyl pátek. „Pro jistotu“ jsem si do auta přibalil i brašnu s fotonádobíčkem. V pátek v sedm ráno jsme se tak již dobývali do pozvolna se probouzejícího depa. Tak zněl pokyn. No, mohli jsme si dát pohov, protože se z pohledu potřeby hasičů věci daly do pohybu až kolem čtrnácté hodiny, ale nevadí. Já jsem měl aspoň možnost sem tam sáhnout po fotoaparátu a pořídit pár snímků ze zákulisí. Odpoledne už pak bylo moje místo u čerpadel, kterými jsme na břehu Dyje s kolegou plnili cisterny. Ani tím ale den neskončil, s padajícím večerem jsem nastoupil do sólo akce pro jednoho maníka a stativ. Bylo totiž nutné zdokumentovat i noční situaci s depem, slušně zaplněným historickými vozidly. Včetně navrátilce T 466.0007, pielstick se zase na čas vrátil do depa, které mu bylo dříve tak dobře známé. Kolem třiadvacáté hodiny skončil pátek ve znamení hasičů a vlaků.

Páteční ráno v břeclavském depu. Krokodýl a berta zatím vyčkávají, opodál právě zatápí pod kotlem papouška.

Než to vše vypukne, je třeba lokomotivy ještě přeleštit.

Jedno z příjemných překvapení akce - retro laminátka i s historickým označením na tabulkách.

Rakouská parní krasavice dostala před sobotní jízdou do Mikulova ještě dávku hygieny.

Zatápění pod kotlem papouška

Konvoj z Brna vezl mimo jiné i cisterny pro zásobování parních lokomotiv vodou.

T 478.1001 a T 478.4023 sunou cisterny k místu napájení lokomotiv. 314.303 už je připravená.

Olomoucký kremák zajíždí na zbrojení uhlím a vodou.

Po odstavení hasičské techniky přišel čas na noční focení v depu

Noční siesta v předvečer akce.

Jak se zdá, vyplatí se nosit v brašně i opravdu široké sklo. Jinak by tento snímek v hale depa nikdy nevznikl.

Navrátilec - T 466.0007 na pár dní opět v Břeclavi

Sobota už byla zase ve znamení focení. Už v chvíli, kdy se začaly objevovat pracovní verze jízdních řádů, bylo jasné, že sobota bude z pohledu focení šílená. Bylo naprosto vyloučené vyfotit vše zajímavé. Proti bylo hned několik skutečností. Jednak minimální časové odstupy mezi odjezdy či příjezdy z a do Břeclavi ze severního a jižního zhlaví. K tomu další faktory. Očekávaná účast kolem třiceti tisíc lidí (a tedy parkujícími auty zastavěné silnice), souběh se Svatováclavskými slavnostmi (další tisíce lidí v centru města a kolem jediného silničního průtahu přes Břeclav. Dále uzavírka silnice přes Valtice, jako problém pro případné přejezdy mezi znojemskou tratí a Břeclaví. Výsledkem byly připravené šotonoty, upřednostňující jižní stranu nádraží a jednoznačně vlaky na trati do Znojma a do Lednice. Kompletní časovou osu dne jsem poskytl i dalším přátelům a kmotr vyrážel za mnou do Břeclavi už s vědomím, kde se přednostně budeme toulat. LukasH na účast s námi nakonec rezignoval a věnoval se jiným úkolům a dalšího potenciálního spolucestujícího už jsem nestačil avizovat. Den tak pro nás začal odjezdem prvního parního vlaku do Lednice. Podle dobře fungujícího zákona schválnosti nám nejprve zvláštní vlak z Bratislavy s 475.179 zakrylo odjíždějící letos poslední Velo Podyjí, za ním jedoucí požární vlak s T 669.0001 zase osobní vlak do Znojma. Nu coř, každý den není posvícení. Z mostu „Vídeňáku“ jsme viděli kvanta lidí ve stanici, ostatně plno bylo i na mostě. To mě jen utvrdilo ve správnosti rozhodnutí toulat se mimo Břeclav na vytipovaných místech stranou hlavního zájmu, leč nabízejících šanci na dobrý záběr. Dokonce by disponoval správným násvitem, tedy v případě, kdy by náhodou svítilo slunko. Nicméně na souběhu trati z Vídně a Znojma jsme čekali na protokolární vlaky z Vídně a Brna (via Hrušovany nad Jevišovkou). Z Vídně přitom měli přijet vlaky dva, kromě veřejného protokolárního vlaku ještě privátní jízda IGE se strojem 01 1533. A protože z důvodu čekání na zpožděný EC 174 poté odjely se zpožděním i spoje do Lednice a Znojma, mohla vzniknout ojedinělá situace. Právě v době, kdy se v oblouku od Bořího lesa vynořila 475.101 s vlakem od Brna a pomalu potahovala k vjezdovému návěstidlu do Břeclavi se Stůj, objevila se i na trati z Rakouska parní lokomotiva. Naskytla se možnost zvěčnit nezvyklé setkání na trati. A s tím i zvážení rizik podobného snímku. Takže situace byla následující. Do Vídně odjel Railjet po prostřední koleji, po obou krajních potahovaly minimální rychlostí parní vlaky proti návěstidlu se signálem stůj. Hrozilo nebezpečí? Teoreticky zezadu, od Břeclavi. Jenže do prostřední koleje, odjezdové pro vlaky do Vídně, se ze znojemské koleje přesunula posunující lokomotiva řady 380 ze znojemské štreky a po prostřední koleji se začala vracet do stanice. Takže ani zezadu mě nemohlo nic ohrozit. Za této situace jsem šel pořídit unikátní snímek. První se do stanice vydal vlak s německou lokomotivou. Následoval přesun za dalším focením. V plánu byl záběr s Papouškem 477.043 a patrovou jednotkou Bpjo do Znojma u Novosedel. Vyšlo to, moc nás na tomto místě nečekalo. Tamtéž jsme si počíhali i na dvojici sergejů, rozmístěnou na koncích nákladního vlaku. V Novosedlech křižovali s osobním vlakem ze Znojma a tak je bylo možné vyfotit i při odjezdu. Pravda, za cenu bahenní rallye s autem, ale to už bylo riziko podnikání. Další v pořadníku byl unikát, výprava věžáku M 120.417 do Lednice, na který jsme číhali v lokalitě Rytopeky. Jedno místo a zase pryč, Cíl? Foto z návratu Sergejů. Jenže … Problém se jmenoval žena za volantem Fiatu Punto. Jak dlouho myslíte, že ženská před úzkým mostem nad potokem pochopí, že vycouvat bude muset ona, řidička jediného auta, když na druhé straně stojí dvě osobní auta a traktor s vlekem? NO, v minutách to nevím přesně ale bylo to tak akorát, abych na místě focení sergejů viděl konec vlaku. Nu což, každý den není posvícení. Takže další bod. Rakouská lokomotiva 78 618 s vlakem do Mikulova. Za pozornost stálo zejména místo u předvěsti od Mikulova, tam jsme plánovali i focení vracejícího se papouška. Bydlí tam v někdejším strážním domku můj známý a z předchozích cest vím, že má pro železniční šílence pochopení. Co ale nachystal nám, z toho jsem si pomyslně sednul na prdel. Vlak do Mikulova jsme zvěčnili s návěstidlem, před příjezdem papouška od Mikulova pronesl slova – a nechcete si to vyfotit ze střechy? Na betonové ploché střeše přístavby, kde už měl nainstalovaný žebřík, měl v tu ránu nějakých patnáct lidí od nás i z Rakouska. S velkými díky jsme místo opouštěli za účelem zvěčnění další kuriozity – 314.303 na trati do Lednice. Nutno říci, že na lokálce šlapala skvěle. Dál už byly na řadě postupné odjezdy parních vlaků z Břeclavi. O mimořádnost se postaral nákladní vlak do rakouska, který projel návěstidlo na stůj a řízl výměnu. Vyšetřování ovlivnilo akci, vlak do Břetislavy s 475.179 proto odjel se zhruba padesátiminutovým zpožděním. Pak zbyl ještě čas na krátkou návštěvu depa, pár dalších snímků na závěr a den oslav mizel v historii. Je fakt, že před pětadvaceti lety byly oslavy 150 let jinou, ještě monstróznější akcí, ale dnes – buďme rádi za to, co bylo. Snad nemusím dodávat, že jsme den využili k pokecu. Co kde bylo, myslím v rámci programu, to bylo k nalezení na webu akce. Takže moje zpravodajství je jen takovým popisem z pohledu „účastníka zájezdu“.