VLAKY.NET jako školní četba

Vše začalo dne 10. dubna 2013, kdy přišla na mou adresu elektronická zpráva s následujícím textem (mírně upraveno): Dobrý den pane Zlínský, před necelým rokem jsem si přečetl několik vašich příspěvků na vlaky.net a velmi mě zaujaly, především co se týká způsobu psaní a zároveň kombinací fotografií a textu. Pracuji na Akademii výtvarných umění v Praze a organizuji zde přednášky na téma internetového psaní a rád bych vás na jednu takovou přednášku pozval. Přečetl byste nám jeden ze svých textů a promítl k tomu své fotografie? S pozdravem Jiří Skála. Byť mne ten zájem pochopitelně potěšil, musel jsem pozvání s politováním odmítnout.

Neodbytný pořadatel přednášky MgA. Jiří Skála © Jiří Řechka

Krom faktu, že jsem tehdy zápolil s obvyklým problémem naší redakce, která má sice hojně členů, ale málo jich plní své dobrovolně přijaté povinnosti, a musel se starat o přísun nových aktualit a reportáží, sužovaly mne také nějaké zdravotní nesnáze. Nicméně MgA. Jiří Skála, asistent v Ateliéru intermediální tvorby III AVU, si svůj záměr dlouhodobě vymluvit nedal, až jsem nakonec podlehl. Po řadě dalších peripetií jsme se nakonec dohodli, že se dlouho plánovaná a odkládaná přednáška uskuteční dne 5. listopadu tohoto roku v pozdních odpoledních hodinách. Krom přípravy na přednášku jsem musel vymyslet, jak se dostat na místo jejího konání.

Akademie výtvarných umění na mapě Prahy (kliknutí do náhledu otevře příslušnou stránku)

Na webu AVU se mezi tím objevila pozvánka, objasňující, co MgA. Skála svým počinem sleduje: „Zbyňek Zlínský - Kterak tři šotouše jeden neaktivní fotoaparát aktivoval“ - Tuhle přednášku jsem pro studio Letná plánoval poslední dva roky. Vlastně od začátku mých aktivit ve studiu Letná. Ale buď nebyl čas, nebo prostředky, aby se návštěva Zbyňka Zlínského realizovala. Nakonec se vše setkalo ve zprávnou dobu a pan Zlínský příští týden přijede. Co je na jeho návštěvě tak zvláštního? Hned několik věcí. Za prvé provozuje web specializující se na historii železniční dopravy na území Čech, Moravy a Slovenska. Jeho obsah je blízký trainspottingu.

Reportáž, která byla všeho příčinou (kliknutí do náhledu otevře příslušnou stránku)

Což je již samo o sobě dost zajímavé, neboť se jedná o vůbec první geak zábavu, jejíž kořeny sahají až do poloviny 19. století. Za druhé, pan Zlínský má zajímavý psaný projev, který má blízko k inzitní literatuře. Tohoto stylu je na internetu spoustu, ale právě pan Zlínský je jejím nejlepším a nejvěrnějším reprezentantem. Co tedy bude obsahem přednášky? Pan Zlínský se s námi podělí o zkušenosti s provozováním webové stránky a především přečte jednu za svých povídek. Název webu neprozradím. Pokusím se Vás spíše nalákat na něco jiného. Přijďte a budete svědky deklamace textu primárně určeného pro internet, jenž nikdy nebyl přečten nahlas.

Pozvánka na přednášku (kliknutí do náhledu otevře příslušnou stránku)

Tento text upraven není, i když značně przní mé jméno a trochu méně příjmení, o jiných jazykových prohřešcích nemluvě. Berme to jako doklad skutečnosti, že umělci se jen neradi nechají svazovat nějakými normami či formálnostmi. Nakonec značně neformální byl i průběh celé akce, jak vyplyne z dalšího. Ostatně nemohu tvrdit, že bych zcela rozuměl samotnému faktu, jak mé neumělé čtení (naposledy jsem hlasitě četl pohádky svým dnes už dospělým dětem) může napomoci výuce na vysoké škole výtvarného zaměření. A moc mi v tom nepomohlo ani nahlédnutí na stránku blogu svého hostitele, dostupnou pod jakoby nesmířlivým názvem Konfrontační čtení:

Tak či onak, duši ďáblu jsme upsal, takže nezbylo než vyhovět jeho choutkám. Abych se nebál, přizval jsem si ku pomoci našeho pražského reportéra, který mi byl vítaným průvodcem (Prahu nijak důvěrně neznám) a také dokumentátorem toho nevšedního dění. Čekal mne na hlavním nádraží, odkud jsme se vydali metrem a tramvají na zastávku nejbližší našemu cíli, kam jsme však dorazili poněkud předčasně, tak jsme se šli zatím podívat na předraženou díru do letenské pláně. Teprve pak jsme se volným krokem odebrali do ulice případně nazvané U Akademie, abychom nejprve příčinný důvod jejího pojmenování obešli a vyfotografovali.

Akademie výtvarných umění z nároží ulic U Akademie a Ovenecká © PhDr. Zbyněk Zlinský

Pak jsme do budovy vstoupili a s pomocí ochotné paní vrátné se dočkali našeho hostitele. Ten nás uvedl do suterénní místnůstky, krom improvizované projekční plochy a tělesa ústředního topení zcela prázdné. Teprve s postupem doby a pomocí několika ochotných rukou se jí dostalo podoby sice improvizované, ale jinak plně vybavené učebny. Pak už v zásadě nic nebránilo tomu, aby přednáška mohla vypuknout. Tedy krom absence publika. I to se, byť v míře spíš symbolické, nakonec objevilo a přede mnou stál úkol, jak se vyrovnat se svým posláním. Komorní a neformální prostředí mému snažení překážku nebylo, spíš naopak.

Atmosféra v improvizované učebně © Jiří Řechka

Než jsem se pustil do toho „konfrontačního čtení“, představil jsem náš internetový magazín jak v rovině historické, tak v kontextu jeho role na internetu. Pak jsem stručně popsal okolnosti vzniku mého zájmu o železnici i mé zkušenosti s psaním, nejprve „papírovým“ a posléze internetovým. Tomu druhému jsem se věnoval poněkud déle, abych se zastavil u jeho jednotlivých specifických sdělných možností. Nakonec mi zbývalo vysvětlit pojem „šotouš“, vyskytující se hned v názvu předmětné reportáže. A pak už jsem musel přikročit k bodu, jehož jsem se, na rozdíl od hovoru spatra, obával – hlasitému přednesu svého psaného textu.

Autor při četbě své reportáže © Jiří Řechka

Vypískán jsem nebyl, tak to snad nakonec nedopadlo nejhůř. Navíc jsem reportáž četl po odstavcích, abych zcela laickému publiku vysvětlil některé pojmy a souvislosti, veřejnosti vlakofilní, jíž byla původně určena, zcela zřejmé. Na závěr zbyl jakýsi prostor na dotazy, na jejichž zodpovězení se podílel také můj kolega. To když třeba došlo na téma neblahého osudu nádraží a dílen Praha-Bubny, o němž coby Pražák ví mnohem víc než já, synek venkovský. Po krátké, ale snad plodné diskusi jsme se s naším hostitelem rozloučili a vydali se na zpáteční cestu. Opět stejnými prostředky městské hromadné dopravy, jen v obráceném gardu.

Tramvaj č. 9301 linky 1 přijíždí na zastávku Strossmayerovo náměstí © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ale také s jedním přestupem navíc, protože jsme svou cestu zahájili nástupem do nevhodné tramvaje, jak můj průvodce zjistil až uvnitř. Ale nijak nás to nezdrželo a já jsem dokonce mohl hlavní město opustit dřívějším vlakem, než jsem původně předpokládal. Že jsem tak učinil v poněkud rozháraném rozpoložení, to odpovídá spíš mému naturelu než objektivním okolnostem. Nebyl jsem si zcela jist, zda jsem nedopadl jako jistý atlet, který si usmyslel být televizním moderátorem. Tedy ne že bych byl tak pohledný, ale koktavý určitě. Ale když byl, aspoň podle svých slov, spokojen organizátor té docela neobvyklé akce, proč bych ji zpochybňoval já.

A je po ptákách ... © PhDr. Zbyněk Zlinský

Prameny a odkazy:

1. Akademie výtvarných umění v Praze – Wikipedie
2. Akademie výtvarných uměni v Praze – stručná historie
3. Akademie výtvarných umění v Praze – oficiální stránky
4. Ateliér intermediální tvorby III - škola Tomáše Vaňka – oficiální stránky
5. Šotouš – Wikipedie – vysvětlení pojmu
6. Spotter – Wikipedia – vysvětlení pojmu (německy)
7. Railfan, Trainspotting - Wikipedia, the free encyclopedia – vysvětlení pojmu (anglicky)
8. Inventární stav tramvají DP hl. m. Prahy – zdroj popisků snímků tramvají v připojené galerii
9. zdroje uvedené pod odkazy v textu