Pod Lipany

6.7.2015 8:00 Luděk Šimek

Mezi Kolínem a starobylým městem Kouřimí je dosti neobvykle uzlovatá lokálka. Jsou to vlastně dvě tratě: Z Peček, ležících na hlavní trati 011 Praha – Kolín, vychází trať 012 do Kouřimi přes Bošice. Z Bošic od ní odbočuje trať 013 do Bečvár, ležících na trati 014 Ledečko – Kolín, a to přes úvrať v Zásmukách. A ta větvička z Bošic do Kouřimi má pouhé 3 km.

Lépe je to jistě patrné na níže uvedené mapě. Trať z Peček do Zásmuk a do Kouřimi byla uvedena do provozu v r. 1882, důležitou motivací k její výstavbě byla řepa a cukrovar v Karlově u Bošic. Ze Zásmuk až do Bečvár byla prodloužena v r. 1887.

Cesta „Podlipanského motoráčku“ © Luděk Šimek

Když jsem se na internetu dočetl, že Klub železničních cestovatelů (KŽC) tu o sobotách a nedělích provozuje jízdy, uvědomil jsem si, že jsem touto tratí 012 a 013 nikdy nejel a že by nebylo marné, projet se zas jednou nějakým starým motoráčkem. Nelže-li ikonka na stránkách KŽC u odkazu na Podlipanský motoráček, má to být M 262.0, a já jsem v tomto kdysi rychlíkovém voze seděl naposledy snad krátce po maturitě, když jsme vandrovali po Jizerských horách. Vyrazil jsem tedy 20. června do kraje, kde se 30. května 1434 odehrála neblahá bitva.

Dámy v kostýmech z 15. století jedou do Kutné Hory

V rychlíku 988 mě zaujala trojice dam v historických kostýmech, které přistoupily v Čáslavi. I optal jsem se jich, kde že se natáčí, jestli v Kutné Hoře, jako často. Ony mne vyvedly z omylu, v Kutné Hoře se tentokrát nefilmuje, nýbrž koná každoroční Královské Stříbření.

Rychlík v Pečkách nestaví, bylo tedy třeba v Kolíně přestoupit na Os 10222. Zaujala mě zvláštní souprava u 4. nástupiště: špagetka 731, za ní zapřažená lokomotiva Vectron a závěr tvoří vůz, který sice vypadá jako panťák, ale jeho barvy i označení říkají, že je to měřicí vůz Výzkumného ústavu železničního a ta souprava nepochybně čekala, až ji pustí do Velimi. Už několikrát jsem tu viděl i zahraniční vozidla, čekající na cestu na zkušební okruh. Staniční rozhlas ale říká, že i my budeme čekat z důvodů výluky.

Budou honit Vectron po velimském okruhu?

Žasnu, kolik vlaků ze směru Pardubice do Prahy projede v sobotu během půl hodiny: rychlík, LEO Express, RegioJet, Pendolino, zase šedomodrý rychlík ... Snad šest jich projelo kolem nás, v tom intervalu 9:21 – 9:55 hod. Rozhlas však sliboval, že naše zpoždění bude jen 30 minut a to taky dodržel, – a je to nadějné, on KŽC počítá s tím, že jeho cestující budou mít kvůli výlukám zpoždění:

Normální jízdní řád „Podlipanského motoráčku“

Výlukový jízdní řád „Podlipanského motoráčku“

Důvod výluky jsme viděli dřív než jsme dojeli do Kolína zastávky: Na 2. koleji se pracuje. Vystupuji v Pečkách a mé srdce zaplesalo dvakrát: Zaprvé u 3. nástupiště opravdu stojí důstojně hranatá almara M 262.056

M 262.056 v Pečkách čeká na cestu k Lipanům

Zadruhé vedle nádražní budovy je stánek a má otevřeno a já mám ještě do odjezdu skoro půl hodiny, abych si dal kávičku. A u stánku je i přístřešek, nemusím ho pít venku na dešti.

V Pečkách mají občerstvení skoro jako v krajském městě Jihlava

Projdu pak podchodem, vyzdobeným sprejerem umělcem a místy počmáraným sprejerem pitomcem na 3. nástupiště, abych si nastoupil. Vidím, že dveře do strojovny a řídící kabiny jsou otevřeny, i neodolám, abych si nevyfotil alespoň tu chodbičku. Když ale vlakový personál uvidí můj zájem, tak mě nevyženou ale naopak pozvou dál. Jsme přece u společnosti, která vychází vstříc zájemcům o dráhu a drážní techniku. Mají dokonce historizující jízdenky z hnědé lepenky se symbolem okřídleného kola, který býval na režijních jízdenkách.

Tak to vidí mašinfíra

Do odjezdu je ještě čas, mohu se zatím pokochat interiérem: Na stropě průběžný kanál větrání s osvětlením – nezakrytovanými malými žárovkami. Pohodlná hluboce polstrovaná sedadla, potažená hnědočervenou koženkou – ale nejsou asi ani nová, ani původní. Má paměť mi říká, že původně bývala zelená. Specialita tohoto vozidla - pod každým stolečkem je klika na stahování okna, která se musí povysunout dopředu, když jí chcete točit, aby jí nevadil stolek.

Sedadla chtějí připomenout, že „ponorka“ bývala i rychlíkem © Luděk Šimek

Vzpomínám si, že takovýto motorák vodil rychlíky Jihlava – Praha už když mi byly asi 4 roky – tedy v r. 1956. Pamatuji si přesně na to nezakrytované zábradlíčko přechodového můstku (u 1. a 2. série), které jsem co by hloupé děcko pokládal za chladič – přece když to má motor, který dělá drndrn, tak to musí mít i vpředu chladič jako autobus. Nevím, jaké tehdy tahal přípojňáky, nejspíš ze série Bam 5070 – 5224, vím určitě, že později v 60. letech to byly vozy k singrovkám - krátký balm4-5230.... Až v létě v r. 1968 ho na té jihlavské lince vystřídal M 286 se svými dvěma doutníkovitými dlouhými balmy.

Vyjíždíme do širých rovin, mezi lány – čeho jiného na kolínsku než řepy. A brzy se přesvědčíme, že tu nejsou jen roviny, je tu i říčka Výrovka, tekoucí místy i strží, která se asi stavitelům tratě zalíbila tak, že trať vykroutili podle ní v tomto kraji jinak rovném jako stůl, a zastávku v Chroustově zasadili přímo do skály. (Napadá mě, jestlipak dnešní mladí Chroustováci znají toho živočicha, podle něhož se jmenuje jejich obec a který býval tak hojný?).

Zastávka ve skále

A jsou tu i kopečky, na tom jednom, nad Kouřimí, se tak neproslavil můj rodák Ondřej Keřský z Římovic. Byl on po smrti Žižky vrchním vojenským velitelem Táboritů. (nikoliv Prokop Holý, ten byl knězem, ideovým vůdcem) Když ale u Lipan vzplála bitva, brzy pochopil, že je pro ně ztracená, a spolu s hejtmanem Sirotů Janem Čapkem ze Sán zdrhli. Ondřej se pak vrátil na rodnou tvrz v Římovicích, což je dnes část Golčova Jeníkova, shromáždil z bývalých husitských bojovníků loupeživou bandu a na to také dojel – byl zemským vojskem polapen a v r. 1446 v Čáslavi popraven.

Projeli jsme Bošice, vjíždíme do Kouřimi. Tady trať č. 012 končí, budeme se vracet. Podle původního jízdního řádu KŽC tu byla přestávka 71 minut, tedy čas i na procházku po tomto starobylém městě, jehož historie sahá do 7. století, od 15. století do roku 1848 bylo dokonce krajským městem – a dnes má jen 2 tisíce obyvatel. Patrně doplatilo v 19. století na to, že se mu vyhnul hlavní železniční tah a tím i průmysl. Z památek připomeňme ranně gotický kostel sv. Štěpána a renesanční zvonici, která je pozoruhodná tím, že zvony jsou v ní zavěšeny tzv. holandským způsobem – srdcem vzhůru. Obojí je na náměstí, které by nám připomnělo některé filmy, točené právě zde – např. francouzské Zvonokosy i seriál Bylo nás pět. Dochovala se i část opevnění a 1 km jižně od města je Muzeum lidových staveb. To vše si ale dnes neprohlédneme, přijeli jsme podle výlukového jízdního řádu o 42 minut později, počkáme tu jen na dojezd řádného Os 10312 a hned zase pojedeme.

Kouřim

Poslouchám zatím debatu mašinfírů. Baví se o tom, jestli M 262.0 lépe táhne do kopce, když jede motorem napřed, nebo obráceně. On je v tom opravdu rozdíl vzhledem k uspořádání pojezdu 2’ Bo’ kde motor je nad tím podvozkem s běhouny. Slyším i co-si o 27‰, což je jistě debata čistě teoretická tady v řepařském kraji – pomyslím si, asi se baví o nějaké horské trati. Až příští minuty mne uvedou do obrazu. To už dojíždí orchestrion 810 632-0, což je Os 10312, můžeme vyjet zpět do Bošic. Tady nás čeká další úvrať, protože budeme pokračovat tou tratí do Zásmuk.

Tudy jsme přijeli z Kouřimi

Jedeme zeleným krajem, vždyť v tom měsíci, který se nazývá červen, vše hraje tisícem odstínů zelené. V dáli, vpravo od tratě, vidíme údolí, v něm vesnici Toušice... a pak to přišlo. Náš vůz zpomaluje, zpomaluje, motor burácí, jedeme krokem, pak docela zastaví, couvne, znova rozjede... Měl jsem lepší představy o tom stroji, který mě kdysi vozíval horskými tratěmi v okolí Liberce a Jablonce, a právě jsem si vzpomněl, že ještě jednou asi o deset let později Krušnými horami z Děčína do Duchcova...

Cesta do Toušic

Kolik je tu promile? Nikde žádný sklonovník není osazen. Ale už je vidět zalesněné návršíčko v poli, tam snad je vrchol „hřebenu“. Ještě kousek, pomaloučku, pomaloučku, těžce ale statečně a vytrvale náš kredenc stoupá, a už jsme na vrcholu, a motor přešel z těžkopádného burácení do radostné písničky, klesáme, za pšeničným polem u lesa se tyčí týpí, a vida, Indiáni jezdí v bílém autě, mají ho tam zaparkované... Hu, takovéhle zdolávání vrcholu jsem na dráze dosud nezažil, ani na trati z Tanvaldu do Harrachova v adhezně jedoucím M 240.0, a tady na Kolínsku bych ho tedy opravdu nečekal. A stařičký Nautilus, tak mu odteďka budu říkat, obstál.

Zásmuky. Nejvíc se v každé úvrati naběhá vlakvedoucí, který je zároveň průvodčím
i výhybkářem

Teď nás čeká ještě poslední úvrať, v Zásmukách. Pohled na hodinky - zpozdili jsme se na tom stoupáku u Toušic. Jestlipak v Bečvárech stihnu Os 22207? Mám totiž v plánu v Bečvárech opustit palubu ponorky, protože přímým spojem budu v Kolíně o dva a půl hodiny dřív a o 33 Kč levněji.

Křižování v Bečvárech