Střípky z cesty na česko-bavorskou hranici

8.7.2015 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Nedávná „služební“ cesta dvou zástupců redakce VLAKY.NET na slavnostní zahájení rekonstrukce traťového úseku Klatovy – Železná Ruda v jeho koncové stanici byla zdrojem nejednoho zajímavého zážitku, který nebyl v původní reportáži z prostorových či logických důvodů prezentován. Tento článek má přinést v tomto směru nápravu a pokud možno zábavnou formou rozšířit obzory našich laskavých čtenářů.

Nakonec ten předpokládaný zážitkový a fotografický bonus k oficiální reportérské práci byl jedním z motivů, které mne i mého pražského kolegu na nádraží od změny jízdního řádu v prosinci 2006 nesoucí jméno Železná Ruda-Alžbětín přivedly. Jak už jsem se zmínil v oné původní reportáži, já jsem se na něm ocitl poprvé a zatím naposledy dne 27.2.2010 a Jirka se tam, ač má projetu kdejakou trať, kupodivu nedostal ještě nikdy. Nad výběrem vlaků jsme se tentokrát nijak nezapotili – na začátek cílové události se totiž nabízelo spojení jediné, vyžadující naše setkání po příjezdu prvního ranního rychlíku z Hradce Králové na pražské hlavní nádraží.

R 952 Hradec Králové hl.n. - Praha hl.n. ve výchozí stanici © PhDr. Zbyněk Zlinský

Než jsem pořídil obvyklý snímek první „mašinky, co mne vezla“, měl jsem už na záznamovém médiu svého fotografického přístroje pár snímků čehosi jiného – u stejného nástupiště totiž stál Legiovlak, který na své nám už známé pouti dorazil do mého sídelního města před pár dny, aniž jsem si to uvědomil. Vzhledem k časné ranní hodině však nejevil známky života, a tak jsem kolem něj jen prošel a svou pozornost pak věnoval raději takovému sice každodennímu, ale přece jen ne zcela všednímu jevu, jakým je přítomnost banánu na královéhradeckém hlavním nádraží. Kdysi zde vcelku běžný stroj přijíždí jen dost pozdě večer a odjíždí brzy ráno.

150.221-0 pro R 883 „Bouzov“ Hradec Králové hl.n. - Luhačovice © PhDr. Zbyněk Zlinský

Cesta do hlavního města probíhala bez problémů a zaznamenání hodných událostí, ostatně jsem její větší část proti svým běžným zvyklostem strávil četbou. U vidiny dalšího cestování krajinou méně známou jsem raději nabíral síly na předpokládané (a oprávněně, jak se ukázalo později) postávání u okna s fotoaparátem v pohotovosti. Jen jsem s jistým údivem zaznamenal, že pozůstatky loňského vykolejení nákladního vlaku v podobě několika vagonů stále ještě „zdobí“ pole u trati mezi Převýšovem a Choťovicemi. A posléze také to, že mne Jirka u vlaku nečekal – zato na mne pak zamával ze soupravy, jíž jsme měli pokračovat do našeho cíle.

Jiří Řechka za oknem vozu 20-46 025-3 Bdtee276 na Rx 778 © PhDr. Zbyněk Zlinský

To mávání jsem bohužel nezachytil, protože jsem byl zaujat dokumentací sestavy rychlíku vyšší kvality, s nímž jsem doposud neměl tu čest se setkat. Leda virtuálně, když jsem bádal nad řazením tohoto vlaku ve snaze zjistit, do kterého vozu se máme cpát, abychom mohli realizovat své fotografické záměry skrze otvíratelné okno. Ve skutečnosti ovšem na žádné cpaní nedošlo, vlak nebyl naplněn zdaleka tak, jak jsme předpokládali. Nebýt nějaké organizované skupiny školní mládeže cestující z Prahy do Plzně (a jiné, která pak jela z Plzně do Klatov), byl by využit vskutku minimálně, jak jsem si mohl ověřit při procházení soupravou před Plzní.

Rx 778 „Špičák“ Praha hl.n. - Železná Ruda-Alžbětín na plzeňském hlavním nádraží
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Tu procházku jsem absolvoval proto, abych po zastavení vlaku na plzeňském hlavním nádraží nemusel uhánět po peronu k lokomotivě s cílem zdokumentoval její přepřah, uvedený ve výše odkázaném řazení. Jenže ten se nekonal a na dvousystémovém stroji, o něž České dráhy už zjevně nemají takovou nouzi, jako na počátku platnosti současného jízdního řádu, se jen vyměnili strojvedoucí. Tak jsem pořídil pár snímků právě rekonstruované stanice a rád se vrátil na své místo ve vlaku, protože nebe se nad tím vším právě rozplakalo. Nějakou tu kapku na postavě či jejím oděvu samozřejmě přehlížím, ale na objektivu fotoaparátu mne rozčiluje.

Plzeňské nástupiště ve stavu přerodu © PhDr. Zbyněk Zlinský

Jestli se někomu zdá, že jsem trestuhodně vynechal komentář cesty mezi hlavním městem a západočeskou metropolí, stalo se tak z nezbytí. V tom úseku jsme nefotografovali a jen zběžně sledovali okolí tratě, protože jsme si měli hodně co povídat. O všem možném, železničním i neželezničním. V Plzni se pak Jirka rozpomínal na příhody z dětství, které v tomto městě prožil, a téma životních prožitků, tak dědky našeho věku oblíbené, nám vydrželo skoro až do Klatov. Tam jsem se teprve vžil do role dokumentátora a začal fotografovat stanici, kterou jsem reportážně navštívil před pěti lety při cestě za (nejen) dožívajícími motoráky řady 831.

Vjíždíme do klatovského nádraží (foto z Rx 778) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Tentokrát jsme se ovšem měli ve stanici zdržet pouhých 10 minut, což je doba postačující k záměně elektrické lokomotivy motorovou. A jestliže tou druhou měl být brejlovec, není asi překvapivé, že po této řadě se nickem se opičící kamarád na sebe vzal břímě dokumentace toho děje, zatímco já jsem pro změnu hlídal naše místa a zavazadla ve voze, byť vesměs přes okno z perónu, na němž jsem dával průchod svému nikotinismu a trochu i šotoušství). Ochrana sedadel se ukázala být zhola zbytečnou, protože rychlík se v Klatovech skoro vyprázdnil a žádné zástupy cestující veřejnosti se do něj nehrnuly, což bylo z hlediska našich plánů dobře.

Rx 778 „Špičák“ Praha hl.n. - Železná Ruda-Alžbětín odveze z Klatov 754.009-9 © Jiří Řechka

Mohli jsme tak totiž obsadit místa u oken na obou stranách vozu a otevírat je podle svých dokumentátorských potřeb, aniž bychom narazili na nevůli spolucestujících. Ostatně poněkud nevlídné počasí, které zavládlo při odjezdu z Klatov, se záhy umoudřilo a rychlost vlaku nebyla nijak závratná, takže nesnesitelný průvan ve voze jsme stejně nepůsobili. Vzhledem k tomu, že četné plody našeho fotografického snažení jsou k vidění v galerii k předchozí reportáži, v této jsem je už nepoužil. Zato v ní najdete některé snímky nové, dokonce i zcela neželezniční – jako třeba náhodně zachycené stádečko zástupců čeledě velbloudovitých u trati.

Stádečko lam v úseku Janovice nad Úhlavou - Nýrsko (foto z Rx 778) © Jiří Řechka

K tomu úlovku, na správné straně vozu stojícímu a hlavně pohotovému Jirkovi tak trochu závidím, raději už na tomto místě poznamenám, že při zpáteční cestě jsme krom těchto lam zahlédli o kus dále ke Klatovům ještě přinejmenším jednoho dalšího „bezhrbého velblouda“, jak těm živočichům říkají tvůrci křížovek. Zdá se, že je to v onom kraji poměrně běžné chovné zvíře. Ale krav jsme viděli přece jenom víc. A mnohem víc, než železničních hnacích vozidel, z nichž jsme si cestou vyfotografovali (krom jedné muvky) jen jediné – modernizované kvatro v čele protijedoucího osobního vlaku, s nímž jsme křižovali v železniční stanici Špičák.

Os 7547 Železná Ruda-Alžbětín - Klatovy v čele s 842.023-4 (foto z Rx 778) © Jiří Řechka

O ní i o přiléhajícím tunelu jsem podal základní informace textové i obrazové v druhé části už v úvodu zmíněné reportáže z roku 2010. Tento druhý díl ovšem začíná provozními údaji, vztahujícími se k cíli právě popisované cesty na konci (podle kilometráže ovšem na začátku) tratě číslo 183 a navazuje tak na část předchozí, pojednávající obecně o stanici Železná Ruda-Alžbětín. Bylo by zbytečné opakovat dodnes platný sdělný obsah obou článků, takže doporučuji jejich přečtení. Zde přidám jen aktuální příjezdy a odjezdy vlaků ČD, současný jízdní řád německého dopravce, jeho zprávu o výluce a plán železniční stanice z pomůcek GVD 2015:

Plán žst. Železná Ruda-Alžbětín (kliknutí do náhledu jej otevře ve formátu XLS)

Když jsme takto úsporně odbyli věci teoretické, obraťme svou pozornost k těm praktickým, tedy k našemu konání na tom unikátním mezinárodním nádraží a v jeho nejbližším okolí. Když náš rychlík zastavil u nového 2. nástupiště, vyhrnuli jsme se na ně a čile se dali do fotografování. Do začátku oficialit, které nás do těch míst přivedly, zbýval ještě nějaký čas a my jsme jej chtěli co nejlépe využít pro zachycení už z větší části modernizované podoby stanice a momentálního provozu v ní. Jirka měl ovšem ještě zájem další, podle svého zvyku získat otisk staničního razítka. Zkrátka bylo toho hodně, takže jsme museli čile kmitat, abychom vše stihli.

754.009-9 při objíždění soupravy Rx 778/Rx 777 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsme skoro v poklusu zvládli prohlídku a fotografování české části nádraží, byl čas věnovat se hlavnímu poslání naší „služební cesty“ a shromáždit podklady pro nám už známý článek (který mimochodem obsahuje v koncové části značně bohaté diskuse cenné poznámky k provozu stanice, iniciované zvídavým dotazem). Když jsme tuto svou povinnost zvládli, jen v letu jsme požili cosi z nabízeného občerstvení a chvátali opět do terénu. Tentokrát jsme se vydali kolem výpravní budovy po její uliční straně (u nás bezejmenné, u sousedů „nápaditě“ zvané Bahnhofstraße) k symbolicky vyznačené státní hranici a dále do Bavorska.

Symbolická připomínka „železné opony“ z území české republiky © Jiří Řechka

Zatímco Jirka viděl vše poprvé, já jsem srovnával současnost s pět let starou minulostí a konstatoval, že na bavorské straně nádraží i jeho blízkého okolí došlo k výraznému pokroku ve vzhledu staveb i jejich využití. Mnoho času do odjezdu zpátečního vlaku jsme sice neměli, ale přesto jsme zašli až k oblíbenému cíli železničních fandů z obou stran hranice, který nese stručný německý název Localbahnmuseum a jeho mnohem delší českou verzi Bavorské muzeum lokálních drah. Češtinu najdete též na webu muzea (dole na stránce) a podle na něm umístěného propagačního letáku i v expozici. Tam jsme se ovšem v ten den dostat nemohli.

Ostatně jsme na to ani neměli čas, pokud jsme nechtěli v té odlehlé lokalitě strávit více času, než jsme si mohli dovolit; jízdní řád je neúprosný. Takže jsme se vrátili opět k výpravní budově a dokumentačně pojednali pro změnu německou část nádraží, dopravně bohužel kvůli již zmíněné výluce momentálně mrtvou. Byla to z časových důvodů dokumentace jen povrchní, zcela stranou jsme museli nechat největší nádražní atrakci, na cedulích uváděnou jako NaturparkWelten, ale oficiálně nazývanou složitěji. S jistou lítostí, ale přece jen s pocitem dobře vykonané práce jsme nakonec nastoupili do téže soupravy vlaku, která nás dopoledne přivezla.

Zpáteční putování pro nás už tak zajímavé ani namáhavé nebylo. Fotografovali jsme už jen sporadicky, poněkud nepovedeně křižování s protijedoucím spěšným vlakem ve stanici Špičák a o něco lépe malé lego v Janovicích nad Úhlavou. To Jirka zahlédl, ale nestihl zvěčnit, už cestou do Železné Rudy, tak se na nápravu toho nezdaru náležitě připravil. Já jsem se plně fotograficky angažoval naposledy v Klatovech, kde jsem dokumentoval přepřahání strojů závislé a nezávislé trakce v čele našeho vlaku. V Plzni jsme byli oba už tak uondáni, že se nám nechtělo vylézt na peron a pár snímků jsme pořídili jen z okna. Třeba stavařské ponorky.

Další cesta nijak zajímavá nebyla, dokonce i náš hovor vázl, protože Jirkovi občas padala hlava. O jistý vzruch se starala jen opodál sedící skupinka cyklistů, která měla jakési problémy s internetově zakoupenou jízdenkou a navíc byla poměrně hlučná. Ale nakonec jsme přece jen dorazili do Prahy, dokonce s náskokem čtyř minut, a mohli se rozloučit – nikoliv na dlouho, protože následujícího dopoledne jsme se měli setkat pro změnu v Cerhenicích, jak už víme z reportáže o čemsi jiném. I ta nakonec bude mít své „bonusové“ pokračování, podobné tomuto. Tedy pokud právě končící dílko nesetřete natolik, abych se svého záměru vzdal.

163.082-1 přistavuje poslední spoj mé cesty, R 949 „Bohumil Hrabal“ Praha hl.n.
- Hradec Králové hl.n. © PhDr. Zbyněk Zlinský