Toulky po úzkých kolejích (nejen) na západě Čech

Ten nakonec vedl k tomu, že i přes nemalou vzdálenost Nového Drahova od místa našeho bydliště jsme si v prvních červencových dnech roku 2015 s rodinou zarezervovali dva noclehy ve Františkových Lázních a vydali se na více než pětihodinovou cestu vlakem na západ Čech. A protože jsme celá rodina už nevratně poznamenáni železnicí, samozřejmě že nebyla drážka u Nového Drahova jediným cílem naší letošní "minidovolené". Když pominu, že samotná cesta z Prahy do Chebu pro nás byla prvním odzkoušením vlaků kategorie Rx (a zkušenost to byla příjemná - celou cestu jsme s dětmi nerušeně strávili v kupé příjemně klimatizovaného vozu Bbdgmee).

Hned po příjezdu a ubytování ve Františkových Lázních jsme vyrazili kolem pramenů a lázeňských domů omrknout, zda stále existuje zdejší rarita - úzkorozchodná drážka pro navážení léčebné rašeliny do areálu lázní. Při příjezdu do Františkových Lázní jsme ji totiž z okna vlaku nějak nepostřehli, což se mi hned propojilo se závěrečnou větou Michala Bočka v jeho článku o této železnici, kde psal, že budoucnost dráhy je značně nejistá. Naštěstí koleje i vláček jsme našli na svém místě, a tak jsme šli s klidnou duší povečeřet a vyspat se do penzionu, abychom byli na další den čilí pro návštěvu Úzkorozchodné dráhy Kateřina.

Kolonáda pramene „Natálie“ ve Františkových Lázních © Rostislav Kolmačka

Po nepříliš prospané noci, během které nás probudilo několik silných bouřek a nad ránem navíc rušná silniční doprava pod okny penzionu (příště jdeme bydlet jinam!), jsme se po snídani vydali na vlak 9:47 z Františkovek do Chebu, odkud jsme pak chtěli pokračovat do Nového Drahova. Jenže vlaku z Německa františkolázeňský staniční rozhlas nahlásil 45 minut zpoždění, což znamenalo, že už bychom v Chebu nestihli přípoj na Nový Drahov a dalším bychom se tam dostali až k poledni. Vydali jsme se tedy k mapě před nádražím zjistit, jak daleko je to do Nového Drahova pěšky, resp. zda tam nejede třeba autobus.

Autobus samozřejmě nejel žádný, ale rozveselilo nás zjištění, že pěšky je to ke kateřinské drážce jen cca 7 km (kdybychom to věděli dřív, ani jsme na vlak nešli), hned jsme se tedy vydali na cestu, a po příjemné procházce pod skoro zataženou oblohou jsme už před 11. hodinou dorazili k výchozí stanici Úzkorozchodné dráhy Kateřina za Novým Drahovem. Hned prvním človíčkem od drážky, na kterého jsme narazili, byl právě Vašek Vosmík. Ten nás po vřelém uvítání seznámil se zbytkem skupiny přátel, kteří o kateřinskou drážku pečují, udržují ji v provozuschopném stavu a provozují na ní zvláštní vlaky pro veřejnost.

Vláček projíždí kolem bývalé železniční stanice v Novém Drahově © Rostislav Kolmačka

Na příjemné přijetí už za plného svitu slunečních paprsků navázala projížďka vláčkem z Nového Drahova přes bývalé nákladiště Rampa (v těsné blízkosti železniční stanice Nový Drahov na trati Cheb - Luby u Chebu) až do areálu závodu v Kateřině, kde jsou také dílny pro péči o vozidlový park železnice. Během cesty nám náš hostitel připomenul historii muzejnických aktivit na kateřinské drážce, která ač už dnes není pravidelně provozovaná, má díky vstřícnému přístupu vlastníka, společnosti LB Minerals, s.r.o. a současné o.p.s. Úzkorozchodná dráha Kateřina (vzniklá na členské základně spolků IMC Plzeň a M131.1) lepší vyhlídky na další existenci.

Sám můžu potvrdit, že oproti stavu z předešlých let, který je zdokumentován např. i na fotografických záběrech serveru www.mapy.cz, zaznamenala drážka výrazný posun k lepšímu. Členové o.p.s. za tři roky svého zdejšího působení opravili a částečně i obnovili nejhorší úseky trati mezi Novým Drahovem a Kateřinou, zkulturnili původní zpracovatelský areál v Novém Drahově a pečují o nemalý počet zdejších lokomotiv a vozů. Při všech těchto aktivitách jim výrazně pomáhá firma LB Minerals, která také otevřela muzeum těžby jílů v budově přímo naproti muzeu a pokladny rezervace Soos. A i když prozatím není provozní nejpozoruhodnější lesní úsek drážky mezi Kateřinou a zpracovatelským závodem ve Vonšově, lze očekávat, že i této mety se společným úsilím členů o.p.s. a firmy LB Minerals postupně podaří dosáhnout. Držme jim v tom palce!

Lokomotivy č. 14, 1 a 17 stojí vystaveny u depa v Kateřině © Rostislav Kolmačka

Vrátím-li se k naší rodinné "minidovolené", chtěl bych nejen poděkovat Vaškovi za představení drážky a možnost nahlédnout do remízky depa v Kateřině a hal zpracovatelského závodu v Novém Drahově, ale celkově poděkovat za nás všechny všem členům o.p.s. za práci, kterou na drážce ve svém volném čase vykonali a ještě vykonají a už teď se moc těšíme, až Kateřinu zase někdy navštívíme. Od nástupní stanice úzkorozchodné dráhy je to jen pár kroků k bráně Přírodní rezervace Soos, která samozřejmě byla našim dalším cílem toho dne.

Prohlídka pozoruhodné umělecké tvorby přírody, jejímž zlatým hřebem byly četné bublající mofety ("bahenní sopky"), nám zabrala cca 45 minut, ale rozhodně stála za to! Při návratu ze Soosu na Novodrahovské nádraží jsme ještě jednou zamávali plně obsazenému čtyřvozovému úzkorozchodnému vláčku a následně už jen nastoupili do RegioSharka ČD, kterým jsme se vydali na cestu zpět do Františkových Lázní. Při přestupové pauze v Chebu se mi ještě naskytla příležitost ukázat dětem skutečného ragulina (lokomotivu 232 252-7 společnosti DB Schenker Rail), kterého sice oba mají doma ve velikosti 1:87, naživo jej ale viděly vůbec poprvé.

Lokomotiva 232 252-7 na nádraží v Chebu před odjezdem do Německa © Rostislav Kolmačka

Teplý červencový den jsme ve Františkových Lázních zakončili v chladivé vodě zdejšího Aquafóra, o kterém jsme se shodli, že je snad nejlepším akvaparkem, který jsme dosud navštívili - a že jsme jich už poznali hodně! Třetí den ve Františkovkách byl zároveň posledním dnem naší "minidovolené" a rozhodli jsme se jej celý věnovat důkladnějšímu průzkumu lázní a jejich rašelinové úzkokolejky. K drážce o rozchodu 600 mm jsme se dostali až před polednem a nejprve si prošli její nedlouhý volně přístupný úsek od kolejové brány lázeňského domu III po bránu před místem, kde úzkokolejka podchází trať SŽDC Cheb - Františkovy Lázně.

Úsek kolem druhé jmenované brány je silně zarostlý trávou (proto jsme drážku napoprvé z okna vlaku z Chebu přehlédli), ale na kolejích bylo vidět, že vlak po nich před dobou řádově týdne až dvou přeci jen projel. Další průzkum drážky jsem už realizoval sám, přičemž jsem částečně musel vstoupit do běžně nepřístupné oblasti těžebního prostoru. Také v oblasti za nadjezdem "velké" železniční trati byla úzkorozchodka značně zarostlá, ale evidentně před nedávnou dobou "jetá". Sjízdný je nadále pouze úvraťový úsek trati, o kterém pojednává Bočeli ve své reportáži, větev trati přes most Slatinného potoka však je už úplně snesen, a to včetně odbočné výhybky.

BN30R za lázeňským domem III ve Františkových Lázních © Rostislav Kolmačka

Dle neoficiálních informací od pána z lázní, který se mimo jiné podílí na přepravě suroviny k léčebným účelům, vyjíždí vláček na trať cca jednou až dvakrát měsíčně. O další budoucnosti či nebudoucnosti drážky však nic nevěděl. Další naše kroky ve Františkových Lázních vedly k nedaleké kolonádě pramenu Natálie, odkud dříve také vedly koleje k lázeňskému domu č. II, nacházejícímu se naproti již zmiňovanému Aquafóru (viz článek o nich). Většinu trasy, na které je dnes nejzajímavějším pozůstatkem klenutý tunýlek pod "velkou" dráhou, jsme si taktéž prošli a fotograficky zdokumentovali. Je velká škoda, že se nedochovaly snad žádné fotografie z doby, kdy byla tato drážka ještě funkční...

Na tuto vycházku naší rodince navázala už pouze cesta pro batožiny a odpolední pesou v kombinaci s Rxem z Chebu jsme se vydali na cestu zpět do středních Čech, která nebyla o nic méně příjemná, jako cesta opačným směrem před třemi dny. Na tomto místě bych mohl povídání o úzkých kolejích ukončit, ovšem hned následujícího dne jsme se zcela neplánovaně ocitli u dalších úzkých kolejí, které rozhodně stojí za zmínku. Ozvali se nám totiž dávní přátelé s tím, že jsou na dovolené v Kutné Hoře a bydlí v penzionu, kde má pan majitel přímo na zahradě velkou zahradní železnici, kterou prostě musíme vidět!

Pan Capoušek právě vyvezl z depa lokomotivu a osobní vagónek © Rostislav Kolmačka

Protože jsem nikdy nic o zahradní železnici v Kutné Hoře neslyšel, původně jsem se domníval, že půjde o nějaké G-čkové či O-čkové kolejiště na soukromé zahradě, jakých jsem už viděl několik. Ovšem zmíněné přátele jsme už několik let neviděli, a tak jsme se s rodinou přeci jen do Kutné Hory vydali. Hned po vystoupení z vlaku na kutnohorském hlavním nádraží jsme však prozřeli, že jsem se ve svém odhadu krutě mýlil! Hned vedle staniční budovy stál dům nadepsaný názvem PENZION SEDLEC a trefně vyzdobený ručně malovaným grafikonem vlakové dopravy.

A na jeho prostorné a vzorně udržované zahradě se nacházela spousta artefaktů železniční historie - od mechanických návěstidel přes vodní jeřáb a stavědlový přístroj až po skutečnou motorovou drezínu. Méně viditelné už zprvu byly koleje o rozchodu 450 mm, na kterých jsme po dozvonění se na pana majitele spatřili i roztomilý vláček, do té doby ukrytý v jednokolejné budově depa. Pan majitel Jiří Capoušek nás vláčkem ochotně povozil a dokonce nám dovolil vyzkoušet si (docela jednoduché) řízení na pohled roztomilé parní, v reálu však frekvenčně řízené akumulátorové mašinky (tu postavil pan Milan Hanč z Bítovan).

Vláček potěší malé i velké © Rostislav Kolmačka

Na závěr naší exkurze jsme si vyslechli zajímavé povídání o tom, jak pan Capoušek s přáteli celou drážku vytvářel a jak těžce se sháněl materiál, až zapracovala náhoda a podařilo se mu zakoupit dostatečné množství kolejniček, které původně sloužily jako zábradlí na fotbalovém hřišti. Z těch byl postupně sestaven cca 150 metrů dlouhý okruh kolem celé zahrady, který jsme měli tu čest si několikrát projet. Poté, co si děti vyzkoušely ruční spouštění a zvedání mechanických závor jsme se s přáteli i Kutnohorskou zahradní železničkou rozloučili, zcela jistě se sem ale ještě někdy vrátíme a její návštěvu vřele doporučujeme také vám všem!

Dodatek - přehled v připojené galerii zachycených lokomotiv LB Minerals:

č.   1 - OMZ 122F v.č. 33228/1940, Deutz
č.   2 - BN30 v.č. 12322/1950, Stavostroj Vysočany
č.   6 - BN30R neznámého v.č.
č.   8 - BN30R z roku 1965
č. 10 - BN30 v.č. 12326/1950, Stavostroj Vysočany
č. 11 - BN30R z roku 1965, TSM Lučenec
č. 14 - BN30R v.č. 152/1968, TSM Lučenec
č. 17 - BN30 z roku 1952, Stavostroj Vysočany
č. 20 - DH30S v.č. 02/1994, PS Hliník nad Hronom

Úvodní snímek: Lokomotiva č. 11 se vrací se zvláštním vlakem z Kateřiny do Nového Drahova © Rostislav Kolmačka

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský