O nepříliš povedeném cestování na povedenou akci

30.5.2016 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Před týdnem jste na tomto místě mohli číst reportáž z pozoruhodného dění na Bechyňce, v níž nezbylo místo na popis některých zajímavých momentů, které zažili dva reportéři internetového magazínu VLAKY.NET cestou ze svých domovů do Tábora a zpět. Tento příspěvek se vynasnaží ten „nedostatek“ napravit a pokud možno zábavnou formou vylíčit cestování s Českými drahami, jež chvílemi moc zábavné nebylo.

Jak už víme ze zmíněné předchozí reportáže, těmi reportéry byli Karel Furiš a moje maličkost. Vzhledem k tomu, že společný odjezd pozvaných zástupců médií z pražského hlavního nádraží měl nastat dne 18. května tohoto roku v 9:34 hod., zvolil jsem si prostřednictvím portálu IDOS takové spojení, abych tento čas spolehlivě stihnul, tedy předposlední možné. Podobně postupoval i můj přítel, který vyrazil z Ostravy-Svinova už v době, kdy já jsem si v Hradci Králové teprve protíral oči, a to vlakem EN 442 Bohemia. V době odjezdu ani jednoho z nás nehrozily, kromě plánovaných výluk, žádné další problémy – aspoň jsme si to mysleli.

163.075-5 v čele R 950 Hradec Králové hl.n. - Praha hl.n. ve výchozí stanici
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Při našich společných cestách po Čechách míval tu a tam na své delší trase potíže spíš můj ostravský kamarád, ale tentokrát si osud pro své hrátky vybral mne. To, že můj vlak R 950 pojede z nymburského hlavního nádraží po odklonové trase přes Poříčany a Prahu-Libeň, jsem pochopitelně věděl z informace o výluce na trati č. 231, ale co bude mít tento odklon za následek, to jsem netušil. A tak jsem se spokojeně vezl, chvílemi si četl a chvílemi zíral do notoricky známé krajiny. Až v okamžiku, kdy jsme se vezli už po mne méně známé trati č. 060, snažil jsem se pořídit nějaký ten snímek z úseků, které znám právě jen z několika podobných výluk.

Přes Nymburk město rychlíky normálně nejezdí (foto z R 950) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Úspěšně jsme dorazili do stanice Poříčany a uháněli po koridoru, tedy trati č. 011. Jenže v jejím km 383,1 se náš rozlet zastavil. Když jsme „u vrby“ stáli poměrně dlouho, snažil jsem se zjistit příčinu toho podivného stavu a pohledem z okna jsem zvěděl, že před námi stoji v zastávce nějaký City Elefant. A usoudil, že neschopný další jízdy. Tuto mou domněnku vzápětí potvrdila příslušnice vlakového doprovodu, která nás přišla informovat, co se děje a že v jízdě budeme pokračovat až se podaří neposlušné vozidlo odtáhnout. Nezbylo mi než poslat zprávu o mém opožděném příjezdu Karlovi, který tou dobou už filmoval na Hlaváku.

Vlaky na pražském hlavním nádraží © Karel Furiš

Proti mně sedící mladý muž si posteskl, že normálně cestuje do Prahy autem, dnes si mimořádně zvolil vlak a že už s Českým drahami nikdy nepojede. Odvětil jsem, že já jezdím vlakem docela často a něco podobného se mi zatím stalo jen v Rakousku, při cestě z právě otevřené Evropy 1. května 2004. Ale vraťme se k letošku. Tou překážkou na trati, jak jsem později zjistil, byl ešus 471.001-8 jako Os 9916 Český Brod – Dobřichovice, který byl ze zastávky Tuklaty odtažen dvojicí 471.051-3 + 471.069-5 na Os 9920 Český Brod – Praha hl.n. Náš vlak se znovu rozjel v 08:16 hod., ale neměl nás dovézt až do cílové stanice, jak nám řekla průvodčí.

Na zastávku Tuklaty budu dlouho vzpomínat (foto z R 950) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Sdělila nám, že jízda vlaku R 950 bude ukončena v železniční stanici Praha-Libeň a jeho souprava bude pokračovat do stanice Praha-Vysočany, protože veze vozy pro dva rychlíky směrem na Hradec Králové, jejichž odjezdy by jinak nešlo připravit. Slibovala pomoc při nalezení přípojů na hlavní nádraží, jenže pak se musela věnovat spíš vystavování zpožděnek těm, kteří si je vyžádali. V Libni se někteří cestující odebrali na zastávky MHD, jiní využili nejbližšího spoje na Masarykovo nádraží a já jsem si počkal na vlak, který by mne konečně dopravil tam, kam jsem směřoval. A přitom jsem i cosi nafotil z aktuálního, ne zcela pravidelného provozu.

471.009-1 + 471.034-9 jako Os 9316 Kolín - Praha Masarykovo n. © PhDr. Zbyněk Zlinský

Jako první spoj na hlavní nádraží přijel asi 15 minut opožděný vlak IC 550 Zlínský expres Zlín střed - Praha hl.n., tažený místo pravidelně řazené krysy (po slovensky gorily) nejnovějším výdobytkem slovenského lokomotivního průmyslu, zástupcem řady 361.1 inventárního čísla 10. S touto řadou jsem se ještě nikdy nesvezl a daného jejího zástupce nepotkal, takže bych si mohl říci konec dobrý, všechno dobré. Jenže v tu chvíli jsem byl hlavně rád, že se už zase vezu (byť ve stoje na představku, na ten kousek cesty bylo ostatně usednutí zbytečné) a odjezd na akci neprošvihnu. Až na Hlaváku mne zase posedlo obvyklé nutkání dokumentační.

Výrobní štítek rekonstrukce lokomotivy 361.110-0 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Pak jsem se vydal vyhledat Karla, který mne podle domluvy měl čekat na 6. nástupišti. Cestou jsem neopomenul pořídit nějaký snímek probíhající opravy zastřešení haly a zažil jsem i roztomilou příhodu. Nějaký klučík, vystoupivší se spolužáky ze Zlínského expresu, mne poprosil, abych mu dovolil zvěčnit si mobilem můj fotografický přístroj, který se mu prý líbí. Cosi takového se mi opravdu ještě v životě nestalo. Na rozdíl od setkání s Karlem, k němuž na stejném místě došlo už několikrát. Sice mne tentokrát neuvítal při příjezdu, ale mohl tak klidně učinit – kdybych použil spoje o hodinu pozdějšího, který za chvíli, byť 18 minut opožděn, přijel.

163.090-4 přiváží R 934 „Kyšperk“ Letohrad - Praha hl.n. do cílové stanice
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Po přivítání a výměně cestovatelských zkušeností jsme už mohli jen čekat na pokračování naší cesty do Tábora, která měla být z mé strany v podstatě jednoduchá, aspoň podle IDOSu. Jenže stále nám chyběly informace o tom, ke kterému nástupišti náš návazný spoj přijede. To bývá za pražském hlavním nádraží problém i za normálních okolností, ale ty takové momentálně zrovna nebyly. Než se příslušné údaje (které nás naštěstí přejít na jiné nástupiště nenutily) na informačních panelech objevily, pořídili jsme nějaké fotografie zajímavých objektů. K nim nepochybně patřil projíždějící nákladní vlak v čele s TRAXXem F140 MS.

386.012-9 projíždí v čele kontejnerového vlaku 143311 Děčín hl.n. - Praha-Uhříněves
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Nakonec jsme se našeho vlaku dočkali a na konci jeho soupravy zahlédli mávající tiskovou mluvčí ČD Mgr. Radku Pistoriusovou, která nám měla být průvodkyní při cestě na akci i v jejím průběhu. Měla pro nás místenky do vozu 1. třídy a špatnou zprávu. V Olbramovicích se budeme muset jeho pohodlí vzdát a přestoupit do autobusu, protože na trati č. 220 je výluka v úseku Střezimíř – Tábor. Zvěst to sice příjemná nebyla, ale nám neznámá také ne – o NAD jsme věděli z příslušné stránky ČD. Jen jsme si s Karlem posteskli, že přesně totéž jsme spolu zažili při naší poslední cestě do Jižních Čech, za reportáží do Soběslavi.

Cestující opouštějí v Olbramovicích soupravu R 1543 a přestupují na NAD
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Krom nepříjemnosti s přesedáním (které tentokrát bylo pochopitelně jen jedno), měl tento opakovaný zážitek s jihočeskou NAD jistou výhodu. Už jsme věděli, jak je proces organizován a trasu silničního přesunu jsme znali, takže její opakovaná dokumentace byla zbytečná – snad až na estakádu přeložky tratě č. 220 u Chotovin a její most přes dálnici D3, které jsou vypadají tak, jak jsme je doposud znali jen z vizualizací k projektu stavby. (Mimochodem koncem tohoto týdne se na naší hlavní stránce objeví reportáž z jejího slavnostního ukončení, na které jsme dostali pozvánku.) Cesta po silnicích a dálnici proběhla bez problémů a zdržení.

Stanoviště autobusů NAD před táborským nádražím © PhDr. Zbyněk Zlinský

Co se dělo po příjezdu do Tábora, to už víte z předchozí reportáže – nebo si ji můžete přečíst dodatečně. Nicméně do připojené galerie fotografií jsem vložil několik ještě nepoužitých fotografií s cestování po trati č. 202 i souvisejícího dění v jejích koncových stanicích, aby její prohlížení nepostrádalo jakousi logiku a časovou kontinuitu. V textu ovšem tento čas přeskočíme a navážeme děním po příjezdu zvláštního Os 11121 Bechyně – Tábor do cílové stanice. Zatímco já jsem se jal sledovat úklid historické soupravy i další jevy, Karel chvátal do „normální“ části nádraží, aby odjel vlakem Os 8233 do nedalekého Sezimova Ústí k příbuzným.

242.211-1 v čele Os 8233 Tábor – Veselí nad Lužnicí © Karel Furiš

Já jsem dokončil svou reportérskou misi na táborském nádraží právě v okamžiku, kdy bylo třeba začít plnit opět úlohu příslušníka cestující veřejnosti, podle vyhledaného spojení k domovu. Nicméně spěchat jsem nemusel, protože vlak R 1540 F.A.Gerstner z Linze a Českých Budějovic, na který musela stále ještě trvající NAD čekat, měl sekyru zvíci 15 minut. Tak mi to alespoň řekla Mgr. Pistoriusová, když mne vyhledala, aby se se mnou rozloučila, protože se do Prahy nevracela. Tak se náš původně pětičlenný cestovatelský tým pro zpáteční cestu smrskl na pouhé tři jedince. Setkali jsme se pak ostatně až u vlaku na olbramovickém nádraží.

362.127-3 v čele „pokračovací“ soupravy R 1540 „F A.Gerstner“ Linz Hbf - Praha-Holešovice
z Olbramovic © PhDr. Zbyněk Zlinský

Shodou okolností, či spíše v důsledku oběhů, nás do Prahy vezla stejná zástupkyně rodiny rychlých es, jako ráno ve směru opačném. Cesta do hlavního města uběhla bez problémů i nějakých zaznamenání hodných zážitků, a skončila s mankem 14 minut proti jízdnímu řádu. Mne tato skutečnost nijak nevzrušovala, protože moje spojení nijak nenarušovala. Pořídil jsem pár snímků a v pohodě čekal na přistavení soupravy vlaku R 949 Bohumil Hrabal. S přibývajícím časem se ta pohoda jaksi vytrácela, protože vlak byl sice na informačním panelu, nástupiště plné čekajících lidí, ale lokomotiva s příslušnými vozy nikde. Všechno bylo jinak.

163.242-1 přiváží 22 minut opožděný R 944 z Hradce Králové © PhDr. Zbyněk Zlinský

Souprava opožděného vlaku R 944 se totiž měla v rychlém obratu proměnit ve vlak R 949 Bohumil Hrabal, což se také podařilo díky tomu, že na její konec střelhbitě nastoupila pro ten účel přichystaná druhá lokomotiva, zatímco původní stroj mezi tím odstoupil. Pro mne to znamenalo rychle obsadit první volné místo ve vlaku a pak zaběhnout vyfotit „mašinku, co mne vezla“, jak bývá mým zvykem. V časové tísni jsem tak skončil ve voze, jehož vlastnosti mne netěší, ač mají zvýšit kvalitu spojů mezi východočeskou metropolí a hlavním městem. Ne, vůz řady ABpee³⁴⁷ si mne nezískal – nedá se z něj kale fotografovat a bylo v něm moc teplo.

Přes tu fotografickou invaliditu vagónu jsem se přece jen pokoušel skrze okno občas něco zachytit, jak seznáte při prohlížení připojené galerie, do níž jsem vložil ty nejméně hrůzné snímky. Ostatně nic zvláštního jsem nezachytil – snad krom jakési zácpy na dálnici D 11 a kocoura 742.260-3 v kabátku soukromého nákladního dopravce IDS Cargo, kterého jsem doposud znal jen v barvách dopravce osobního národního. Do Hradce Králové jsem přijel s jistým zpožděním, ale právě tak, abych stihl spoj MHD k domovu. Tam jsem dorazil, přes zmíněné nesnáze, spokojen. Byl to pěkný den s pěkným programem i zajímavým cestováním.

Význačné body autorovy cesty Hradec Králové - Bechyně a zpět (červeně) na mapě
k platnému KJŘ

Dlužno dodat, že i počasí se vydařilo, i když ne do té míry, jak to předvídaly mediální rosničky. A také ozřejmit zpáteční cestování Karlovo. Ten v Sezimově Ústí příliš dlouho nepobyl, do Tábora se vrátil vlakem Os 8234 a odtud pokračoval do Prahy, už po skončení NAD a tedy bez přestupu, vlakem R 638 Matthias Braun. Z hlavního města se vydal směrem k ocelovému srdci republiky vlakem R 853 Matalík, jímž dorazil do Hranic na Moravě, odkud jej do Ostravy-Svinova dopravil vlak R 849. Také on měl štěstí na návaznou MHD, a tak se dostal domů relativně včas. A hlavně v pořádku, takže mohl vytvořit další ze svých oblíbených videí: