Polabské zážitky železniční (a něco navíc)

7.7.2016 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Když kolejnicí praštěný jedinec někam cestuje vlakem, zpravidla se zajímá o vše, co ze svého zájmového oboru potká. Tím více to platí pro reportéry internetového magazínu VLAKY.NET, kteří se pozorované dění navíc snaží zachytit formou obrázků statických nebo pohyblivých. A výsledky své aktivity si pak samozřejmě nenechají pro sebe. Tak vznikla i tato reportáž z nedávné „služební“ cesty do Cerhenic.

O její hlavní náplni, účasti na prezentaci elektrické lokomotivy Emil Zátopek pro Deutsche Bahn, jsme na tomto místě už informovali. Z příslušné reportáže je tedy známo, že dne 27.6.2016 jsem se spolu se svým ostravským a pražským kolegou vydal do místa dění, Zkušebního centra VUZ Velim, které je osobní železniční dopravou dostupné s využitím zastávky Cerhenice. V ní ovšem zastavují jen osobní vlaky, jezdící na trase mezi pražským Masarykovým nádražím a Kolínem, takže cestovní plán jsme museli sestavovat od konce a vybrat si takové spojení, které by pokud možno vyloučilo pozdní příjezd na akci a zároveň nebylo příliš včasné.

Cerhenice a ZC VUZ Velim na turistické mapě; zdroj: www.mapy.cz

Zatímco Jirkovi stačilo vybrat si vhodný spoj linky S1 Pražské integrované dopravy a Karel měl jasno v tom, že se z Ostravy-Svinova do Kolína přemístí svým oblíbeným Ostravanem, já jsem si málem naběhl se zdánlivě výhodným spojením, které mi nabídl vyhledávač IDOS. Na první pohled ta nabídka vypadala krásně, ale jen do té doby, než jsem se podíval na Babitron, jak to vypadá s dochvilností Portáše v posledním období. Zpoždění byla tak vysoká, že jsem na toto (a podobná) spojení rezignoval, a rozhodl jsem se vyrazit na cestu z Hradce Králové bez konkrétního plánu přípoje v Pardubicích, ale zato pro jistotu o hodně dřív.

440.010-7/441.010-6 přijíždí do Hradce Králové jako Sp 1784 z Pardubic a vrátí se tam
coby Os 6231 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Své sídelní město jsem tedy opustil vlakem Os 6231 s tím, že trasu mezi pardubickým hlavním nádražím a Kolínem absolvuji prvním vhodným spojem, který se naskytne. Nakonec to byl onen už výše zmíněný Ostravan s Karlem na palubě, který do města perníku dorazil se zpožděním „pouhých“ dvanácti minut. Po dobu čekání jsem stačil pořídit pár snímků z provozu a zavolat příteli, že nastoupím do jeho vlaku. V poměrně slušně naplněné soupravě jsem usedl na první volné místo, z něhož mne pak před vystoupením vyzvedl Karel, který měl to své o dva vozy dále. Na tak krátký úsek jsme totiž společné cestování oželeli a potkali se u Kolína.

Karel Furiš po vystoupení z 11 minut opožděného Ex 540 „Ostravan“ v Kolíně
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Na kolínském nádraží jsme do odjezdu vybraného návazného vlaku měli 81 minut k dokumentaci místního provozu. Naše záměry poněkud hatilo počasí, chvílemi až moc hydratující vše, co se vyskytovalo pod zachmuřeným širým nebem. Proto jsme se převážně zdržovali na kryté části třetího nástupiště a zaměřovali se tak převážně na vlaky osobní dopravy, jedoucí po hlavním tahu k matičce Praze. Z ostatních jevů jsme zachytili vesměs jen to, na co jsme z našeho stanoviště dosáhli svými objektivy. Ale ani za těchto okolností jsme neměli dlouhou chvíli, protože se v kolejišti prakticky stále něco dělo a také jsme si měli co vyprávět.

480.001-7 odjíždí jako 20 min. opožděný LE 1356 „LEO Express“ Karviná hl.n. - Praha hl.n.
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Posléze nastal čas odebrat se na nástupiště 1A, kde už čekala souprava vlaku Os 9324, která nás měl dopravit do Cerhenic. Před nastoupením jsme ještě aspoň letmo zachytili ne vedlejší koleji odstavené historické lokomotivy dopravce Junior market s.r.o., jedničkovou bobinu 141.018-2 a hektora 720.099-1. Tu první jsem na stejném místě podrobně dokumentoval při podobné příležitosti loňské, ta druhá doposud v mém archivu chyběla, což jsem si ale v tu chvíli neuvědomil, a proto jsem se jí bohužel nijak zvlášť nevěnoval. A to vzdor skutečnosti, že času na to nakonec bylo dost - náš vlak byl na odjezdu téměř čtvrt hodiny opožděn.

Autor před nástupem do Os 9324 Kolín - Praha Masarykovo n. fotografuje historickou
mašinku © Karel Furiš

Příčinou toho jevu byla skutečnost, že momentálně po trati č. 011 hustě za sebou projíždějící (často opožděné) vlaky neumožňovaly dispečerovi vypustit ten náš ze stanice. Nakonec se to povedlo a my jsme už bez problémů absolvovali poslední část naší cesty do Cerhenic. Tam už nás čekal Jirka, poněkud překvapivě, protože podle domluvy tomu mělo být naopak. On ale použil dřívějšího spoje a na místo setkání dorazil už vlakem Os 9319, místo o hodinu pozdějším. Tak měl čas pořídit několik zajímavých snímků, které však možná poněkud narušují obsahovou logiku připojené galerie fotografií, do níž byly zařazeny podle času záznamu.

Vítání na nástupišti cerhenické železniční zastávky © PhDr. Zbyněk Zlinský

Po vzájemném uvítání jsme se na zastávce nezdržovali, i když do poledne, kdy měla prezentace podle pozvánky propuknout, zbývalo ještě víc než dostatek času. Momentálně totiž nepršelo a my jsme hodlali absolvovat pěší přesun mezi železniční zastávkou a dějištěm akce dřív, než se hydrometeorologická situace nějak dramaticky změní, což pohled na oblohu nevylučoval. Nijak zvlášť jsme nechvátali, ale pochod nám docela uběhl – měli jsme si hodně co povídat a také jsme pořídili nějaké, při podobných příležitostech už obligátní, snímky areálu Zkušebního centra VUZ. Přitom jsem zachytil barevně nevšední lokomotivu - nebo je to optický klam?

Barevně poněkud podivná lokomotiva v areálu Zkušebního centra VUZ
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Po poněkud zdlouhavém „odbavení“ na vrátnici jsme byli eskortováni na místo tiskové konference. Ale to, a také veškeré následné dění, je našim čtenářům známo z předchozí reportáže. V textu této se již k našemu pobytu ve Zkušebním centru VUZ vracet nebudu, ale v připojené galerii fotografií některé snímky z oné doby najdete. Jednak proto, aby v její obsahové logice nevznikla jakási černá díra, ale také proto, že jde vesměs o záběry čehosi jiného, než tiskové konference a následné prezentace červeného Emila Zátopka. Narazili jsme třeba na první vůz ex ÖBB, který pro České dráhy zmodernizovala firma Pars nova jako řadu Bmz²³⁰.

Modernizovaný vůz CZ ČD 61 54 21-91 051-9 Bmz²³⁰ © PhDr. Zbyněk Zlinský

Stalo se tak při našem odchodu, k němuž jsme se rozhodli ještě před definitivním koncem akce, opět pod hrozbou temné oblohy. Vzhledem k tomu, že v odpoledních hodinách nabízí jízdní řád půlhodinový takt i mezi Českým Brodem a Kolínem, nemuseli jsme svůj pochod nijak zvlášť koordinovat s odjezdy vlaků. Ostatně jeden z nás byl po chvíli chůze takových starostí zbaven úplně. Zastavilo u nás stejným směrem jedoucí auto v barvách magazínu AŽD Praha Pozor vlak a jeho tvůrce i tiskový mluvčí společnosti Jiří Dlabaja, který seděl za jeho volantem, nám nabídl svezení. To se samozřejmě hodilo jen našemu pražskému kolegovi.

Jirka se do Prahy vrátí sice autem, ale svým způsobem železničním © PhDr. Zbyněk Zlinský

Na zastávku jsme s Karlem došli tak, abychom pohodlně stihli vlak Os 9331 a ještě stačili zachytit něco projíždějících vlaků. Můj přítel byl v tomto směru aktivnější a zatímco já jsem se regeneroval na lavičce, Karlovi se podařilo zachytit třeba strojový průjezd brejlovce v barvách jeho posledního zaměstnavatele. Kromě toho ještě čile konverzoval s dalšími účastníky akce, čekajícími na své vlaky na obou nástupištích cerhenické zastávky. Na rozdíl od loňska, bylo také to pražské ozdobeno nepřehlédnutelnou reklamou společnosti VUZ. Nakonec se v dáli objevil i ten náš, aby nás bez nějakých problémů či pozoruhodností dopravil do Kolína.

Dvojice „ešusů“ přijíždí jako Os 9331 Praha Masarykovo n. - Kolín © Karel Furiš

Odtud jsme se měli spolu přesunout do Pardubic vlakem R 893 Velehrad, ale já jsem si to takřka v poslední chvíli rozmyslel, s Karlem se rozloučil na nastoupil do vlaku Os 5011, což mne napadlo při jeho fotografování. Příčinou toho názorového zvratu byla snaha pokusit se pomoci nalézt odpověď na otázku jistého našeho zvídavého kolegy, kterou vznesl v jedné diskusi (ta byla samozřejmě o čemsi docela jiném). Vzhledem k tomu, že z rychle projíždějícího vlaku, jak jsem si ověřil ráno, je postižení toho objektu opravdu nemožné, chtěl jsem to zkusit z osobáku, byť přes neotevíratelné okno. Výsledek můžete posoudit sami:

Neznámá zahraniční lokomotiva v objektu PJ ČD Kolín © PhDr. Zbyněk Zlinský

A zároveň se můžete pokusit o zodpovězení otázky, co to je a proč zrovna tam. Až na tento relativní úspěch se mi jízda vlakem Os 5011 moc nelíbila. Spoj ve stanicích stál často mnohem déle, než stanovil jeho jízdní řád, aby mohl být předjet rychlejšími vlaky, a do Pardubic tak dorazil se zpožděním, které stačilo k tomu, aby mi vyhlédnutý přípojný vlak ujel doslova před nosem. Doběhl jsem k němu, když se zavíraly dveře a pak jsem už mohl jen koukat na jeho koncovky. Docela mne to naštvalo, a to tak, že hodně. Všechny použité vlaky po celý den (a ostatně i kdykoliv jindy) na cosi čekaly, jen právě tento jediný musel odjet na vteřinu přesně.

Os 6246 do Hradce Králové mi z Pardubic ujel před nosem © PhDr. Zbyněk Zlinský

Nešlo mi ani tak o časovou ztrátu, protože asi za půl hodiny měl jet vlak další, ale o tu zlomyslnost osudu. Tak jsem šel před výpravní budovu učinit úlitbu své neřesti a pak do odbavovací haly vyhlížet informaci o přistavení posledního vlaku této anabáze. Mělo jít o rychlík do Liberce, ale kvůli dlouhodobé úplné výluce mezi Hradcem Králové a Jaroměří motorový vlak v úseku mezi východočeskými metropolemi supluje vratná souprava v závislé trakci. Což přišlo podivné onomu výše zmíněnému zvídálkovi a dokonce si na tu „podivnou“ vozovou sestavu stěžoval. Příslušné vysvětlující odpovědi se mu pak dostalo ode mne v téže diskusi.

Tak jsem nakonec dorazil domů, unaven, ale celkem spokojen. Jak se to povedlo Karlovi, to popisuje on sám: Když jsem se v Kolíně rozloučil se Zbyňkem, pokračoval jsem rychlíkem „Velehrad“ do Pardubic a tam si počkal na EC „Vsacan“, který jede přes Hranice na Moravě. Tam byl přestup na rychlík od Brna do Ostravy. Vlaky nebyly nějak moc zaplněné, a tak se celkem příjemně cestovalo. Při cestě z Pardubic mně dělal společnost jeden kamioňák, který tvrdil že cestuje asi po deseti letech vlakem a divil se že jedeme tak rychle. Slovenská 361 však jela maximálně sto padesát. V Hranicích na Moravě si vždy rád natočím video a pořídím pár fotek.

Po Pardubicích je to asi druhá moje nejoblíbenější stanice. Projíždějící vlaky zde mají zvláštní zvuk, který na jiných stanicích slyšet není. Po krátké době přijel i můj vlak od Brna a já jsem pokračoval opět v cestě k domovu, do Ostravy-Svinova. Ve vlaku jsem si sedl do kupé obsazeného jednou osobou. Nakonec jsem zjistil to je nějaký manažer firmy Siemens, Ing. A. Nagel. Cestoval do Ostravy domluvit něco ohledně lokomotiv Vectron pro firmu AWT. Já moc německy neumím, tak jsme si spíš prohlíželi obrázky v notebooku a v mém fotoaparátu. S mírným, asi šestiminutovým zpožděním jsem dorazil v klidu a pohodě do své „domovské stanice“.