Pražský dopravní podnik otevřel dveře veřejnosti

22.9.2016 8:00 Jiří Řechka

V sobotu 17.9.2016 se konal Den otevřených dveří dopravního podniku hlavního města Prahy. Přístupné byly provozovny depa metra Zličín, tramvajové vozovny Motol a autobusových garáží Řepy. Rozhodl jsem se, že návštěvu si nenechám ujít. Zejména depo metra Zličín. Předpokládal jsem, že pokud budu mít štěstí, narazím na lokomotivy, které metro používá ve své síti.

Předpověď počasí nevěštila již nic pěkného, spíš chladno a déšť. Ale rosničkářům se povedlo správně předpovědět ukončení celonočního deště před mým odjezdem na tuto akci. Do Zličína jsem dorazil nějakou tu minutu před otevřením prostor depa návštěvníkům. Na bráně jsem dostal tištěný plánek i s informacemi, kde co je a jak se tam dostat. Když nastala hodina „H“, již čekající návštěvníci a hlavně děti šli do haly, kde se nacházely soupravy metra. Já jsem, protože depo pracovních mechanizmů se nacházelo mimo tuto halu, šel přímo za svým cílem, a tak jsem si mohl vyfotografovat kýžené objekty v klidu bez návštěvníků.

Lokomotiva 797.810 © Jiří Řechka

A doma jsem zjistil, že do mého archivu přibude další lokomotiva metra, kterou jsem neměl. I tak jich ještě asi pět chybí, no není všem dnům konec. Po tomto úvodním výkonu jsem se již v klidu věnoval zbývajícím prostorám, kde panoval čilý návštěvnický ruch. I přes poměrně nepříznivé počasí navštívila tuto akci spousta návštěvníků. V depu byl asi největší zájem o svezení mladší historickou soupravou metra, o prohlídky souprav dalších, tedy stanoviště strojvedoucího, a také o pořízení fotografií před tou první historickou soupravou. Nosnou linkou celého dne na všech provozovnách bylo neustálé houkání všech přístupných vozidel.

Jízdy historickou soupravou metra © Jiří Řechka

Původně jsem měl v plánu po návštěvě depa metra odjet domů, návštěva ale proběhla pro mne velmi rychle, a tak jsem si řekl, že tramvajovou vozovnu jen tak zase neuvidím, a když jsem zjistil, že mezi všemi provozovnami pendlují autobusy, nebylo co řešit. Po odjezdu okružní linky jsme projeli autobusovými garážemi Řepy, při odjezdu jsem si na ploše všiml autobusu, který okamžitě upoutal mojí pozornost. Nad střechou byl pantograf. Takže v plánu se dostalo i na autobusové garáže. Ve vozovně Motol mě upoutala tramvaj porsche neboli vůz 14T.

Nový interiér tramvaje 14T ev. č. 9148 © Jiří Řechka

Tento typ tramvají má snad v budoucnu dostat inovovaný interiér, v současné době jezdí v nové podobě pravděpodobně pouze v Motole vystavovaná tramvaj. Inovace se týká výměny sedaček a hlavně jejich jiné orientace, cestující sedí po směru jízdy a ne zády k oknům. Vůz také dostal nový lak, který odpovídá nově dodávaným tramvajím. Ve městě jsem na tento vůz zatím neměl štěstí, tak se to povedlo při této akci. A druhá zajímavá nabídka, mám-li to tak nazvat, byla možnost podívat se na tramvaj z prohlídkového mostu a vidět to, co se skrývá na střeše. Musím říci, že jsem netušil, že existuje sněhový pluh, také zajímavé.

Tramvaje z jiného pohledu © Jiří Řechka

Prostě návštěva tramvajové vozovny také stála za tu námahu. Po opuštění vozovny jsem šel čekat na pendl a asi po pěti minutách se objevil, po vystoupení návštěvníků vozovny jsem nastoupil spolu s ostatními a odjeli jsme do autobusových garáží. A jak jsem předeslal, moje kroky vedly okamžitě k tomu autobusu s pantografem. Tedy správně elektrobusu, ještě správněji, ke 100% elektrobusu. Po prohlídce garáží jsem se k němu ještě vrátil, abych se o něm něco dozvěděl. Je to zatím jediný stoprocentně akumulátorový elektrobus, který je v Praze zkoušen, od loňska. Výrobcem je SOR Libchavy spol. s r.o., jejímž je majetkem.

Elektrobus SOR EBN 11 © Jiří Řechka

Pojme celkem 91 cestujících. V zadní části je šest baterií, které mají celkem 180 článků a váží asi 800 kg. Je možné je dobíjet pomocí kabelu v garáži. Vůz jezdí na linkách, které mají jednu svojí konečnou na zastávce Želivského, kde je vybudována dobíjecí stanice. Ta je napájena z přilehlého úseku tramvajové sítě a je zabezpečena pomocí stacionárního galvanického oddělovacího zařízení. Průběžné napájení probíhá pomocí dvoupólového pantografického sběrače z krátkého úseku speciálně vybudované trolejbusové troleje. Dojezd je zhruba 250 až 350 km podle podmínek provozu. A protože topení je také elektrické, je to skutečně elektrobus. Tolik tedy ze zajímavé akce.

Interiér elektrobusu SOR EBN 11 © Jiří Řechka