Ohlédnutí za výstavou „Vlaky, vláčky, koleje“

Oslavy byly velice kladně hodnoceny, pořadatelé se s celou akcí vypořádali se ctí, zvláště pak nový spolek Poličská lokálka, který vznikl teprve v prosinci 2015 a neoplývá silnou členskou základnou. Jednou z déle trvajících připomínek výročí místní dráhy se stala výstava, konaná v Městském muzeu a galerii ve Svitavách. Výstava dostala název Vlaky, vláčky, koleje a její přípravy byly započaty již v prosinci 2015. Na přípravách celé výstavy, která zabrala nakonec všechny výstavní prostory svitavského, muzea se začalo pracovat v únoru 2016.

Já byl osloven, abych se jako železniční fanda, znající historii místní dráhy zhostil odpovědného úkolu dát této výstavě základní koncept. Stal jsem se tedy odborným garantem a spolutvůrcem celé výstavy. Zkušenosti s podobnými výstavami mám již z minulosti, přesto celá příprava byla velice náročná, zvláště v době příprav již výše uvedených oslav místní dráhy. Navíc jsem připravoval spolu s Josefem Vendolským také publikaci k výročí trati. A tak jsem byl v té době buď v práci, nebo za počítačem a připravoval texty a fotografie do publikace a na panely pro výstavu.

Pavel Stejskal tvoří popisky v počítači © Jaroslav Šindelka

Poslední týdny a dny jsem trávil přímo v muzeu ve Svitavách při tvorbě vlastní výstavy. V době příprav jsem oslovil některé sběratele železničních relikvií, badatele a spřátelené spolky, zabývající se historii, a prošel své sbírky a depozitář. V návrhu byla také zápůjčka malé parní lokomotivy ze sbírek Muzea starých strojů, která měla být umístěna jako poutač k výstavě na kruhové křižovatce ve Svitavách, jež je v blízkosti městského muzea. Vzhledem k administrativním překážkám a složitosti povolení byl nakonec tento zámysl zavržen. Škoda, určitě to mohl být i pro svitavské zajímavý počin.

Sběratel a fanda pan Kováč z Hradce nad Svitavou nabídl pro výstavu celou kolekci modelů ze svých sbírek, ale hlavně pak přerozchodovatelnou drezínu. Ta byla předvedena v den oslav 21.5.2016 na svitavském nádraží v činnosti a pak se stala statickým exponátem výstavy ve dvoraně muzea. Svitavští železniční modeláři přispěli k výstavě modely ze svých sbírek. Hlavně však Milan Meisl se uvolil k zápůjčce svého kolejiště i když s určitými obavami. Muselo se rozložit a odstěhovat po schodišti muzea, do výtahu se nevešlo. Ale stěhování proběhlo bez jakékoliv újmy a tak až do poloviny září bylo kolejiště lákadlem, beze sporu tím největším.

Kolejiště Milana Meisla se povedlo nastěhovat © Pavel Stejskal

Sobotním oslavám místní dráhy Svitavy - Polička předcházela v pátek 20. května vernisáž výstavy Vlaky, vláčky, koleje v Městském muzeu a galerii ve Svitavách. Zaměstnanci muzea se ustrojili do kostýmů, připomínající 30. léta minulého století a v 17 hodin byla výstava otevřena. Při této příležitosti proběhl křest knihy, věnované 120 letům místní dráhy, kterou za přítomnosti ředitelky muzea Blanky Čuhelové a jejich autorů pomohli křtít také senátor Radko Martínek a starosta města Svitavy David Šimek. Výstava byla doprovázena komentovanými prohlídkami, kterých jsem se zhostil jako autor já.

Zájem o výstavu, ale hlavně o modelové kolejiště ve velikosti H0 byl velký, a tak se první den výstavy protáhl do 23. hodiny, jako součást Muzejní noci. Společně s otevřením výstavy proběhlo slavnostní odhalení tzv. Klicperky. Jedná se o keramickou zeď, do té doby prázdnou, v Klicperově ulici, sousedící s muzeem. Na tuto zeď byly nalepeny keramické obklady, znázorňující motivy Svitav. Autorem je profesor university v polském městě Opole Wit Pichurski. Klicperka bude v dalších letech doplňována o další výjevy ze Svitav a okolí.

Keramická výzdoba „Klicperky“ © Pavel Stejskal

Samotná výstava v Městském muzeu a galerii ve Svitavách byla rozdělena do dvou částí. V přízemí muzea ve třech místnostech byla shrnuta jak historie železnice jako takové, tak také historie celé místní dráhy ze Svitav do Žďárce u Skutče. Na třiceti nástěnných tabulích bylo umístěno velké množství fotografií, textů, plánů a grafikonů ze sbírek fotografů a železničních fandů. Kromě tabulí zde byla celá řada třírozměrných exponátů ze soukromých sbírek i sbírek spolků, zabývajících se historií železnic. Byly zde k vidění dřevěné modely parních lokomotiv, součásti z lokomotiv, výrobní štítky, označení lokomotiv i zabezpečovací technika.

V prvním patře muzea pak ve třech místnostech byly umístěny železniční modely a kolejiště. Největším tahounem výstavy pro malé i velké návštěvníky bylo velké kolejiště ve velikosti H0, řízené počítačem, od svitavského modeláře Milana Meisla. Dále zde bylo provizorní kolejiště v H0, které představovalo modely z produkce modelářských firem z NDR s vláčky, se kterými si hráli kluci a mnohdy i tatínkové před více jak 30 léty. Další kolejiště zde bylo v TT a mezi exponáty bylo možné spatřit i kovové modely od německé firmy Bing, které se vyráběly zhruba před 100 lety.

Mašinka Bing prošla omlazovací kúrou © Jaroslav Šindelka

V jedné z místností byla rovněž expozice jako vzpomínka na existenci Klubu železničních modelářů, který fungoval v 80. a 90. letech minulého století pod svitavským Modelklubem. Ve čtvrté místnosti prvního patra byla ukázka produkce firmy Merkur, která kromě velmi známých a oblíbených stavebnic vyrábí rovněž kovové vláčky. Kromě samotné výstavy, zde v další místnosti byla i dílnička pro děti, které si zde mohly vyrobit z papíru svůj vláček. Svůj výtvor mohly děti zanechat na výstavce v této dílně nebo si jej odnést domů.

Podobná dílna byla i v místnosti s expozicí Merkur, kde si mohly děti sestavit jednoduché výrobky ze stavebnic této firmy. Výstava probíhala v této podobě do 18. září, několikrát podle předem daného rozpisu proběhly komentované prohlídky expozice a byly uspořádány jízdy na digitálním modelovém kolejišti. To bylo v ostatní dny jen statickým exponátem, ale na obrazovce nad kolejištěm mohli návštěvníci, kteří se netrefili do předváděcích dnů, sledovat kolejiště alespoň na filmové smyčce. 18. září se uskutečnila derniéra výstavy s rozšířeným závěrečným programem. Proběhly komentované prohlídky a bylo v provozu kolejiště Milana Meisla.

Detail z kolejiště Milana Mesla © Pavel Stejskal

Největším tahounem tohoto dne byl parní vláček Síčovy drobné železnice. Malá parní lokomotiva 310.017 v měřítku 1 : 8 provoněla kouřem a parou celé muzeum a neúnavně po celý den vozila po nádvoří muzea malé a velké návštěvníky. V obou dílnách probíhal program pro děti, které zde pomoci rodičů stavěly své vláčky. Okolo 16 hodiny v dílně, kde se stavěly vláčky ze dřeva, došel téměř veškerý materiál, další tvorba vláčků však probíhala dále za velké fantazie a invence malých tvůrců. V 17 hodin se tak naposledy zavřely vrata muzea za výstavou, Síčova železnice poslední jízdou svezla ještě pracovníky muzea.

V pondělí 19. září začala likvidace expozic, hlavně v prvním patře muzea, kde již v sobotu 24. září proběhla vernisáž výstavy o slovenském umění. V pondělí však došlo k návrhu, zda by výstava v omezené míře mohla pokračovat v přízemí muzea. Tyto prostory by zůstaly opuštěné a další výstava se zde bude instalovat až v průběhu listopadu. Na tuto myšlenku jsem přikývnul a vše se nasměrovalo právě sem. Vyplnili jsme prostory po exponátech, které již byly navráceny Letohradskému železničnímu klubu, a místo dřevěných lokomotiv jsme sem přemístili retro kolejiště PIKO. Výstava tak nadále probíhala v přízemí muzea až do 30. října.

Retro kolejiště PIKO © Pavel Stejskal

Výstava v Městském muzeu a galerii ve Svitavách byla velice úspěšná, hojně navštěvovaná nejen občany Svitav a širokého okolí, ale z celé České republiky. A jak nasvědčují zápisy v pamětní knize, byli zde návštěvníci z Rakouska, Německa, Polska, Francie, Anglie, ale také ze zámoří, např. z USA, nebo Kanady. Hodnocena byla jako zřejmě neúspěšnější z výstav, konaných za posledních cca 25 let v prostorách takto koncipovaného městského muzea. Jako odborný garant výstavy bych chtěl tímto poděkovat ředitelce Blance Čuhelové, Radku Fikejzovi a všem pracovnicím a pracovníkům muzea za trpělivost a vydatnou pomoc při instalaci výstavy.

Dále děkuji všem, kteří různou mírou přispěli zápůjčkami, radou či pomocí, jmenovitě: Milanu Meislovi, Jardovi Šindelkovi, Tomáši Sodomkovi, Dušanovi Stolarikovi, Pepovi Vendolskému a dalším. Kromě předmětů a archiválií z mé sbírky byly na výstavu zapůjčeny exponáty Letohradského železničního klubu, Chornického železničního klubu a Muzea starých strojů ze Žamberka. V neposlední řadě děkuji také manželce za neskonalou trpělivost a klidné zázemí při přípravách výstavy. Úspěšná výstava v Městském muzeu a galerii ve Svitavách ovlivnila také prázdninový příměstský tábor, který každoročně provozuje muzeum pro svitavské děti.

Táborníci v českotřebovském depu © Pavel Stejskal

Letošní tábor byl ve znamení železnice. A tak kromě běžného letního programu s výlety, koupáním a různými hrami, navštívili účastníci tábora stanici Českou Třebovou, prohlédli si seřaďovací nádraží a měli možnost podívat se na stavědlo 015, kde se řídí práce na svážném pahrbku. Podívali se též na provozní pracoviště depa kolejových vozidel Česká Třebová, kde si prohlédli rotundu, podívali se na lokomotivu a největší zážitek měli z otočení se na točně. Navštívili také stanici Svitavy, kde se seznámili s zabezpečovacím zařízením i řízením provozu trati Svitavy – Žďárec u Skutče.

Další veliký zážitek měli táborníci z exkurze na Mladějovskou průmyslovou dráhu. Zde se svezli vláčkem na Novou Ves, kde byl pro ně připraven zábavný program. Děti byly v příměstském táboře rozděleny do skupinek, každá skupina měla své jméno, přezdívku drážního vozidla, a tak zde byly skupinky Pendolíno, Albatros, Kafemlejnek atd. Kromě pojmenování byly skupinky rozděleny i barevnými čepicemi. Prostě železnice a výročí místní dráhy ovlivnily v letošním roce Svitavy, které si kromě výročí místní dráhy připomínaly po celý tento rok také 760 let města dalšími bohatým akcemi.

Úvodní snímek: Propagační materiály a razítka © Pavel Stejskal

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský