Moje cesty s Jiřím Uhrem v roce 2009

Odjezd z Velimi byl v 8:00 hod. Jak se tam dostat z Drážďan? Přenocovat v hotelu se mi nechtělo, tak jsem volil cestu s celodenní síťovou jízdenkou Metropolem do Brna, opačným Metropolem zpět do Pardubic a potom městským slonem do Velimi. Odtud jsme jeli směr Praha-Malešice – Hostivař – Strančice na trať‘ 220, kde jsme projeli až do Střezimíře. tam jsme křižovali s rychlíkem a potom nás ještě jeden předjel. Za stanice jsme pod mostem měli fotohalt. Tehdy jsem si uložil i vlastní snímky na internet, ty se ale mezitím ztratily, takže můžu jen odkázat na fotky Jiřího Uhra.

Po předjetí a křižování v Boršově jsme pokračovali do Kájova, kde byl nejzajímavější úsek cesty, totiž na vlečku papírny Větřní. Z toho mám aspoň video na Youtube. O naší cestě informoval také Českokrumlovský deník. Protože motorový vůz přezimoval v papírně, musel jsem se vrátit s kamarádem pravidelnými vlaky. Ale už 24. ledna jsem se jím zase svezl, jenomže ne celou cestu. Nejprve jel totiž do Třemošnic vyzvednout nějaké nákladní vozy. Čekal jsem ho v Kralupech nad Vltavou a pokračovali jsme s fotozastávkou u Olovnic do Loun. I tady můžu bohužel už jen odkázat na fotogafii Mistra Uhra.

Mezitím dopravce zavedl i prodej občerstvení ve vlaku a jako německému exotovi mi dokonce darovali koblihu s makovou náplní, kterou smažila Jiřího manželka. Prodej občerstvení zajišťovala jeho dcera s kamarádkou. Na lokomotivě byli i jeho bratři, takže, celý klan kromě manželky. 4.února vedla cesta zase z Kolína přes Nymburk, Mladou Boleslav a Českou Lípu do Děčína. Z neznámých důvodů skončila zpráva o pozdějším odjezdu ve spamu, takže jsem se o tom dozvěděl, až tedy, když jsem zavolal, co se děje.

Jiří mi sice nabídl, že bych mohl cestovat do Uhlířských Janovic a odtud s nimi vyrazit, rozhodl jsem se ale navštívit muzeum v Nymburku, kde je mimo jiném i železniční expozice. Asi o 13:30 hod mne vyzvedli na nádraží a dvounohá kočka mi jako „pozornost podniku“ donesla kávu a oplatky, asi jako odškodnění za dlouhé čekání. Vlastně jsem chtěl filmovat průjezd zastávkou Straky, kde už dávno žádný vlak nezastavuje, nějak jsem to ale propásl. Vzpomínal jsem si totiž, jak v jiném fóru blázen s přezdívkou Medvěd Martín rozprávěl, že má podivný koníček „jezdit vlaky, co zastavují všude“.

A tak si písemně objednal zastavení osobáku v oné zastávce, což mu za poplatek 350 Kč také dovolili. Jenom když se objevil u doplatkové pokladny, koukala pokladní na něho jako na Marťana a musel dlouho vysvětlit, co vlastně chce. Potom jsme si udělali fotohalt v Dobrovicích, kde kdysi sloužil Bohumil Hrabal. V Jestřebí jsme střetli známý Pn s pískem a po křižování a předjetí v Horní Polici a Benešově nad Ploučnicí jsme se 18:20 hod. objevili v Děčíně, kam přivezla 180.002 ITL nákladní vůz, který Jiří vzal se sebou do Velimi. Já jsem ale v Děčíně vystoupil a vrátil jsem se domů.

Posun v Bohumíně

V červnu roku 2009 jsme podnikli ve všední den noční jízdu do depa Bohumín. V rychlíku z Děčína do Prahy mi ukázal starší Vietnamec, který skoro nemluvil česky, vlakové spojení do Přerova, které mu vytiskli v Děčíně. Takový nesmysl jsem ještě neviděl. Podle toho měl v Praze z hlavního nádraží pokračovat na Smíchov, odtud se měl metrem vrátit na hlavní nádraží a až potom pokračovat v cestě. Zjistil jsem, že může jet stejným vlakem jako já do Olomouce a tam přestoupit. Napsal jsem mu to na papír, ale očividně nic nepochopil.

V Praze jsem mu rukou naznačil, že ať jde se mnou, ale zůstal stát na nástupišti a čuměl. Neměl jsem ani čas ani nervy se s ním zabývat, a tak nevím, jak nakonec dopadl.Z Kolína jsme vyrazili v noci po 22. hodině na závěsu nákladního vlaku do Přerova, odkud jsme samostatně pokračovali do Bohumína, kde si Jiří vyzvedl M 131.1549, co později zprovoznili. Odtud jsem pokračoval do Košic navštívit příbuzenstvo.

Fotohalt u státní hranice s Polskem

24.10.2009 následovala cesta z Velimi do polského Międzylesie. 753.197-3 Kladenské dopravní společnosti (KDS) tam dopravovala 5 německých nákladných vozů, měřící vůz zkušebního okruhu Velim a vzadu se vezli železniční fandové ve voze Bix. Při předjíždění v Přelouči, Chocni a Lichkově jsme měli možnost fotit, což je možno vidět ve fotoalbu. Z Międzylesie jsem se s nimi vrátil jenom do Letohradu a dál pravidelnými vlaky, abych se ještě toho dne mohl vrátit do Drážďan. Přitom byla na trati Děčín – Bad Schandau výluka a proto jsme byli ze stanice Schmilka-Hirschmühle dopraveni přívozem na druhý břeh Labe a odtud dále autobusem.

Zvláštní vlak v Malých Svatoňovicích

7. listopadu roku 2009 jsem ze stanice Schöna putoval pěšky do stanice Děčín hl.n., odkud jsem pokračoval vlakem ve 4:24 hod. do Prahy. Po jízdě MHD jsem se přidal k účastníkům další zajímavé jízdy v areálu teplárny Malešice. Tam nejprve posunovali čmeláka kamsi pryč, potom sestavili vlak s T 334, dvěma neprovozními lokomotivami řady 726 a přípojnými vozy Bix. Na cestě jsme měli příležitost fotit ve stanicích Velký Osek, Chlumec nad Cidlinou, Káranice, Hradec Králové, Smiřice, Jaroměř a Malé Svatonovice, až jsme večer dorazili do Trutnova. Podrobnosti jsou zase ve veřejném albu.

Mistr Uher při zvláštní jízdě pro ŽELPAGE v roce 2014 v Skovivích

Tím bych chtěl moje ohlédnutí ukončit. I v dalších letech jsem s ním jel, i když už minimálně, protože jsem začal pracovat od pondělí do soboty jako poštovní doručovatel, co vylučuje účast na sobotních jízdách. V každém případě ale vřele doporučuji se zúčastnit takových jízd. I když platí heslo „cesta je cílem“, nedá se spolehnout na to, že akce vždy vyjde časově tak, jak to byla plánována.

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský