Čas jsou peníze. Jsou peníze čas? (využití výlukových časů, korelace času a nákladů)

Železniční doprava je v našich podmínkách jedním ze stěžejních dopravních systémů. V tomto systému jsou kladeny vysoké požadavky na bezpečnost, kapacitu, plynulost a rychlost dopravy. Tyto parametry mohou být ovšem výrazně omezovány v místech údržbové a investiční činnosti nezbytné pro udržitelnost technických parametrů a další rozvoj železniční sítě. V současné době se dostává do popředí otázka zkracování resp. efektivnějšího využívání výlukových časů. Výluky, spojené zejména s náhradní autobusovou dopravou, vedením vlaků odklonovými trasami a zaváděním mimořádných vlaků, mívají negativní vliv na ekonomickou bilanci jak provozovatele drážní dopravy, tak i pro vlastníka a provozovatele dráhy.

Vytesať do kameňa…, zdroj: Moderní železnice 4/2013

Jednotlivými elementy, které mají bezprostřední vliv na to, jak bude realizované dílo vypadat, jsou kvalita, bezpečnost, cena a čas. Kvalita provedené práce a bezpečnost, a to nejen bezpečnost při práci ale i bezpečnost cestujících a pracovníků drážních složek, jsou dány legislativním rámcem a musíme je tedy chápat jako konstanty. Těmto neměnným parametrům se musí přizpůsobit zbývající proměnné čas a cena, se kterými může objednatel a zhotovitel pracovat. Je přirozenou snahou investora dosáhnout realizace zakázky za co nejkratší čas a za co nejnižší cenu. Dodavatel se přirozeně snaží zakázku realizovat za optimálních nákladů s adekvátním ziskem. Tyto dva na první pohled protichůdné zájmy mají jedno společné – co nejvíce zefektivnit výstavbu.

Vzťahy medzi elementami investičnej výstavby, © Peter Bado

V uplynulém období se na různých úrovních vedla poměrně bohatá diskuse na téma „bezpečná cena“. Je zřejmé, že zakázku nelze pod určitou cenou provést, aniž by to mělo dopad na kvalitu a bezpečnost resp. soulad s legislativou jako takovou (např. zákoník práce). Přestože diskuse na toto téma v našich podmínkách začala již před několika lety, nepodařilo se stanovit univerzální mechanizmus, kterým by bylo možno bezpečnou cenu určit. Jak ale bylo naznačeno, cena není jediná veličina, která má na výslednou podobu zakázky vliv.

Neméně důležitý je i čas, který je na kvalitní realizaci zakázky nezbytně nutný, tzv. „bezpečný čas“, tedy doba, kdy ani další navýšení ceny již neumožní zkrácení termínu. Podobně jako u ceny, ani v tomto případě není vyvinut nástroj, kterým by bylo možno tuto hodnotu obecně určit. Máme tedy dvě proměnné, které jsou společně ve velice úzkém vztahu a jejich korelaci lze vyjádřit graficky. Znázorněná závislost je empirická a je otázkou, zda je vůbec možné ji objektivizovat, jelikož každá stavba je jiná a má svá specifika.

Korelácia času a ceny pri realizácii stavebnej zákazky – empirický priebeh, © Peter Bado

Pro alespoň částečné potvrzení této hypotézy byly zadány dvě diplomové práce, nezávislé na sobě, jedna na KŽSTH SvF ŽU, druhá na KŽS FSv ČVUT. V obou případech dospěli studenti, přestože zadání bylo modifikováno, ke stejnému závěru – dobu výstavby lze zkrátit za cenu zvýšení nákladů. Výsledky druhé práce, úspora cca 15 % výlukových časů (11 dnů) při navýšení nákladů o cca 10 % (cca 70 mil. Kč), byly publikovány i na tomto semináři v roce 2015 [1].

Zdá se, že průběh grafu by bylo možno zobecnit alespoň pro relativně jednoduché činnosti, jakými jsou např. výměna kolejového roštu, odtěžení štěrkového lože, nebo úprava GPK a v případě podobných výsledků posoudit možnost jejich implementace v relativní rovině na stavbu jako celek. Za tímto účelem bylo na KŽSTH SvF ŽU navrženo další téma diplomové práce. Na první pohled se může jevit řešení těchto otázek jako předem zbytečné, ovšem kromě edukační hodnoty pro studenty je určitá objektivizace těchto vztahů pro praxi potřebná, jelikož v současnosti nezbývá než analyzovat již provedené stavby (omezené prameny pro širší odbornou veřejnost) a spoléhat se na zkušenosti zainteresovaných (subjektivní pohled).

Jeden z príkladov, prečo skracovanie času vedie k zvyšovaniu ceny, © Peter Bado

Zhotovitel je stále častěji stavěn před úkol, kdy stanovené výlukové časy dovolují sestavit pouze harmonogram, který se prakticky od počátku blíží tzv. „kritické cestě“, tedy stavu, kdy jakoukoliv změnou v organizaci práce již nelze stavební práce urychlit. Výsledkem těchto harmonogramů je kumulace kapacit do jednoho prostoru, kde se navzájem jednotlivé profese ovlivňuji, z toho plynoucí náročná koordinace a neexistující prostor pro řešení neočekávaných problémů.

První případ nastává, kdy se problém dá řešit ještě na počátku, v rámci přípravy zakázky a to naplánováním odpovídajících kapacit. Tady si je ovšem nutné uvědomit, že již neplatí rovnice 2 + 2 = 4 a dostáváme se do levé části grafu, kdy se zkracováním času od optimální hodnoty roste cena díla. Druhý případ nastává, když se ke kritickému HMG dopracujeme v průběhu stavby, nejčastěji po nepředvídané komplikaci. Zde je navyšování kapacit již obtížnější, ne-li nemožné. Pokud je tato situace důsledkem subjektivní příčiny, je zvýšení nákladů problémem zhotovitele, v případě objektivní příčiny se navýšení ceny obvykle neobejde bez objektivizace nákladů (změnový list, prodloužení výluky bez sankce). Náklady přirozeně rostou i v případě, kdy se práce zbytečně prodlužují, dostáváme se do pravé části grafu, kdy lze mluvit o plýtvání. 

Je výhodnejšia čistička lacná alebo výkonná? © Peter Bado

Již při zadávání zakázky by tedy měl mít investor vypořádanou otázku priorit, zda je pro něj rozhodujícím kritériem pouze cena nebo i čas, event. jak tyto priority skloubit. Také by jeho představy o realizaci, časové i finanční, měly odpovídat realitě. Jak bylo naznačeno, není možné stavbu realizovat za bezpečnou cenu a současně za bezpečný čas; bezpečné ceně odpovídá optimální čas. Dva příklady z praxe dokumentující odlišné přístupy a skutečnost, že ani výše nastíněné, byť na první pohled samozřejmé, samozřejmé být nemusí.

Stavba A – podcenenie času investorom, stavba B – skrátenie času zhotoviteľom, © Peter Bado

Jednokolejná neelektrizovaná trať, délka úseku cca 29 km, dvě malé železniční stanice. Čištění kolejového lože v délce cca 28 km, souvislá výměna pražců v délce cca 16 km, celkem cca 1900 svárů, vložení celkem 9 nových výhybek, 19 přechodů nebo přejezdů, 30 propustů nebo mostů se snesením kolejového roštu, několik km odvodnění (zpevněné příkopy, trativody), zřízení podkladní vrstvy sanačním komplexem cca 3,5 km.

Na takto poměrně náročnou stavbu, z větší části nepřístupnou silniční mechanizací, byl v ročním plánu výluk vyčleněn čas 10 D + 45 N + 10 D. Na upozornění, že v takto krátkém čase je realizace nereálná, investor změnil rozsah výluk na 65 N. To se, samozřejmě, hodnotě bezpečného času ani nepřibližovalo a tak nezbývalo než tuto hodnotu určit. S ohledem na souvislosti byly stanoveny výluky 90 N, což se nakonec ukázalo jako reálné za předpokladu všech okolnosti příznivých. Ty ovšem v plné míře nenastaly a HMG prakticky od počátku přibližující se kritické cestě nebyl dodržen z důvodů na straně zhotovitele, byť nezávisle na jeho vůli, a celkový výlukový čas dosáhl 96 dnů, přičemž prodloužení bylo zhotoviteli dáno k tíži.

Enormné nasadenie kapacít rôznych profesií (podbíjanie, zváranie, montáž ČZ a valčekových stoličiek, aktivácia SZZ, konečná úprava) posledný deň 26 dňovej výluky, © Peter Bado

Dvoukolejná elektrizovaná trať, délka úseku cca 11 km, komplexní rekonstrukce železničního svršku včetně dvou výhybek, několik km odvodnění (zpevněné příkopy, trativody), 20 propustů nebo mostů se snesením kolejového roštu, oprava odvodnění a izolací ve dvou tunelech, z větší části nepřístupná silniční mechanizaci. Vzhledem k tomu, že se jednalo o jeden z nejfrekventovanějších úseků na Slovensku a na výlukovém rameni do vzdálenosti cca 100 km probíhaly další tři stavby, kladl investor důraz nejenom na cenu zakázky, ale i na výlukový čas. V soutěži to zohlednil poměrem 70% cena a 30% čas. Toho důsledkem bylo, že zakázku získalo sdružení, které nabídlo až 4. nejnižší cenu, ovšem s počtem výlukových dnů 143 N, oproti projektem uvažovaných 160 N + 80 D. Celkový čas výluk se prodloužil na 150 dnů, což ovšem bylo zapříčiněno objektivními skutečnostmi a toto prodloužení nebylo zhotoviteli dáno k tíži. Na tomto příkladu lze dokumentovat, že peníze jsou čas.

Najlepšie sa to počúva od tých, čo v živote nič nepostavili…, © Peter Bado

Z uvedených příkladů lze druhý jednoznačně doporučit jako vzorový. Zhotovitel sám, na základě znalosti svých možností, by měl nabídnout nejenom cenu, ale i čas, za který je schopný zakázku realizovat. Je pak na investorovi, aby posoudil, jaký poměr cena/čas zvolí. Na regionální dráze, pouze s osobními vlaky nahraditelnými autobusy, lze předpokládat, že časové hledisko nebude stěžejní a bude mít zcela jinou váhu než na trati s vyčerpanou kapacitou, kde zásah do dopravy přinese nepoměrně větší komplikace.

Mohla by to být i cesta k preferenci moderních a progresivních technologií, které ovšem svou cenou nemohou konkurovat zavedeným postupům. Kromě toho lze očekávat, že nekvalitní příprava stavby ze strany investora a nekvalitní projekty, ať už mají jakýkoliv důvod – byť i nedostatek času, povedou zhotovitele v případě poskytování výlukových časů vedoucích k HMG na kritické cestě k preventivní kalkulaci prodloužení prací již v nabídce, což zákonitě povede k zbytečnému navyšování ceny. Konkurenční prostředí a jím tvořený tlak na snižování cen nelze považovat za konečné řešení – potrvá pouze do doby, kdy finanční ztráty firem z výše uvedených důvodů přestanou být akceptovatelné.

Čo viac dodať… , © Peter Bado

Jak bylo zmíněno v úvodu, výluková činnost má dopad nejenom na vztahy dodavatelsko-odběratelské, ale nelze opomíjet ani zájmy jednotlivých dopravců, které jsou stavební činností přímo dotčeny. Je proto správná tendence investora omezovat výlukovou činnost na nezbytně nutnou dobu, musí se tak ovšem dít kvalifikovaně a odpovědně.

Prameny:
[1] Klíma L., Bado P.: Rekonstrukce železničního svršku – aspekty technologické optimalizace, Stroje pro práce na železničním spodku a svršku, VOŠ a SPŠ Děčín 4. a 5. 3. 2015