Den železnice v Trutnově sice program nedodržel, ale nezklamal

A zároveň se měla konat oslava dvacátého výročí převzetí osobní dopravy na trati Trutnov – Svoboda nad Úpou společností Viamont.

Zde musím poznamenat, že k této události byl následovníkem Viamontu, společností GW Train Regio, vydán pouze malý plakátek, na místě oslav schovaný pod sklem, a jak jsem byl informován, nic jiného nebylo k dispozici, přesto, že zájem o nějaký suvenýr od návštěvníků byl. Škoda. Několik dní před odjezdem jsem zvažoval, jak být před sedmou hodinou ranní v Hradci Králové, odkud měl stříbrný šíp s návštěvníky železničního svátku odjet do Trutnova. Bohužel žádnou rozumnou alternativu jsem nenašel, jediná možnost byla pouze s několika hodinovým nočním čekáním na nádraží v Pardubicích, tedy spíše v jeho okolí. Nakonec jsem se rozhodl použít první přímé ranní spojení z Prahy do Trutnova Krakonošem. A odpoledne, kdy se měl stříbrný šíp vrátit zpět, projet si s ním kousek cesty.

R 921 „Krakonoš“ po příjezdu na trutnovské hlavní nádraží © Jiří Řechka

Po příjezdu do Trutnova první, co se dostalo do hledáčku mého fotoaparátu, byla motorová jednotka GWTR, která u příležitosti zmíněného výročí obsluhovala trať do Svobody nad Úpou na pravidelných spojích. Byla stažená z Mostu, kde jsou tyto motorové jednotky používány jako rychlíky na trati Plzeň – Most. V tento den byl na trati Trutnov – Svoboda nad Úpou nasazen také motorový vůz 831.110, ale na vlacích mimořádných. Po zhotovení prvních záběrů v tom promáčeném dni jsem odešel do depa, takto provozní jednotky Trutnov DKV Česká Třebová. Přesto, že počasí neukázalo zrovna vlídnou tvář, návštěvníky to neodradilo. Řadu z nich určitě lákala možnost spatřit onen předválečný unikát, bohužel pár rozhlédnutí po areálu depa odhalilo, že zde stříbrný šíp není.

799.004-7 v roli motorového vozu je stálicí trutnovských oslav © Jiří Řechka

Později jsem získal informaci, že bohužel pro technické problémy nepřijede. Takže jsem byl rád, že jsem na něj v Hradci Králové respektive v Pardubicích nečekal. Při mé poslední návštěvě byla velká část depa ohrazena páskou zakazující vstup, tentokráte tomu tak nebylo, a tak jsem si mohl vyfotografovat vše, co bylo v halách i na kolejišti k vidění. Cestující z nádraží do depa a obráceně vozil motorový vůz M 131.1541, který ve své době byl domovem v RD Leopoldov. Samozřejmě nemohl chybět hradecký bulik neboli parní lokomotiva 464.008. A také nescházel z moderních dopravních prostředků RegioShark 844.030. Jak zde bývá zvykem, elektrickou trakci zastupovala žehlička 111.019. Po prvním fotografickém nástřelu jsem se rozhodl podívat do Svobody nad Úpou.

Původně německá motorová jednotka GWTR ve Svobodě nad Úpou © Jiří Řechka

Zaplatil jsem 34 korun českých za zpáteční jízdenku a odjel jsem spolu s dalšími cestujícími do Svobody nad Úpou. Již nějaká voda proběhla korytem řeky Úpy, když jsem tam naposledy byl. A byl jsem překvapen - z výpravní budovy zmizela velká žlutočerná tabule s názvem stanice, zato zde je nové kryté nástupiště společné pro vlaky a autobusy. Po několikaminutovém pobytu se náš vlak vydal na zpáteční cestu. Po příjezdu na trutnovské hlavní nádraží jsem se vrátil do depa, kam přijel bulík na zbrojení. Zároveň se opodál připravovala druhá ukázka akce záchranných složek po střetu vlaku s automobilem. První ukázku jsem neviděl, na druhou jsem si již počkal. Aktéry této srážky byl kocour 742.210 a vyřazený osobní automobil Fiat Punto.

Simulovaná srážka v trutnovském depu © Jiří Řechka

Po krátkém rozjedu došlo ke srážce, po provedené kontrole bylo konstatováno, že bude dobré provést ještě jeden náraz. Tak se i stalo. Přesto, i vzhledem k prostorovým možnostem, nedošlo k velké destrukci automobilu, což vyvolalo ohlasy ve smyslu „Tak takové auto si koupíme“. Já jsem si v duchu říkal, že být náraz v podstatně vyšší rychlosti, tak auto vypadá jinak. Po srážce na scénu nastoupili figuranti, kteří patřičně připraveni nastoupili do auta a jeden byl instalován mezi auto a lokomotivu. Figurantky a figurant byli členové 1. Hasičsko záchranářského dětského tábora v České republice Rescue Camp, který je u nás unikátní. Je určen pro děti od jedenácti let. Ukázka proběhla ve spolupráci se Sborem dobrovolných hasičů Dolní Radechová.

Hasiči v akci © Jiří Řechka

Prezentace byla velmi realistická a bylo vidět, že děti v roli záchranářů vědí, co mají dělat. Po skončení této ukázky jsem věnoval pozornost také exponátům, které se železnicí nemají co dělat. Výstava osobních automobilů Škoda, zejména typů 105 – 130, motocykly a dva krásné automobily Aero. Každoročně se zúčastňují také milovníci vojenské techniky. Pro ty, kteří mají rádi fortifikační neboli pevnostní stavby, jezdil autobus k dělostřelecké tvrzi Stachelberg, která je největší v Čechách. Podle mne se ale nedají v rozumném čase zvládnout obě akce. Po prohlídce neželezniční techniky jsem se rozhodl, že se vrátím na nádraží a rozhodnu se, co dál. Tam jsem se vrátil v duchu o desítky let zpět a vzpomínal na dobu, kdy zde děda jako strojvedoucí pracoval.

„Hurvínek“ z pendlu mezi nádražím a depem se pak vydal do Žacléře © Jiří Řechka

Rozhodl jsem se, že již půjdu k příbuzným, když přijel hurvínek a já jsem spatřil na jeho skříni směrovou tabuli s trasou Trutnov – Královec – Žacléř. Učinil jsem dotaz, zda skutečně vlak do Žacléře jede. Po kladné odpovědi jsem se rozhodl svézt se jím. Vždyť kdy budu mít zase takovou možnost projet trať, kde je zastaven jakýkoliv provoz. Jízda přilákala více cestujících. Jak jsem byl informován, v sobotu a v neděli v Trutnově byly Dny evropského kulturního dědictví a v sobotu jezdil vlak do Žacléře po celý den. Vlak jede dvojitou úvratí, první je v Trutnově-Poříčí a druhá v Královci. Tam dochází k takové dopravní zajímavosti, že když vlak přijede k silničnímu přejezdu, musí někdo z vlakové čety vystoupit a stáhnout závory, vlak přejede a závory jsou opět zvednuty.

Putovní závorář se činí © Jiří Řechka

Po těchto úkonech se náš vlak vydal na poslední úsek své cesty, do Žacléře. Tam byla před návratem do Trutnova asi půlhodinová pauza. Trať měla být zrušena, zatím se tak ale neudálo a hned tak neudějě, protože o ni projevilo zájem hned několik subjektů. Při zpáteční cestě jsem fotograficky z vlaku zdokumentoval Hornický skanzen Žacléř, který je jedinou zachovalou technickou památku na východočeské hornictví. Po příjezdu do Trutnova jsem odešel k rodině. Druhý den jsem se po obědě vrátil do Prahy, a tak jsem ukončil svůj železniční den v Trutnově. Zároveň jsem si uvědomil, že jsem měl štěstí - po tyto dva dny se na pražských rychlících vystřídali zdejší turnusovaní čtyřkoví brejlovci. I přes nenaplnění programu a nepřízeň počasí to byly hezké dva dny.

Zbrojení hradeckého „bulíka“ © Jiří Řechka

Prameny a odkazy:

1. České dráhy, a.s.m Vlakem za zážitky - Regionální Den železnice v Trutnově
2. Lokomotivní depo Trutnov – Stránky věnované historii lokomotivního depa Trutnov
3. Rescue Camp – Fotogalerie – snímky z trutnovského Dne železnice
4. GW Train Regio – Wikipedie
5. Železniční trať Trutnov – Svoboda nad Úpou – Wikipedie
6. Železniční trať Trutnov – Královec – Lubawka-Žacléř – Wikipedie
7. Kudy z nudy - Hornický skanzen Žacléř - důl Jan Šverma

Úvodní snímek: Ruch v hale oprav PJ Trutnov © Jiří Řechka

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský