S železnicí to jde od desíti k pěti

Za starého mocnářství na trati Praha – Ústí – Drážďany – Berlín jezdily vlaky zhruba stejně rychle jako dnes. Tím mám na mysli čas mezi odjezdem z výchozí a příjezdem do cílové stanice, nikoliv absolutní dosaženou rychlost soupravy. A jezdily ty vlaky tak přesně, že si dle nich ajznboňáci řídili erární cibule patent Roskopf. A stejně spolehlivé byly i ty vláčky kozích tratí. Velice obstojně fungovala železnice ještě za prvé republiky, kam si její zaměstnanci přenesli své pracovní návyky z C.K. monarchie. Po válce se začala situace horšit až k dnešnímu stavu díky “hospodaření” státu. On ten stát totiž hospodaří tak, že vytváří neproduktivní úředníky, orgány, komise etc., které musí živit ta produktivní část.

Celé blogování najdete na této stránce.