Chodské slavnosti s párou i modely

Chodské slavnosti jsou dobrým tipem na nedělní výlet, tak jsme se s přítelkyní Vlastou vydali na Chodko. Byť mteorologové slibovali zataženo a déšť počasí překvapilo a bylo celkem příjemně.

Ráno jsme vyrazili z Vejprnic osobním vlakem, který ČD posílily, takže místo 810+010, jela klasika. Na čele se objevil jeden z posledních Brejlovců DKV Plzeň 750.213 – 1. Cesta příjemně ubíhala, potěšil zejména čerstvě opravený úsek mezi Holýšovem a Blížejovem, byť magické „stovky“ osobák nedosáhl. Vlak, který už z Plzně rozhodně nezel prázdnotou se postupně naplňoval, takže domažlické nádraží zažilo nával lidí, který se běžně nevidí.

Po procházce trhy na náměstí a „nasávání atmosféry“ jsem se začal rozhlížet po plánku města. Bylo nutné najít Máchovu ulici, neboť jak jsem se dozvěděl z fóra na VLAKY.NET měla tam probíhat výstava železničních modelů p.  Jaroslava Šimáčka. Sám trochu modelařím, tak jsem zvědavý na práce kolegů. Proto sme opustili náměstí plné lidí a došli od garáže plné lidí a modelů. Kolejiště bylo poměrně rozsáhlé, ale víc než samotné kolejiště, na kterém se proháněly digitálně řízené modely včeně např. třídílné elektrické lokomotivy s nákladním vlakem o délce cca 30 vozů, mě zaujaly modely vystavené ve vitrínkách. Škoda, že se skrz sklo nedá moc dobře fotit.

To už ale bylo na čase vrátit se do reje v centru a rychle pojíst, protože ve 12:04 měla ze zastávky Domažlice-město odjíždět Šlechtična s parním vlakem do Bavor. Čekání na vhodné foto před zastávkou mi zkrátil zpožděný R 454 s 754.006 v čele. To už ale bylo slyšet houkání a vzápětí i rytmické odfukování parního stroje, jak se vlak rozjížděl do stoupání z domažlického nádraží. Když se objevila, tak jsem nešetřil spoušť foptoaparátu, ale to už jsem se musel rychle sbalit a utíkat zpět  na zastávku, kde čekala Vlasta. Vlak jsme stihl i díky nebývalému množství nastupujících a z poslední plošiny jsme sledovali ubíhající koleje a kouř nad tratí.

Náš cíl byla pohraniční stanice Česká Kubice. Odtud jsme se vydali na krátký výlet na nejvyšší horu Českého Lesa Čerchov s rozhlednou. Cestou nás vyprovázelo pískání od trati vinoucí se Folmavským průsmykem. Z rozhledny jsme se vraceli na zastávku Babylon, kde jsem opět čekal na průjezd posledního zvláštního vlaku z Domažlic do Brodu nad lesy. Pak už nezbylo než čeka až se vlak z Německa vrátí a odveze nás tendrem napřed zpět do Plzně. Bohužel během čekání začalo lít jak z konve. Naštěstí zpteční vlak jel načas, tak jsme se svezli zpět do města. Pauzu před odjezdem vlak do Plzně jsme chtěli využít k nákupu typických koláčů, ale počasí vyhnalo nejen nakupující, ale i všechny trhovce. Zkrátka bylo po slavnostech a čas vydat se domů.

Lidí ve vlaku moc nebylo, asi zapracovalo počasí i poměrně pozdní příjezd do Plzně. Šlechtična vyfasovala ještě jeden vůz navíc, ale poradila si s ním bez problémů. Jediným zádrhelem bylo křižování v Blížejově, kde se výpravčí na fíru zlobil oprávněně.  Jinak byla celá zpáteční cesta milým zakončení příjemně stráveného dne. Ještě večer, když jsme si z vlasů vyklepávali saze jsme vzpomínali na vůni kouře.

Rád bych touto cestou poděkoval organizátorům a popřál jim i Šlechtičně mnoho elánu do dalších akcí.