Výlet vlakem v Bělorusku

Mimochodem do Baranoviči se dá dostat i rychlejší električkou, která oněch 142 km urazí asi za dvě hodiny oproti naší, která měla jet 2 hodiny 54 minut. Měli jsme ještě více, než hodinu čas, tak jsme zašli do jedné z mnoha restaurací na hlavním nádraží v Minsku. Dali jsme si poměrně drahé točené pivo za asi 2800 BYR (29 Kč, 38 Sk). Na ty ceny jsme však po zkušenostech z Minsku byli zvyklý. Minsk je i pro nás poměrně dost drahé město. Do odjezdu vlaku zbývala asi půl hodina a my jsme se od kamaráda dozvěděli, že naše električka odjíždí z jiného nádraží a cesta tam trvá asi čtvrt hodiny. Tak jsme vyfotili ještě pár fotek a vydali jsme se na nádraží Minsk-Institut Kultury odkud pětkrát za den električky směr Baranoviči odjíždí. Jinak dalších asi osm spojů odjíždí normálně z hlavního nádraží Minsk-Passažirskij a dá se narazit i na električku, která tuto trasu jede až tři a půl hodiny.

Cestou k naší električce jsme procházeli podchody na hlavním nádraží a tam jsem viděl rychlík 105 Bug Minsk – Brest. Zeptal jsem se našich přátel, jestli nemůžeme jet tímto rychlíkem (rychlíky tuto trasu překonávají za 1:45 – 2:15 hodiny) a oni odpověděli, že v Baranoviči nestaví. No, moc jsme jim jako zkušení cestovatelé vlakem nevěřili (v Baranoviči žije asi 200 000 obyvatel) a šli jsme směr naše električka. Jaké bylo naše překvapení, když jsme dvacet minut před odjezdem přišli do vlaku. Po obou stranách vlaku sedělo vždy šest lidí a téměř ani jedno místo nebylo volné. Takže jsme ani nestihli fotit, protože jsme museli procházet vlakem a hledat místo, zatímco všichni z vlaku nás podezíravě pozorovali. Nakonec jsme se vecpali mezi čtyři lidi a čekali, co se bude dít dál. Všichni jenom seděli, mlčeli a nechápavě koukali na nás. My jsme docela litovali, že jsme uvěřili našim kamarádům a nejeli jsme asi o pár rublů (o pár tisíc) dražším rychlíkem, o kterém jsem se samozřejmě doma dozvěděl, že v Baranoviči staví. Samozřejmě, že tam staví každý rychlík včetně vlaků Moskva – Berlín, Moskva – Praha a dalších. Na druhou stranu jsme zase byli rádi, že poznáme takový místní vlak a obyčejný lidi, kteří jezdí z práce.

Ve vlaku to bylo před odjezdem zajímavé. Každou chvíli do vagónu někdo vešel a začal něco v ruštině říkat. Nejprve to byl nejspíš nějaký žebrák, potom paní, která prodávala časopisy a vždy v každém voze říkala k těm časopisům tak pětiminutový proslov. Potom ještě vešla paní, která prodávala něco k jídlu. Všichni tito prodavači se prodírali mezi velkým množstvím lidí, protože těsně před odjezdem nebyli jenom obsazené všechny místa, ale lidé už i stáli. Přesně ve 14:10 kijevského času se električka rozjela. Ze začátku velmi pomalu a stavěla tak každé 2 – 4 minuty a na předměstí Minsku stále ještě přistupovali cestující asi jedoucí z práce. Doufali jsme, že nedojíždí do Minsku až z Baranoviči. To bychom v tomto vlaku asi ty tři hodiny nevydrželi. Potom přišla přísná paní průvodčí, zkontrolovala nás a mladá cestující naproti nám nahlásila, že si nestihla koupit jízdenku. Tak jí průvodčí vypsala ve vlaku a cestující si musela připlatit 6200 BYR (64 Kč, 85 Sk), což podle mě pro Bělorusy je docela velká přirážka.

Asi po půl hodině jízdy vlak jako už po několikáté zastavil v zastávce, ženský hlas zahlásil stanici a po té se ozvalo zahlášení přímo od strojvedoucího, kterému jsme nerozuměli a celým vlakem se ozvalo mohutné „wow“ a lidi se začali tvářit dost naštvaně a začali si brát cigarety a začali vylejzat z vlaku. My jsme si říkali, že se stalo asi něco vážného po té jejich reakci a nebyli jsme moc rádi, protože pivo z nádraží se už začalo ozývat a my jsme začali mít vážné podezření, že v této električce nejsou záchody a jestli jsou, tak se na ně přes lidi stejně nedostaneme. Venku před davem lidí se nám moc na záchod nechtělo a od vlaku vzdálit jsme také nechtěli riskovat. Nakonec se z přepokládaného problému vyklubalo pouze křižování s protijedoucím vlakem kvůli výluce druhé koleje a zpoždění asi třicet minut. Za chvíli se tedy vlak zase rozjel a volnou krajinou jel, myslím, i tak 100 – 120 km/h.

Cesta už ubýhala lépe, protože cestující pomalu na různých stanicích začínali vystupovat a další už nenastupovali a hned bylo všude více místa. My jsme však pořád řešili svůj problém, kam půjdeme na záchod. Už jsme vymýšleli, že budeme muset asi vystoupit, ale já jsem si na jedné zastávce všiml odjezdů vlaků a zjistil jsem, že další električka odjíždí směr Baranoviči asi za čtyři hodiny. Takže tento způsob jsme zamítli. Potom jsme viděli, že do malinkého prostoru mezi vagóny se chodí kouřit. Lidí už ve vlaku nebylo opravdu moc, průvodčí neprocházela, tak jsme vymysleli, že půjdeme jako nenápadně kouřit a budeme muset jít na záchod do mezery mezi vagóny. Nakonec to tak dopadlo, nikdo nás neviděl a myslím, že jsme vlak ani moc neznečistili, protože jsme se trefili přímo na koleje.

Nakonec po více, než třech hodinách díky zpoždění asi 12 minutovému jsme dorazili do Baranoviči. Na nádraží byl velký ruch, protože zrovna odjížděl páteční rychlík 304 Baranoviči – Čeljabinsk na svou 2884 km dlouhou trasu, kterou urazí za 61 hodin a 26 minut. Z Baranoviči odjíždí v pátek odpoledne a do Čeljabinsku (u pohoří Ural) dojíždí až v pondělí ráno. Ale takovéto vzdálenosti jsou v těchto končinách asi normální. Všimli jsme si totiž, že tak třetina lidí z vlaku nakonec opravdu jela z Minsku až do Baranoviči (3 hodiny) a vypadalo to, že asi z práce. Po odjezdu rychlíku jsme ještě trochu fotili další električky na nádraží a vydali jsme se za prací. V Baranoviči už bylo vše o mnoho levnější než v Minsku (točené pivo 1200 BYR – 12 Kč – 16 Sk).

Druhý den jsme dál už pokračovali bohužel autem po placené dálnici směr Brest. Na začátku dálnice v Minsku se platí POUZE v Eurech (1 EUR) a na konci před Brestem se platí také POUZE v Eurech (2 EUR). Cestou jsme téměř nepotkali žádnou benzínku, a když tam byla, tak buď daleko od dálnice nebo pouze okýnko a prodej malého výběru nápojů. V Brestu se mi podařilo z mostu nad tratí ještě vyfotit nádraží Brest Centralnyj a mohli jsme pokračovat směr hranice s Polskem. Průjezd hranic je však na další stejně dlouhý příběh.