Podzimní cesta do Bělehradu

Při plánování cesty jsem měl trochu obavy nebo u ČD nejdou koupit místenky ani lehátka. Tak že 25.10.2006 odjíždím EC Polonia do Břeclavi. Tam si vyfotím Os vlak do Vídně v čele s Taurusem a pak R Mojmír na který najede Gorila z Polonie. Do Kútú je elektro výluka tak v čele před Gorilou je ještě 742. Po odjezdu z Kút sleduji podzimní krajinu. V Malackách vykouknu z okna a po odjezdu vlaku sleduji výpravčího a ejhle je to náš známí Desinger. Tak jsme si zamávali. S pěti minutovým zpožděním vjíždím na bratislavskou hlavní, kde mě očekává MartinTT. Prohodili jsme pár slov a doprovodil jsem ho na zastávku neboť spěchal do práce. Pak jsem se vydal do depa kde jsem cestou potkal Romana. Sluníčko moc focení nepřálo jen jsem na točně zahledl 350 002 v novém nátěru. Čas kvapil a já spěchal opět na hlavnú.

V 16:50 měl odjíždět můj vlak ale asi 15 min. zp. Tak že ještě cigaretku před stanicí a Hungária je tady. Dost obsazená ale místo se vždy najde. Zo Štúrova jsme ve voze už jen dva. Do Budapešti přijíždím už za tmy. Na Keletiho nádraží vyhlížím otevřenou směnárnu. Našel jsem. Téměř všechny stánky již zavřeny. Po výměně Eur jsem zjistil že Kč by byl lepší kurz. No jen asi o jedno kafé. Vyhledám mezinárodní místenky. Po předložení požadavku místenky na vlak R 790 Beograd mi paní odpověděla NETREBA. A bylo po starostech. Vydal jsem se na nástupiště udělat pár nočních snímků a dát si nějaké to kafíčko a pivko. Při focení jsem potkal fanoušky železnice z Německa tak si hned ofotili adresu VLAKY.NET z mého trička. Celou dobu co jsem byl na stanici a před ní jsem se cítil bezpečně. Po 22 hodině jsem se začal zajímat o můj vlak. Na tištěné tabuly byl odjezd z 10 nást. Na pragotronu z 11. nást. Tak jsem se vydal tímto směrem. Na 12.nástupišti stáli dva vozy. Jeden BG lůžko a jeden JŽ první třída. Usoudil jsem že by to mohl být můj vlak. Kolem běhal vozmistr tak jsem ho oslovil a řekl mi že jak přijede Dačia Expres tak z toho udělají můj rychlík. Na to že jestli bude i druhá třída se pousmál a ukázal že mám nastoupit. Tak jsem zabral kupé v první třídě ale připomínalo mi to spíše druhou třídu vozů FS. Asi po 20 minutách přistoupil jeden rambo a tak jsme se dali do řeči on byl kamioňák pracuje pro firmu v Budapešti a byl ze Subotice pohraniční stanice v Srbsku.

Ptal jsem se ho jak to je jestli Srbsko nebo Jugoslávie. Říkal že je to jedno měl nový pas Jugoslávia. Ve 23:15 se dáváme do pohybu nikoliv však odjezd ale jen posun. Přibereme dva vozy ÖBB lehátko a lůžko. S 30 min. zp. Odjíždíme jen čtyři vozy. Noční krajina ubíhá pomaly vlak jede tak odhadem 70 -90 a to je rovina až do Bělehradu. Koleje připomínají jízdu z Olomouce do Krnova nebo okolí Zvolena. Přichází pohraniční stanice Maďarska Kelebia. 158 km urazí R Beograd skoro za tři hodiny. Kontrola na úrovni bez razítek do pasu. Po 20 min. odjíždíme do Srbska do stanice Subotica. Ani jsem nevěděl jestli potřebuji vízum. Ale nakonec nepotřeboval. Kontrola důkladnější, razítka do pasu, prohlídka vozu, zavazadel nikoliv. Po kontrole vlak popojel asi 100 m a pak lidé mohli vystoupit a noví nastoupit. Kolega kamioňák mě opustil a přistoupili dva cestující. Tak jsem si roztáhl sedačky proti sobě a cestu jsem prospal až do Bělehradu kde jsme dorazili asi s hodinovým zpožděním.

Den druhý ráno v Bělehradě. Po vystoupení z vlaku jsem si hned cvaknul vlak co jsem s ním přijel. Nástupiště jsou zde kusé a je jich deset. Nástupiště se řekne KOLOCEK, vlak je VOZOVA. Příjezd a odjezd je POLAZAK a DOLAZAK. Celou dobu je na konci nástupišt jeden policista. Tak jsem hned hrnul k němu a ptal se na fotografování. Řekl běžte fotit kousek dál at to nevidí můj nadřízený. Tak že svoboda focení. Pár snímků hned z rána a pak jsem opět vyhledal směnárnu. Po výměně peněz jsem se vydal do nádražní restaurace na snídani. Kafé nic moc a pivo ušlo. Sluníčko bylo na obzoru tak jsem se vydal dál směrem k depu. Cestou jsem sledoval jak lidé chodí přes nádraží jak se jim zachce. Nejdříve jsem zahlédnul historické vozy, spoustu kanceláří a železničářů. Nikdo mě neoslovil i když jsem měl fotoaparát. Nádraží v Bělehradu je jedno velké smetiště. Spousta pet lahví, papírů a plechovek od piva. To vše se najde v kolejišti. Dokonce i jeden nárazník ležel v trávě. U depa byla parní mašinka a na rotundě pár elektrických lokomotiv. Rotunda působila že asi nefunguje ale je zadrátovaná a funkční. Dokonce mám video jak se mašinka na ní otáčí. Po cestě zpět si cvaknu místní pantograf co tu jezdí na osobních vlacích. Dále potkávám českou mašinku na posunu vyrobenou ČMKS Česká Třebová.

Po vyfocení ještě dalších mašinek se vydávám do města. Hlavně jsem chtěl vidět soutok Sávy a Dunaje a nejlepší je to z hradu Beogradu. Cesta na hrad asi 30 minut od stanice. Nádhera musel jsem sice do kopce ale stálo to za to nádherný výhled a spousta hradeb kolem mě. Všem co zde pojedou doporučuji. Fotím vše co se mi líbí. Podzimní krajinka zde nádherná. Kolem poledne se vydávám do centra a na oběd. Jídla jsou zde poměrně levná za dvě piva v restauraci máte oběd. Pivo asi 30Kč. V obchodě chlazené za 15. Jdu kolem ředitelství drah JŽ od nového roku již ŽRS. O kousek dál jsou tři domy po bombardování zamrazilo mě a vyfotil jsem si je. Kolem dokola jsou samé vládní budovy. Kolem třetí odpoledne jsem už dost uchozený tak usedám na ulici do restaurace. Kafé si odpustím ale pivko přišlo vhod, teplota venku asi kolem 28°C. Ptám se číšníka jestli tu mají záchod, že ano, tak jsem si dal hned tři. Jenže i tady v restauraci měli záchod jen za peníze. Nikde jsem tu neviděl záchody zdarma cena 10 – 15 Dinárů, asi 4 Kč. Samozřejmě jen šlapky teda turecké záchody. Ve čtyři jsem opět na stanici co tet vlak mi jede až večer a únava byla velká tak jsem sednul na rychlík do Subotice. Souprava z velkoprostorových vozů vše nekuřácké. Po odjezdu začalo asi 30% cestujících v pohodě kouřit. Za tmy jsem dorazil do pohraniční stanice Subotica. Jíž v noci jsem viděl že zde mají staré motorové vozy NDR. Tak jsem si ho tam hned fotnul. Výpravčí mě upozornil že se to nesmí a já mu řekl že nic neviděl. No co času bylo dost tak jsem se s motoráčkem i projel do stanice Senta a zpět. Opravdový zážitek sedíte hned za strojvedoucím jak v autobusu. 30 Km tam jede skoro hodinu a dvacet minut zpět to samé. Po cestě zpět jsem cestoval jen já, průvodčí a strojvedoucí.

Po příjezdu jdu utratit zbytek dinárů, pivo , kafé, fantu na cestu. Za chvilku hlásí mezinarodna vozova Beograd z Beogradu do Budapešti . Přižene se třívozová souprava opět jeden vůz 1. tř, a vozy ÖBB lehátko a lůžko. Usedám do kuřáckého kupé kde ze země se na mě směje asi třicet zašlápnutých čik. Roztáhnu sedačku a čekám na pasovou kontrolu. Odbavení bez problému a odjíždíme na maďarskou stranu opět kontrola přistoupili dva cestující a probouzím se až v Budapešti kde jsme dorazili na čas. V Budapešti konečně dobré kafé.

Vlak EC 174 jede asi za hodinu a půl tak ještě pár snímků a usedám do vozu MÁV EC 174. Odjíždím směr Štúrovo. V Nových Zámkách se vlak zaplnil a pokračuji do Bratislavy tam se vlak nafouknul ještě více. Jedu do Břeclavi kde přestupuji na EC Sobieski do Ostravy. Do Ostravy přijíždím na čas. Cesta se vydařila už se těším opět na nějaký můj výlet.