2006 - Měděný svět 1435 milimetrů
Protože začátek letošního roku zatím využilo jen málo vlakofilů, aby se pokusili o nějakou rekapitulaci roku skončeného, rozhodl jsem se pokusit nějak zacelit bilanční díru, která takto vznikla. Všem návštěvníkům webu si dovolím připomenout v několika dílech, co vše se vloni ve světě 1435 milimetrů stalo a objevilo. Méně příjemné chvíle roku máme za sebou, poslední zastavení patří elektrickým lokomotivám
Díl čtvrtý a poslední nese jméno pod měděnou pavučinou a je stručným výtahem z toulek poblíž hlavních železničních tahů. Zachycuje střípky z výprav, kterým vždy předcházelo doslova ukradení času a nejednou mě pracovní úkoly dohnaly i ve chvílích relaxace.
První snímek vznikl při cestě za vlakoneťáky do Bratislavy. Tunel u hlavné stanice není mou domovskou končinou a tak si dvojspřeží strojů na výjezdu z něj o to více cením.
Také druhý záběr pochází ze slovenských kolejí. Tentokrát jsem ale kvůli němu musel vážit delší cestu. Kraľovany jsou poblíž rodného kraje mého otce, takže to ale byla příjemná cesta. Koho by napadlo, že je to pro mě na dlouhou dobu poslední setkání se sněhem, protože následující zimu jsem to bílé nadělení skoro ani neviděl.
Dvojspřeží plecháčů na třetím záběru jsem nefotil náhodou. Tahle sestava mě dopravila domů z další cesty do Bratislavy. A vzhledem k vizuálnímu stavu brněnských lokomotiv náhodné setkání dvou strojů na jednom vlaku, aniž bych viděl spoustu míst, kde kdysi byla barva, nebylo možné nefotit.
Čtvrtý snímek ukazuje smutnou novinku roku 2006. Tragédie zvaná blonski nátěr se šíří jako lavina po kolejích. Pokud ještě lokomotivy vypadají, jako 350.011 krátce po laku, tak to člověk ještě snese, ale když se bílá promění v univerzální neidentifikovatelnou barvu, tak už…. No, vychutnejme si ještě 011 čistou.
Zklamání jménem Vydrník a pátý snímek. Návrat s albatrosem a antonem z probouzení Katky v Košicích dostal po problémech již při odjezdu z Košic smrtící úder ve Vydrníku. Jednokolejný provoz po stržení troleje znamenal konec plánů na fotky pár s kulisou tatranských štítů. I když má nakloněná 350.004 jistý punc dynamiky, zklamání nezahnala.
Jarní cesta do Bratislavy přinesla mimo jiné tento snímek. Kamarád za rajčáky 362.009 neváhal souseda z dětství patřičně pozdravit.
Sedmý záběr opět představuje nejrychlejší stroj někdejších ČSD. I když úsek, kde vznikl, zrovna není koridorovou tratí, pokusil jsem se vypíchnout dynamiku jízdy.
Na osmém snímku se opět představuje 350.011. Štrba je prý Mekkou fotografů, mě ale počasí zrovna nepřálo. A koneckonců, blonski numero uno už taky měla hodně daleko do své krásy.
To Coca Cola, která přijíždí s devítkou, na tom byla o poznání lépe. Na Strečno to mám od rodného domu otce asi 45 kilometrů, tak není divu, že se tam občas objevím.
A jen o kousek dál uhání krátce před západem slunce další gorilka, bohužel již zřejmě v historické podobě….
… která by měla ustoupit designu, představenému na skříni 362.003. Co na tom, že už dnes člověk nepozná, co vlastně veze vlak?
Poslední kilometry před vrcholem. Prý je tam hrob výkonů řady 150/151, jsme si nedávno přečetli. No, jakoby v předtuše té hrozné tragédie jsem si už vloni raději počkal na 362.016.
Tak tolik Měděné toulky 2006. Snad jen závěrem ujištění autora, že krajina na snímcích je autentická, nikoliv montovaná
Diskusia
