Do Lanžhota stošedesátkou aneb gorila in action

Ve středu se na testu jako první představila 350.007 která odvezla první pár zkušební jízdy, zatím jen rychlostí padesát kilometrů. Na druhou dvojící zkušebních jízd se do Břeclavi dobatolila sice čistá, ale opadávající barvou zohyzděná 350.020. S její pomocí se zkušební souprava s měřícím vozem trakčního vedení prohnala do Kútů a nazpět, přičemž již využila maximální rychlosti 160 kilometrů za hodinu – samozřejmě na moravské části cesty a v místech, kde tomu nebrání oblouky. Ty jsou na odjezdu z Břeclavi (85 km/h) a dále u bývalého hradla Dyje (130 km/h).

Účelem zkušebních jízd byla VÝLUČNĚ zkouška trakčního vedení. Fáma o tom, že se jedná současně o TBZ 350.020 pro provoz na kolejích SŽDC, či dokonce že test jediné lokomotivy umožní nasazení celkem čtyř strojů se ukázal jako volná fantazie neznámého autora. “Původně se nad tím uvažovalo, ale nakonec se tak nestalo. Schválení způsobilosti bude řešeno jinak, možná jen administrativně,” prohlásil jeden z aktérů testu.

Jen na upřesnění, sestavená souprava neměla odpovídající účinek, aby zastavila v jednom prostorovém oddílu autobloku a pro jízdu platila mimořádná opatření. Měřící vlak směl vyjet na trať až poté, co mu výpravčí v Lanžhotě postavil průjezd stanicí.

Tento záběr, focený fakticky proti Slunci, by byl debaklem. Takže co s tím? Zkusíme aspoň chytit dynamiku jízdy?

Ve čtvrtek jsem nemohl chybět u focení testů, zatímco středu jsem tak trochu vypustil – i kvůli pracovním povinnostem, na čtvrtek jsem si pár chvil vyšetřil. Ostatně, opět fungovalo ESK a nutnost mé účasti mi připomnělo hned několik pracovníků ČD. Takže – go, shalomek, go! Výsledkem je několik snímků z trati a protože při poslední cestě na štreku jsem měl eskortu, tedy druhého fotografa s autem, zrodil se nápad přijmout pozvání k zážitku na vlastní kůži. Takže z Lanžhota se nevracím domů, ale sedám na osobní vlak v podání pachem nové barvy nasáklé 810 a po několika konfliktech příná strojvedoucího a nesouhlasu autobusové převodovky vyrážím do Kútů. Tam jsem již očekáván, ale poklidnou chůzi k lokomotivě záhy ruší zahoukání. “To jsme my? Sakra, máme postaveno,” následuje urychlený přesun na lokomotivu. Inu, vždyť podle rozkazu byly časy jen rámcové, takže nic nebránilo urychlit zkoušku. To urychlení mělo ještě jiný výsledek. Lokomotiva se dostala do Břeclavi mnohem dříve a tak bylo naprosto zbytečné, aby odstavená odpočívala až do plánovaného odjezdu na R 233. Náhradním, a jistě rychlejším řešením se proto stalo použití na osobním vlaku Os 2019.

Jak je zvykem, fotografie jsou originální, vzniklé jedinou expozicí.