ShŠŠ – Shalomkova šílená šotoškola, díl první

Také ani netvrdím, že tento návod je úplný. Myslím, že vyburcuje diskuzi a ta už pak může čtenáři poskytnout ještě plastičtějšího průvodce světem focení. Hlavně ale – nečekejte, že si přečtete začínající seriál, a budete top fotografy. Jen možná poznáte cestu k výsledku.

Takže, co obecně dělá fotku dobrou?

Fotoaparát

Talent a srdce

Volba místa

Volba okamžiku

Kromě toho také schopnost učit se, sebekritika, smysl pro realitu a stžřízlivé hodnocení a schopnost oddělit závist a zlomyslnost od oprávněného hodnocení.

Díl první: Fotoaparát:

Stálé dilema, klasika nebo digitál:

Na téma fotoaparát, klasika nebo digitál je v mém případě odpověď - digitál. A myslím, že většina z návštěvníků se nakonec k tomuto závěru dopracuje také. Hlavně z důvodu ekonomiky. Nechci tím samozřejmě zpochybnit význam a možnosti uplatnění filmů, stále mají svůj význam, ale tento názor zastávám na základě praktických možností využití digitálem pořízených snímků.

Pro vyšší investici do kvalitního digitálu proti filmům pak mluví i další argument. Cena výroby fotky z digitálu je často pod cenou fotky z filmu (z minilabu samozřejmě, aušusové fotky ze sběren různých supermarketů a drogerií neberu v potaz, protože jsou opravdu zoufalé, jen pro velmi, velmi nenáročné spotřebitele). Odpadají výdaje na nákup filmu a vyvolání. Navíc u digitálu dávám udělat jen ty fotky, které opravdu chci. Takže když vezmu cenu 36 obrázků na filmu, je cca 400 kč. Ze stejného poštu záběrů digitálem v konečném důsledku chce fotograf tak 15-20 snímků, takže zaplatí cca 100 Kč. Tedy na jednom filmu se mu vrátilo z pořizovací ceny digitálu 300 Kč. To jde, ne?

Staromilce samozřejmě nepřesvědčím, ale zůstaňme nadále u toho, že jdeme do koupi digitálu.

Co chtít po fotoaparátu při koupi?

Zaměřte se na několik parametrů.

1. Pohotovost, aneb jak rychle je po zapnutí připravený k focení. - znáte ten pocit, kdy kolem vás jede něco, co jste moc chtěli vyfotit, a z přístroje se stále ještě vysouvá objektiv? Tedy parametr číslo jedna, prodleva od zapnutí do připravenosti fotit.

2. Rychlost ostření a prodleva mezi ostřením a expozicí. To je další problémové místo. Vlakošotouš nemá čas na tyto prodlevy, potřebuje být schopný okamžité reakce a musí být vždy připravený. Přístroj s dlouhou prodlevou nemá co dělat v ruce železničního fotografa.

3. Zoom. Fotoaparát bez zoomu je pro focení vlaků bezcenný. Trojnásobný zoom je existenčním minimem, vhodnější je alespoň osminásobný zoom. Ale pozor. Tlačítky ovládaný zoom s posunem servomotorky, znamená další zpomalení v možnosti okamžité reakce, takže prim mají samozřejmě přístroje s manuálním zoomováním – tedy vesměs zrcadlovky, nebo dokonalejší kompakty, které tuto možnost nabízí.

V žádném případě nedbejte na takzvaný digitální zoom. Ten je naprosto k ničemu a nejlepší přístroje jsou ty, kde je možné tuto funkci zablokovat. Digitální zoom v původním významu je pro nás v podstatě jen reklamní tahák bez efektu pro kvalitní fotky.

4. Schopnost fotografování v sérii, rychlost zápisu na kartu či do mezipaměti je dalším parametrem, který by měl být brán v potaz. A v případě focení v sérii také skutečnost, zda přístroj mezi expozicemi přeostřuje. Což má význam především při focení vlaku, jedoucího přímo k nám, tedy vlaku, jehož vzdálenost od fotografa se rychle mění.

5. Vlastnosti fotoaparátu, vyjádřené počtem obrazových bodů nejsou to nejdůležitější. Proto je uvádím až na posledním místě. Dobrou fotku uděláte i s fotoaparátem, který má 2 MPix. Malý kompakt, který se chlubí čipem na 6 MPix, a přitom má tak malý objektiv, že neumožní vlastnosti čipu zcela využít, je taky k ničemu. I kdyby měl nakrásně v sobě špičkový čip na třeba těch zmíněných 6 Mpix, objektiv s čočkou o průměru 3-4 milimetry neumožní vytěžit maximum z jeho vlastností. Čip je v tomto případě limitován technickými vlastnostmi objektivu.
A ještě jedna věc. Zajímejte se o napájení přístroje. Měl jsem v ruce digikrabičky Nikon a akumulátorem 1 000 mAh. Životnost na jedno nabití byla cca 70 fotek, a konec. A teď vedle toho dejte přístroj, který jede na čtyři tužkové monočlánky, dejme tomu dobíjecí s kapacitou 2 400mAh. Co je lepší na focení?

Co se týká obtížných podmínek pro focení za tmy, spíše tedy za šera, v chumelenici atd. tak bych připomněl, že digitál nabízí (tedy myslím přístroje přeci jen o málo vyšší cenové třídy) možnosti, jak se s tím vypořádat. Podle aktuální situace mám na svém přístroji možnost nastavit citlivost v rozmezí 100 - 1600, čímž do značné míry můžu eliminovat nepříznivé podmínky. Navíc můžu i v automatickém programu upravit expoziční časy, respektive clonové číslo, v rozmezí +0,3 až extrémních +5. Takže jsou tady cesty, jak udělat dobrou fotku i v obtížných klimatických podmínkách. Samozřejmě manipulace s clonovým číslem jde na vrub hloubky ostrosti.

Cena, vynaložená na pořízení přístroje se musí někde projevit. Mám-li v ruce levný přístroj, musím tomu přizpůsobit své nároky a nemůžu chtít zázraky. To ovšem nevylučuje šanci na dobrý obrázek, jen k němu musí být optimální podmínky. S dražším, respektive kvalitnějším přístrojem, si zase můžu dovolit víc.

Je však ale nutné, spočítat si, kolik jsem do toho ochotný vložit jako vstupní investici, kolik nafotím ročně záběrů, co budu fotit atd. Kdo chce fotit jedoucí vlaky, musí počítat s tím, že zaloví hlouběji v kapse a asi bych se opravdu přimluvil za zrcadlovky. Při focení se to pak vrátí.

V dalším díle se dostaneme k fotografiím.