Rakousko zima 2006

Do stanice Wien Sud. Poté nás doveze jednotka S bahnu 4020.216 na nádraží Meidling. Kde vyčkáme příjezdu IC 400 z Petržalky který nás dopraví do stanice Wien West. Zde si krátíme krátký čas čekání na další vlak focením Maďarského Taurusu 1047.006 který najíždí na náš vlak a sledováním dění ve stanici. Vlak IC 690 nás doveze do stanice Amstetten, kde přestoupíme do Regionálního vlaku RB 3510 který nás doveze do východiska úzkorozchodné železnice Ybbstalbahn do stanice Waidhofen a. d. Y.

Ybbstalbahn, trať o rozchodu 760 mm, procházející krajem s významnou těžbou a zpracováním železné rudy, spojovala dvě významná města Waidhofen a Kienberg-Gaming. Svůj název "Ybbstalbahn" získala po řece, jejímž údolím byla z větší části postavena. Ve Waidhofenu je napojena na normálněrozchodnou trať Amstetten - Selzthal - Bischofshofen, v Kienberg - Gamingu se napojovala na normálněrozchodnou trať do Pöchlarnu.

Stavba trati probíhala ve třech etapách v letech 1896 - 1898 a po dokončení činila celková délka tratě 70,9 km. V současnosti je dráha rozdělena na dva úseky. ÖBB provozují 54 km dlouhou část trati z Waidhofenu do Lunz am See jako trať 13a s odbočnou větví Gstadt - Ybbsitz. Koncový úsek původní hlavní trati z Lunz am See do Kimber-Gamingu je v současnosti veden jako muzejní, provozovaný soukromou společností.

Výchozím bodem trati je Waidhofen an der Ybbs (nádraží 1435 mm i 760 mm a depo 760 mm). Po vyjetí ze stanice vlak projíždí kolem historického jádra města a po projetí nad střechami domů při přejíždění viaduktu přes Schwarzbach zamíří dál na jihovýchod. Po šesti kilometrech v Gstadtu odbočuje z hlavní trati východním směrem větev, otevřená v roce 1899, vedoucí údolím Malého Ybbsu do 6 km vzdáleného Ybbsitzu.

Za Gstadtem se hlavní větev stáčí k jihu a do Lunz am See pokračuje stále podél toku Ybbsu, přičemž trať dvakrát překročí řeku. Poprvé ve Furth-Prollingu (km 11,6), potom podruhé hned po výjezdu z nádraží Opponitz. Mezi těmito místy je v údolí vodní elektrárna a nad ní se vypíná zámek Opponitz. Potom zůstává trať až do Lunz am See na pravém břehu. Za Opponitz se nachází jediný tunel trati - prochází skalním sesuvem a je 87 m dlouhý. Za Grosshollensteinem (km 25) se trať stáčí směrem na severovýchod. Za Kogelsbachem (km 40) trať vstupuje do horského úseku a přes Göstling (km 45 - středisko zimních sportů) a Stiegengraben-Ybbstalerhütte (km 47,5) doráží do Lunz am See, přičemž je jízdní doba jedna a půl hodiny. Celkové převýšení tratě je 229 m, nejvyšší stoupání v tomto úseku 10 promile a nejmenší poloměr oblouku 60 m.

Úsek z Lunz am See do Kienberg - Gamingu byl pro malou rentabilitu 29. 5. 1988 uzavřen. V této horské části trati musel vlak vystoupat přes ostré oblouky k nejvyššímu bodu na trase u stanice Pfaffenschlag (km 59,7 - 694 m.n.m.) a poté sjížděl do Kienberg - Gamingu, přičemž zdolával klesání až 35 promile. Na tomto úseku jsou také dva ocelové mosty přes Wetterbach (79 m) a Huhnernestgraben (94 m), které svým masivním provedením připomínají pionýrské časy amerických železnic a pro střední Evropu jsou velmi netypické. V současné době tento úsek provozuje soukromá společnost ÖGLB.

Lokomotivní park zpočátku tvořily tři lokomotivy Yv (Krauss a spol. Linec 1896). Tyto lokomotivy se však neosvědčily (docházelo k častým vykolejením v obloucích, proto musely lokomotivy jezdit pozpátku a v koncových stanicích se musely otáčet), a proto v roce 1898 přichází tři lokomotivy řady U. V roce 1928 přibyla již poslední parní lokomotiva řady Uh. Dieselová trakce nastoupila v roce 1947. V tomto roce přišly lokomotivy řady 2041 (vyrobené v letech 1936 - 1940), dnes označené řadou 2091. Ale jejich výkon byl pro tuto sklonově náročnou trať malý a proto v roce 1962 přišly lokomotivy řady 2095. V čelech vlaků začaly ubývat parní lokomotivy a dnes se využívá na nostalgických vlacích jen lokomotiva Yv2 (598.02).

Dnes na těchto tratích jezdí na většině vlaků motorové vozy řady 5090, v době mé návštěvy jezdila vlak tažený motorovou lokomotivou řady 2095 jen ve dnech školního vyučování na vlacích 6911 a 6920 v úseku Waidhofen a. d. Y. - Groshollenstein. Náš vlak tvoří motorový vůz 5090.011 kterým projíždíme celý traťová úsek Waidhofen - Lunz am See a po krátké prohlídce města se vracíme do stanice Gstadt, kde po vyfocení lok 2095.005 pokračujeme po odbočné větvy do stanice Ybbsitz od kud se ihned vracíme do stanice Waidhofen kde si jdeme prohlédnout historickou část města a most na centrem města a také místní depo.
poté pokračujume k večeru do stanice Linz Hbf. kde se věnujeme prohlídce nádraží a večernímu fotografování a čekáme na vlak ICE 766 vedený jednotkou 401.266 která nás dopravila do Insbrucku.

Jdeme si prohlídnout noční Insbruck a před druhou hodinou ranní nastupujeme do EN 247 v čele s Taurusem 1116.010 kterým pokračujeme do stanice St. Polten kam nás po přepřahu ve Welsu dopravil Taurus 1116.028. Ve stanici St. Polten jsme si prohlídli dnes již historické lokomotivy 1099 jezdící do Mariazellu o této trati napíšu v dalším pokračování, poté jsme nastopily do osobního vlaku 6003 ve směru Krems a. d . Donau bohužel jsme dojeli pouze do stanice Hadzendorf odkud je náhradní autobusová doprava až do stanice Krems, bohužel jsme si tím pádem neprojeli most přes Dunaj.

Poté jsme pokračovali do stanice Wien Franz Josef Banhof vl E 2113 v čele z lokomotivou 1142.575. Stanice FJB mně velice sklamala je to betonová stavta s kolejemi v podzemí a celkem nefotitelná. Další náš vlak jel po trase kudy kdysi jezdila Vindobona přes Gmund, mi jsme však ještě vystoupily Schwarsenau odkud odbočují lokální traťe do Zwettlu a Waidhofenu a .d. Thaya od kud pokračovala trať až k ním do Slavonic o jejíž obnově se v poslední době stále častěji mluví. po návratu do stanice Schvarzenau jsme si vyfotili nákladní vlak do Zwettlu v čele z dvěma lokomotivama 2016 Herkules čísel 014 a 025 a prohlédly si sněhový pluh zde odstavený.

Po té nás již čekal návrat do České republiky přes hraniční přechod Gmund a návrat přes České Budějovice do Prahy.