Rande s ''uhelkami''

Na počátku provozu univerzálních lokomotiv řad E 499.0 (140) a E 499.1 (141) se ukázalo, že jejich trakční vlastnosti jsou efektivní při vozbě rychlíků, ale ne už tak při vedení nákladních vlaků. Proto bylo rozhodnuto objednat pro ČSD vývoj a výrobu odvozených nákladních lokomotiv. Prototypem nové řady, později označené E 469.1, se stala lokomotiva E 499.1057, na níž byl už při výrobě změněn převod z původního poměru 2,27 na 3,11. Tím bylo dosaženo zvýšení trvalé tažné síly z původní hodnoty 120 kN na 157 kN, ovšem při snížení maximální rychlosti ze 120 na 90 km/h. Tato prototypová lokomotiva, přeznačená na E 469.001, se stala základem nejen sériově vyráběných lokomotiv řady E 469.1, ale v principu všech nákladních čtyřnápravových stejnosměrných elektrických lokomotiv pro ČSD až po řadu E 479.0 (130), respektive - vyjma skříň - E 479.1 (131). Výroba 85 lokomotiv továrního typu Škoda 43 E1 řady E 469.1 ČD proběhla v letech 1960 - 1961. Lokomotivy byly z výroby dodány do lokomotivních dep Ústí nad Labem, Praha střed, Česká Třebová, Ostrava, Žilina, Spišská Nová Ves a Košice. Podle svého původního určení byly využívány k vozbě nákladních vlaků, v Čechách pak především k dopravě uhlí ze severočeských dolů. V roce 1988 byly přeznačeny na řadu 121.

V polovině šedesátých let minulého století potřebovaly ČSD další nákladní lokomotivy především pro dopravu vlaků s energetickým uhlím ze severních Čech. Při jejich konstrukci byla vzata za základ v tomto směru již osvědčená řady E 469.1 a použit určitý podíl dílů z tehdy vyráběných šestinápravových lokomotiv (např. kabiny). Celou sérii 55 strojů továrního typu 57 E1 vyrobila bez prototypu plzeňská Škodovka v roce 1967. Lokomotivy této řady byly z výroby všechny dodány do lokomotivního depa Ústí nad Labem, kde kromě nákladní dopravy zajišťovaly také vozbu osobních vlaků. Dnes jsou označeny řadou 122. A protože elektrických lokomotiv pro nákladní dopravu nebylo ještě stále dost, vyrobila plzeňská Škodovka v roce 1971 ještě třicetikusovou sérii strojů továrního typu 57 E2 jako pokračování typu předešlého. Lokomotivy označené řadou E 469.3 byly z výroby všechny dodány do lokomotivního depa Praha, kde se kromě nákladní dopravy podílely také na dopravě osobní. V roce 1996 bylo všech 29 (onen třicátý se stal experimentální lokomotivou dnes označenou 124.601-6) strojů dnešní řady 123 předáno do DKV Ústí nad Labem, kde jsou zařazeny dodnes. Ostatně jako všechny ostatní zbývající "uhelky" ČD obou řad předchozích.

Proto není divu, jak rozvedu dále, že jsem se do jejich domovského depa za nimi zajel podívat, když už jsem zavítal díky chomutovské akci Národního technického muzea tak daleko na severozápad. Nevím čím to je, ale ony oblé mašinky (a platí to i o „hrbatých“ a „šestikolácích“) se mi líbí natolik, že jsem je vždycky všelijak vyčkával na předpokládaných místech jejich výskytu, honil při náhodném spatření a snažil se je zachytit svým fotoaparátem. Dají se pochopitelně vidět porůznu také poblíž mého trvalého bydliště, zpravidla na vlacích nákladních, ale někdy i v čele vlaku osobního. Už dávno jsem ale došel k přesvědčení, že takováto honba není zrovna efektivní způsob jejich dokumentace a že daleko lepší by bylo vydat se do ústeckého depa. Jenže jaksi to pořád nevycházelo – až oné soboty na konci letošního června.

Je nicméně pravdou, že mé „uhelkové“ zanícení nedošlo ještě do toho vrcholného stádia, kdy bych i na specializované výpravě za nimi ignoroval vozidla odlišná. To platilo i pro můj několikahodinový pobyt v PJ Ústí nad Labem a na ústeckém západním nádraží. Nakonec kdo by odolal vyfotit si třeba vůbec první lokomotivu nově postavenou pro České dráhy, navíc už v novém nátěru vznikající společnosti ČD Cargo (709.001-2), či jedinou reklamní lokomotivu místního depa (163.093-8). A kromě lokomotiv byly zde ke spatření i objekty a děje jiné – výběr jejich snímků najdete v připojené galerii. Něco zajímavého se mi podařilo spatřit a digitálně zaznamenat i na zpáteční cestě do mého východočeského bydliště. Abych onoho sobotního putování využil co nejlépe, vytvořil jsem si cestou ještě zhruba čtyřicetiminutovou pauzu mezi spoji v Lysé nad Labem, kde jsem se chtěl blíže podívat na některé předměty mého zájmu, které jinak vídám jen z projíždějícího vlaku. A ještě i tady jsem měl štěstí na nějakou tu „uhelku“ – i když jedna projela kolem, aniž bych stačil zareagovat. V Lysé jsem také alespoň přes plot nahlédl do „depa“ KŽC Doprava, s.r.o. v areálu místní Kovony, kde jsou umístěna některá vozidla pro „…tak trochu jiný vlak“ (jak hlásá jeden ze sloganů tohoto dopravce).

Když jsem posléze doma uspořádal pořízené snímky, tak mne napadlo udělat si malou statistiku. Celkem jsem onoho dne fotograficky zdokumentoval 41 lokomotiv řad 121 – 123, dalších 8 pak vyfotil jen zdálky a asi stejný počet jen zahlédl z jedoucího vlaku. Což je při jejich celkovém počtu 114 (podle evidence k počátku roku) docela slušný úspěch. Ne, obecně si nehraji na plnění plánu ani nepoměřuji úspěšnost svých železničních fotosafari číslíčky a statistiky nejsou vůbec mým koníčkem. Jen jsem neměl (či spíš se mi nechtělo) chvíli co rozumnějšího dělat, příjemně unaven po pěkně prožitém dnu…

Prameny a odkazy:

1. „Atlas vozidel, 1. díl, Elektrické lokomotivy ČD a ŽSR“, kolektiv autorů, Modellbahnpresse Zlín 2000
2. "Malý atlas lokomotiv 2007", kolektiv autorů, Gradis Bohemia s.r.o., Praha 2006
3. Lokomotivní řada 121 (E 469.1)
4. Lokomotivní řady 122 (E 469.2), 123 (E 469.3)
5. Řada 121 ( E469.1 ) ČD a ŽSSK
6. „Dráha", NADATUR, Praha - různá čísla
7. „Železniční magazín“, M-Presse s.r.o., Zlín, Praha – různá čísla