10 let bez provozu - trať č. 162 úsek Kralovice u Rakovníka – Mladotice
20.9.2007 10:50 Michal Šuhajda
Trať tento rok slaví smutné výročí. 1.1.1997 zde byl zastaven provoz a zavedena náhradní autobusová doprava. Jak to vypadá na trati víc než deset let poté co tudy projel poslední vlak se vám pokusím přiblížit v následujícím článku.
Napřed pár základních údajů o trati. Trať, která má v současném jízdním řádu č. 162 vede z Rakovníka do Mladotic, kde se napojuje na trať č.160 z Plzně do Žatce (původně trať Plzeňsko – Březenské dráhy). Byla stavěna ve zlaté éře lokálek koncem devatenáctého století. Veškará doprava zde byla zahájena dne 9.7.1899. Svého vrcholu dosáhla v době protektorátu Čechy a Morava, kdy se jednalo o nejsevernější „vnitrostátní“ spojnici mezi Plzní a Rakovníkem.
Krutá rána přišla v roce 1996, kdy bylo rozhodnuto o zastavení dopravy (oficiálně se jedná o dlouhodobou výluku) v úseku Čistá - Mladotice z důvodu havarijního stavu železničního svršku od 1.1.1997. V úseku Čistá Kralovice u Rakovníka byla nakonec provedena kompletní oprava svršku a od 12.12.2001 je zde obnovena doprava. Jedná se téměř výhradně o osobní dopravu. Bohužel se tehdy nezrealizovala kompletní rekonstrukce až do Mladotic, takže posledních cca 12 km trati je stále obsluhováno náhradní autobusovou dopravou.
Mladotická stanice má tři dopravní (1,2,3) a tři manipulační (4,5,6) koleje. Nachází se zde původní remíza pro lokomotivy Rakovnicko-Mladotické trati, kde nocovaly a dozbrojovaly stroje, které jinak patřily pod rakovnickou výtopnu. Odjezd a posun na trať do Kralovic je možný pouze z kolejí 2, 4 a 6. V Mladoticích probíhá intenzivní nakládka štěrku z blízkého lomu.
Ve stanici proběhla rekonstrukce zabezpečovacího zařízení. Mimo jiné byla odstraněny původní vložená a skupinová návěstidla na plzeňském zhlaví. Též byly nahrazeny původní závory světelnými vyzvaněči.
Hned za odbočnou výhybkou (č.10) je červený terč, a za přejezdem začíná trať zarůstat náletovými dřevinami. Zatímco hlavní trať od přejezdu stoupá do Žihle, kralovická trať klasá aby překonala údolí Mladotického potoka. Podél trati jsou vidět zbytky drátovodů k původnímu vjezdovému návěstidlu a předvěsti, a pozůstatky původního telefonního vedení. Za zajímavým mostkem, přes který vedou obě trati společně, i když již s výrazným výškovým rozdílem je vidět vjezdové návěstidlo. Původní mechanické však bylo před časem odstraněno a na jeho místě stojí nové světelné typu AŽD, avšak mimo provoz s náv. štítem otočeným od trati. Optimistu hned napadne: „že by první vlaštovka k obnovení provozu?!“
Do reality nás vrátí hned další pokračování trati. Ta po ocelovém mostě překonává Mladotický potok. Most je jediné místo, kde je trať mezi vegetací vidět. Zaujalo mě použití ojetých kolejnic na „loď“ místo klasických úhelníků. Kus za mostem je k nalezení i předvěst. Ta zůstala v původním mechanickém provedení, ale nalézt ji je opravdu oříšek.
Od mostu už začíná výrazné stoupání. Trať zde musí na cca 6 km do bývalého nákladiště Trojany překonat výškový rozdíl 120 m. Proto je v následujících kilometrech trasa rozvinuta několika oblouky. Trať zde také třikrát kříží silnici II/201. Silničáři si zjednodušili údržbu, takže přejezdy jsou zality asfaltem a dopravní značení je omezeno na značku „Pozor nerovnost vozovky“. Za třetím přejezdem vede trať na dohled (250 m) od vesnice Trojany, ale stejnojmenné nákladiště se zastávkou je ještě o více než 2 km dál. Trať k němu stále prudce stoupá lesem a křižuje několik lesních cest.
Staniční budova na nákladišti a zastávce Trojany je vybydlená a v dezolátním stavu. Podobně je na tom i kolejiště, které se nedá v porostu vysoké trávy téměř najít. Místy se o kovové součásti (kolejinice, šrouby, podkladnice apod.) postarali šroťáci. Před budovou zastávky zapracoval „Dežomont“ opravdu důkladně. Po výhybce zůstal téměř jen štěrk. Z Trojan vede trať přímo. Napřed lesem a pak mezi poli postupně klesá směrem k Mariánské Týnici, kde září do dáli obnovený barokní areál poutního kostela a probošství. Dnes slouží jako Muzeum a galerie severního plzeňska.
Mariánské Týnici se vyhne obloukem a poté co překročí Kralovický potok naposledy kříží silnici II/201. Za přejezdem pokračuje okolo prvních kralovických domů. Za přejezdem s polní cestou, který dokonce ještě opatřen kříži je původní světelná předvěst vjezdu do Kralovic. Stejně jako původní vjezdové návěstidlo je „sovětského“ typu. Za původním vjezdovým návěstidlem je posledních cca 50 m nesjízné koleje, která je od pokračování kolej oddělena pražcem přišroubovaným napříč přes kolejnice. Následující část trati slouží jako výtažná kolej kralovické stanice. Místo vjezdového návěstidla je zde lichoběžníková tabulka, ale hned cca 2 m za ní je krycí návěstidlo. Na mladotickém zhlaví stanice v Kralovicích křiží trať silnice I/27, a přejezd je vybanem světelným přejezdovým zařízením bez závor.
Kralovická stanice má dvě dopravní a jednu manipulační kolej. Do kolejiště je zústěna i vlečka ZZN, ale podle stavu se moc nepoužívá. Nákladní doprava je na trati podobná jako na většině lokálek, tedy mizivá. Ve stanici jsem objevil pouze dva vozy požárního vlaku, který zde zůstal po sobotní jízdě parního vlaku z Lužné u Rakovníka do Kralovic. Celé kolejiště bylo opraveno v rámci výše zmíněné rekonstrukce trati z Čisté u Rakovníka. Staniční budova je na tom o trochu hůř, ale třeba na ní časem taky dojde.