Podzimní parní paráda na Slovensku, díl I.

Když jsem zastavil v Jazernici poblíž Turčianských Teplíc, musel bych si při pohledu ven zoufat, kdybych ovšem nevěděl, že o pár kilometrů dál svítí Slunce jako divé. Panorama Martinských holí beznadějně ukryté v mlze nevěstilo nic dobrého. Jak to nakonec dopadlo při jízdě parní lokomotivy 475.196, která hrála hlavní roli v nedělní akci, prvním dnu parních toulek Slovenskem, ukazuje první fotka a jen podotýkám, že mezí prvním a druhým záběrem je rozdíl cca pět minut a pět kilometrů.

 Jazernica v mlze

zatímco Diviaky už nabízely sluneční zář

Druhý snímek totiž vznikl ve stanici Diviaky, kde se šlechtična zastavila ke krátkému oddechu před cestou do hor. V ranním slunci jsem si konečně mohl prohlédnout hlavní hrdinku první části čtyřdenní akce, hvězdu neděle, která se na cestu přioděla hvězdou. Šlechtična 475.196 dýmala v čele nákladního vlaku. I ve skutečnosti je tyto stroje vozily, byť na sklonku své provozní éry a navzdory skutečnosti, že nákladní vozy k elegantním lokomotivám příliš neladily. Ne lépe řečeno, nákladní vozby byla degradací těchto krasavic.

Ale zpět do Diviak. Pár slov s lidmi od vlaku, potkávám pár známých, z VLAKY.NET klubu i odjinud a tradá, kousek za Turčianské Teplice. Dvě fotky dokumentují, jak parní vlak opouští relativně rovinatou krajinku v údolí Turce a míří do hor. Zatímco na další dvojici záběrů už mezí kopci vjíždí do stanice Čremošné. Posléze pak již zastavuje nad Harmaneckou jeskyní, která také dala jméno nádraží. Mimochodem,asi jedinému nádraží, kam se nedá dostat autem, a to ani terénním. Inu, ještě se k těmto horským specialitkám dostanu. Ale šlechtična již mezi tím počkala na příjezd “Ťapky” alias požárního vlaku s T 435.093. Hektor, jak zní druhé jméno dieselové vozby, bude mít v neděli ještě jeden úkol. Po příjezdu pády do Banské Bystrice odveze páru na triangl do Zvolena, aby se tak snadno a jednoduše otočila. A to je chvíle, kdy využívám laskavosti party kolem strojů a jedu s nimi do Zvolena. Po návratu do Banské Bystrice už nás čeká zpáteční cesta.

Dva pohledy na vjezd do stanice Čremošné

Za výšlap do stanice Harmanec Jaskyňa se patří zasloužená odměna

To focení ze stanice Uľanka už nebylo tak náročné

Den první se hluboko zapsal do mé paměti, protože náš kamarád M262.0209 ze mě k mé pramalé radosti dělal horského kamzíka. No jen si představte, člověka, no, řekněme slušně živeného :o) kterak se plahočí do strmého kopce s myšlenkou na krásnou fotku. A představte si jeho komplice, který ho nechá postupně vystoupat na zastávku v Harmanci (prý to nebylo ono), na stanici Dolný Harmanec (jsou tam stíny) a do třetice všeho dobrého ještě na Harmanec – jaskyňa? Tři místa, tři výstupy do kopce (v prvním případě navíc cestou přímou, nikoliv po chodníku). A mezi tím seběhnutí dolů a kratičký přesun autem. Hotový pokus o vraždu!!! :o) No, přežil jsem a k mému překvapení jsem dokázal následující ráno nejen vylézt z postele, ale – světe div se – další výšlap na stanici Harmanec – jaskyňa jsem zvládl již bez problémů, skoro bych i řekl nezadýchán :o))).

Zasloužená odměna po třetím výšlapu do kopce - ještě jsem stihl fotit vjezd vlaku

Ale jak dokladují snímky, celé to plahočení stálo za tu námahu, neboť jeho efektem byl značný počet přímo kýčovitých snímků. A na kolegu M2620209 se nemůžu zlobit. Vždyť mě jen přinutil dělat to, co mé tělo potřebuje.

Ale… neděle, parní den první končí, co nám přinese pondělí? Uvidíte v dalším dílu.

A ještě na závěr ujištění. Snímky, zobrazující se na vašem monitoru, ukazují reálnou situaci, nic nebylo doplněno ani umazáno.