Mikuláš v Grazu
Jelikož se naše sdružení Sičova drobná železnice rozvíjí, rozhodl jsem se spojit příjemné s užitečným tím, že se v sobotu 1.12. vydám do Grazu, kde se v místním Dampfbahnclubu konaly jízdy při příležitosti Mikuláše. Cestu jsem nastoupil v R 203 Chopin, kterým jsem chtěl původně dojet až do Vídně, ale jelikož bych si musel při přestupu ještě stihnout koupit místenku, rozhodl jsem se vystoupit v Břeclavi, abych se podíval, jestli opravdu na sedmou kolej přijíždí bagr.
Poté, co jsem v rámci možností noci prozkoumal, co jsem chtěl, přivítala mou osobu „Lasička“, která mě dovezla až do momentálně přestavované stanice Wien Meidling. Při sledování rejdění všelijakých místních vozidel uteklo čekání na EC 151 Emona, které mě mělo pře Semmering přepravit do Grazu, vcelku rychle.
Nebudu popisovat tuto cestu, jelikož se slovy ani moc popsat nedá a velká část čtenářů se přes tento průsmyk již jela. Po setkání s parním vlakem za Bruck a.d. Murem a nějaké chvíli jsem už opouštěl mírně opožděnou Emonu a kvapem jsem se hrnul zdokumentovat si naše hnací vozidlo. Koncert rozjíždějícího se Taurusu 1116.143-7 ukončil mé působení na nástupišti a já se pohnul směrem k tramvaji. Jelikož neumím německy a netrklo mě to hned, pořídil jsem si iniciativně celodenní jízdenku, kterou jsem si už ale neoznačil, jelikož přelepený označovač oznamoval „Heute freifahrt“. V Grazu je totiž v období od 30.listopadu do 22.prosince o adventních sobotách MHD zdarma. Pokračoval jsem tedy dále do města, abych po krátké prohlídce mohl odjet směrem na Puntigam, kde měla podle adresy na internetu železnice sídlit. Bohužel jsem zjistil, že jsem si zaznamenal adresu předsedy, až před jeho domem, takže následovalo hledání letáčku, který jsem si vzal na nádraží. Naštěstí mi místní sdělili, že je to jenom o kousek vedle, takže následoval další přesun, díky kterému jsem nakonec dorazil ke svému cíli.
Přivítala mne vůně uhlí a houf rodin s dětmi. Železnici tvoří tři smyčky se dvěma stanicemi a depem s rotundou a samostatnou výtopnou. Vyskytují se zde dva nejpoužívanější rozchody 5 a 7¼ palce na původní délce 700 metrů kolejí, které letos rozšířili ještě o 1600 metrů. V provozu byly celkem tři parní lokomotivy, které ke konci doplnila ještě jedna motorová, všechny v měříku 1:4, jelikož se jednalo o modely úzkorozchodek. Jezdilo se na nejdelší možné trase s dvěma vlaky o devíti vozech, přičemž vždy jeden vůz v soupravě byl uzpůsoben pro přepravu invalidů na vozíku. Až jsem si skoro vše vyšotil k obrazu svému, vydal jsem se koupit si lístek. Ty prodávala milá paní, která mě po zjištění, že jsem podobně „postižený“ zásobila letáky, plány jízd apod. Díky blížícímu se konci se mi poštěstilo chytit místo na poloprázdném voze, takže mi už nic nebránilo užít si jízdu v čele s modelem lokomotivy č.2 Zillertalbahn ( odpovídající u nás řadě U37.0 ). Před odchodem jsem se ještě zastavil na krátkou debatu v depu, načež mé kroky směřovaly zpět do města, protože bylo záhodno využít jezdění zdarma, do kterého samozřejmě spadala i pozemní lanovka na Schlossberg, odkud je nádherný výhled na město.
Celý pobyt v Grazu jsem zakončil procházkou z hlavního náměstí na hlavní nádraží, odkud mě EC 150 Emona odvezlo do Vídně na R 202 Chopin, ze kterého jsem po dni plném zážitků vystoupil opět v Ostravě.
Odkazy:
Dampfbahnclub Graz: www.dbc-graz.at
Galéria
Diskusia
