Rok 2007 plný všemožných událostí na kolejích i jedné velké mimo ně

Leden je vždy takový nemastný a neslaný měsíc. Každý se ohlíží zpět za předchozím rokem a dává se dohromady po bujarých oslavách příchodu nového roku. Já dal přednost setkání se Zbyňkem a Karlem a společnému focení v Letohradu a Ústí nad Orlicí. Kromě toho jsem začal na R934 nahánět dvojková Esa. Nejvíce mne zajímala ta, která se na svět dostala jako poslední. Šlo o lokomotivy 362.170-362.175. Využíval jsem zároveň k dlouhé zimní večery k nočnímu focení v Olomouci na hlavním nádraží a jedno to mrznutí mi před objektiv přivedlo otlučené Pendolino.

Únor se nesl ve znamení první „zimní“ jízdy po Tovačovce ostravským „Kvatrem“. Bohužel zima byla jenom v názvu té jízdy. I tak to bylo velice příjemné zpestření. Trať, na které je osobní doprava zastavena již několik let mne přitahuje už delší dobu, a tak jsem dlouho neváhal nad možností se po ní projet. Jelikož jsem měl v Olomouci hosta v osobě Koka, tak jsme se rozhodli, že místo tepla domova, se vydáme ještě někam na projížďku v 851. Volba byla rychlá a my hned po příjezdu do Olomouce z Tovačovky kupujeme jízdenku na Hrubou Vodu. Tam něco málo nafotíme.

Březen už je zajímavější. Hned na jeho začátku se společně se Shalomkem a Designerem vydáváme pronásledovat parní vlak pod vrcholky Bílých Karpat. Počasí bylo opravdu psí. I tak spokojenost byla. Hodně lidí muselo škytat, když jsme na ně v pěkně vytopené Octavii vzpomínali. Konec března se zase nesl ve znamení druhé „jarní“ jízdy po Tovačovce. Počasí opět nic moc. Opět jsme se projeli Kvatrem z Kojetína do Tovačova a pořídili nějaké snímečky. Štěstí bylo, že jsme nejeli tím samým.

Duben přivál do Olomouce Zbyňka. Asi se z jeho dubnových návštěv stane tradice. Tedy v to pevně doufám. Prolezli jsme některé části olomouckého depa a něco vyfotili i nádraží. Následně se přesunuli do Přerova. Přece jenom místní dílny nabízejí víc zajímavostí. Jinak jsem se o víkendech začal ráno zajímat o R907 Praděd. Čekal jsem, kdy se na něm objeví některé rychlé reklamní Eso. Pomalu jsem začal plánovat několika dílný seriál o návratu do dětství.

Je květen a jaro v plném proudu. Já vyrážím na jeho začátku pořizovat fotodokumentaci k 1. dílu návratu do dětství. Využívám, že R909 jede odklonem přes Uničov a Šumperk. Po té trati jsem už dlouho nejel. Sice si musím vytrpět pořádné zpoždění, ale mně to nevadí. Horní Lipová a Lipová lázně jsou pod slunečnými paprsky lékem na všechno. Jelikož plány jsou velké a mne tlačí čas, tak vzniká na konci měsíce i druhý díl. Cesta do Brna a vzpomínky na návštěvy u tety, kde sedíc v okně jsem pozoroval čilý ruch na hlavním nádraží, jsou stále v hlavně pevně zaryté.

Přichází červen, který se stal zlomovým měsícem pro mne. Ale pěkně popořádku. Nejprve jsou tu 749 na Sp z Olomouce do Opavy. Potom cesta do Dluhonic a zvěčnění 141.001 na Imperial Majestic Train a jeden nedělní výlet do Kojetína spojený s focením R1444 směřujícího z Ostravy do Brna. Den na to mne čeká Uničov a s ním spojený 3. díl návratu do dětství. Hodně se toho tam změnilo. Všechno se začíná upínat ne k dění na železnici, ale k dění doma. Všechno to přichází rychle o několik dní dříve. Dnem s velkým D je pro mne a Veroniku středa 20. 6. 2007. Ten se nám narodila dcera Radka. Železnice a dění na ni musí jít chvíli k ledu. Moje holky mají přednost.

K focení vlaků se vracím až v červenci. Nejprve na zkoušku 749.214 opouštějící Velkou Bystřici. Počkal jsem si na ní, když jsem ji při jízdě na kole od rodičů za holkama viděl nachystanou k odjezdu. Díky velkému horku a přehřátému paneláku se za mne stává „slaměný vdovec.“ Malá to horké počasí nesla hodně těžce. To, že jsem sám využívám k noční fotce R420 Excelsior jedoucího odklonem přes Šumperk. Bohužel jsem i trochu zklamán. Těšil jsem se na dvojičku 749 a místo ní už z Přerova přijela v čele tohoto vlaku dvojice „Koček“ řady 742.

Potom na konci tohoto letního měsíce se nakonec vydávám za čtvrtým dílem návratu do dětství a setkáním se Zbyňkem, které jsem původně odvolal díky probdělé noci. Vše nakonec ve velké rychlosti odehrálo. Vděčný jsem byl i za krátké setkání s ním a jeho drahou polovičkou.

V srpnu mne čeká 14 dní dovolené, kterou podělím mezi holky a vlaky. Jako první je tady třetí jízda po Tovačovce. Po dvou jízdách „Kvatrem“ je na řadě změna v podání otrokovického „Šukafonu“ 810.271. Při návštěvě u rodičů ve Velké Bystřici hledám pro sebe další výhodná místa na focení a jedno nacházím a fotím si zde 751.172. Tato fotka nakonec ozdobí jedno tričko. Ale teď hurá na dovolenou. Výlet na Ostružnou a Ramzovou se rovná poslední díl návratu do dětství. Jenom to počasí mi při něm moc nepřálo. Nesvěšuji hlavu. Přece jenom není každý den posvícení.

V druhé polovině dovolené vyrážím do Veselí nad Moravou doufajíc, že si vyfotím Regionovu Trio. Při cestě zpět mi ve Starém Městě u Uherského Hradiště zapózuje ještě chybějící v mé sbírce 750.022. Den poté na lovu beze zbraní mi padne za oběť 740.705, která si díky svému nátěru získala přezdívku Zapa nebo Kyklop. Tato fotka taky skončila na tričku. Poslední srpnový den se vypravuji na Tovačovku, ať mám ještě nějaký ten snímek 742 se sypáky. Nenechám si ujít R1445 z Brna do Ostravy a v Postupkách kousek od zástavky cvakne spoušť mého fotoaparátu a obrázek světlo světa uzře po vyvolání filmu.

V září se vše vrací s návratem po dovolené do práce do starých kolejí. Občas nějaká ta fotečka vzniká, ale moc toho není. Přece jenom všechno, co mi přijede před objektiv nefotím. Jen to, co mne nějak nenechá ledově klidným. Třeba Os do Olomouce jedoucí v řazení 851+2x020+851+020 a zapomenout nesmím ani na 749 na Sp1629 při průjezdu Velkou Bystřicí. Předpolední den měsíce září se vydávám na do Břeclavi na Den železnice a hlavně na setkání s přáteli. Vzniká spousta fotek jak v depu, tak i na trati. Spokojenost z mé strany je veliká.

A je tu říjen. Opět je v akci Sp1629, který táhne 749.263. Zase Velká Bystřice ale místo je jiné. Potom už tu máme výlov Hradeckého rybníka v Tovačově a s ním spojenou jízdu Hurvínka. Neváhám a vyrážím se nejen povozit, ale i nafotit nějaké ty fotečky. Do provozu se v Olomouci zapojuje po opravě a nalakování v Nymburku 141.054. Vracím se k trati z Olomouce do Nezamyslic a štěstí při mne stojí. Bobina drží v provozu a jede podle turnusu. Po projetí kolem mne si mohu jen udělat obvyklou poznámku do svého deníčku. Při jedné páteční cestě z práce si fotím dvojici 740 IDS Olomouc na vlaku, který vozí cukrovou řepu z Hané do cukrovaru v Hrušovanech nad Jevišovkou. Zároveň mi procházky s kočárkem začínají dělat radost. Místo 141 potkávám na Os z Nezamyslic do Olomouce 749.042. Ani nevím, jak rychle jsem dokázal vylovit foťák z brašny.

Očekávaný listopad nabídnul jeden výlet na Tovačovku za dvojičkou 740 IDS Olomouc a vlakem s cukrovou řepou z nákladiště Lobodice do Hrušovan na Jevišovkou. Hned druhý den pro změnu druhá dvojice jedoucí do stejného cíle ale z Příkaz. Potom taky návštěva vagónky v Ostravě. Byl jsem moc rád, že jsem se dostal mezi „vyvolené“ a mohl se tam podívat. Jinak to nebyl moc bohatý měsíc na focení. Pouze jsem si ještě počkal na hlavním nádraží v Olomouci na 830.209, když jela do Kolína.

A je tu prosinec. Končí GVD, tak se snažím vyfotit ještě některé obraty HDV, neboť za pár dní to bude jinak. Jaké zklamání je, když místo 831+020 mi v poslední den jejího výkonu na Os3624 ze Šumperka jede souprava ve složení 749.250+831+020. Hned v neděli ráno vyrážím si udělat první dokumentační foto jednotky 471 na olomouckém hlavním nádraží.

Díky přípravám na vánoce se mi postupně dostává větší prostor ve vození kočárku s malou Radkou. Sobota i neděle, ráno i odpoledne u trati na Prostějov. Radka je magnet, tak se mi daří opět se potkat s lokomotivou řady 749 (749.121) na Os od Nezamyslic do Olomouce.

Jinak opět zklamaly Bobiny a místo jedné v turnusu jezdila buď 749 nebo 110. Dokonce jsem se setkal i s jednotkou 460. Bez Radky jsem si trochu vychutnával poslední den roku. Nejprve jsem se počkal na okraji Olomouce na Os3309 jedoucího ze Zábřehu na Moravě do Bohumína a jednotku řady 471. Potom jsem se přesunul přes les k trati od Uničova a čekal na Os tažený 749. Abych zbytečně nemrznul, tak jsem se šel podívat zpět do Olomouce k depu, něco vyfotil a vrátil si ještě cvaknout poslední dva železniční snímky roku 2007.

Tak takový byl rok se sedmičkou na konci. Všechny fotky, které jsem zařadil do galerie, neprošly žádnou úpravou a zachycují realitu.

Titulní snímek: 3.3.2007 - výjezd z Kunovic: 498.022 + 464.202 © Radek Hořínek