ShŠŠ – Shalomkova šílená šotoškola, díl čtvrtý – finalizace snímku
Právě čtete první řádky čtvrtého dílu Shalomkovy šílené šotoškoly, ve kterém se podíváme, na finalizaci hotové fotky. Nečekejte ale návody na sestavování jedné fotky z několika záběrů, ani na nějaké šílené úpravy. Obecně totiž platí, co při focení neuděláš, v počítači nedoženeš. Tím chci říci, že základem snímku by měla být opravdu pečlivost již v okamžiku expozice. Grafické programy mohou napravit některé chyby, ale nejsou všemocné.
Ještě, než se pustím do popisu, cítím nutnost vložit jedno upozornění. Ve čtení pokračujte jen v případě, že si myslíte, že vám informace mohou pomoci. Pokud jste však přesvědčeni o své jedinečnosti a dokonalosti, následující text je pro vás ztrátou času.
Ořez snímku
Fotíme-li na nastavení přístroje s větším počtem obrazových bodů, můžeme si pomoci v počítači korigovat případné prohřešky v kompozici. Na řadu přichází ořez fotky. Obecné pravidlo hovoří o zlatém řezu, kdy plocha snímku je rozdělena na třetiny a ideální prostor pro dominující objekt je situován dle nákresu. Ovšem ani toto pravidlo není definitivní, samozřejmě existují i situace, kdy jsou priority jiné. Třeba snímek s dvěmi dominujícími prvky. Snímek musí mít kompozici a vypovídací hodnotu, ne jen prostě lokomotivu bez ladu a skladu. V tomto směru může pomoci ořez. Odborníci radu moc nepotřebují, laikům bych rád připomněl, ať si v každém případě zálohují originál snímku a s kopií potom je možné experimentovat.
Přiložený vzor ukazuje originál snímku, pořízený původně ve vysokém rozlišení s 8,1 Mpix. To je naprosto dostatečné množství obrazových bodů aby i pro formát na výšku seříznutý snímek dával dostatečnou záruku, aby i fotka v nejobvyklejším formátu 10x15 cm, respektive i 13x18 cm, byla více, než jen použitelná. V tomto případě neřešte prosím snímek. Ten byl pořízen vyloženě pro modelovou situaci.
Takže na prvním obrázku byl originál fotky bez ořezu.
Na druhém záběru je stejná fotka, řízlá na výšku.
Na třetím záběru stejný záběr, ale výřez na šířku.
S řezem snímku souvisí kompozice. Zde pravidla uvádí takzvaný zlatý řez, založený na třetinovém dělení plochy záběru. Více ukazuje schéma, které připravil GG-1
Fotograf by se měl podle tohoto schématu naučit fotit tak, aby fotografovaný objekt byl v místech, vymezených třetinovým dělením. Ovšem to je sice rada, jedna varianta. Sice základní, ale nikoliv paušální a jediný možný způsob expozice. Jen stěží jej využijete při expozici snímku s dvěmi dominujícími objekty, či při focení se záměrem zvláštních efektů.
Zesvětlení snímku.
Tato operace patří mezi vcelku časté, protože byť jsou digitální fotoaparáty schopné, občas se jim stane, že vyprodukují snímek s vadou. Příliš světlý záběr lze využít jen obtížně, zato s tmavým snímkem je možné ještě pracovat. Většina programů, od amatérských až po profesionální jako je Adobe Photoshop, dává možnost posunutí hranice šedi. Tím právě dosáhneme zesvětlení snímku.
V tomto případě je ovšem ale těžké radit, protože počítačových programů k tomuto účelu vhodných, je víc, od free softů, přes programy, dodávané s některými lepšími fotoaparáty (Nikon View a další) až po speciální, a často také cenově odpovídající programy. V tomto směru předpokládám, že se rozpoutá debata, která poskytne další rady.
nahoře původní verze, s modrým laděním dolní snímek zesvětlený
a ještě jednou
nahoře původní verze, s modrým laděním dolní snímek zesvětlený
Barevná korekce snímku
Barevnou korekcí snímku tedy úpravou hodnot kanálu R/G/B můžeme měnit barevné podání snímku. Podotýkám, že tímto zásahem ale můžeme dosáhnout také znehodnocení snímku, protože konečný efekt je závislý na nastavení (kalibraci) monitoru. Tedy,pokud máte špatně nastavený monitor, dosáhnete úpravou zničení fotky, která se u člověka s vhodně nastaveným monitorem zobrazí jako barevně rozhádaný snímek. Totéž platí i v případě zesvětlování.
horní snímek je v podání, jak jej při expozici ovlivnilo světlo.
U pokročilých, rozumějte dražších aparátů, lze barevné podání i světlost snímku ovlivnit nastavením barevného podání bílé. Připomínám, že vhodné denní světlo má hodnotu někde kolem 5 800 Kelvina.
Samozřejmě netvrdím, že jedinou cestou k dobré fotce je striktní dodržování výše uvedeného. To nikoliv, jsou i další způsoby. Ale myslím, že text může být dobrým vodítkem na cestě k pěkným fotkám. A to je také důvod, proč jsem tento miniseriál vytvořil.
Existují i další úpravy snímků, jako je odmazávání rušivých elementů. Dokreslování krajiny, putovní hory, vlčí máky, tyto praktiky všek už dělají z fotky nereální fiktivní obrázek, proto jejich popis vynechám
A ještě něco
Můžete se naučit, odkoukat a z inspirace jinými okopírovat jejich styl a dopracujete se k tomu, že dosáhnete více či méně technicky dokonalé snímky. Ale potřebujete ještě něco, cit, duši a fantazii, to, čemu říkám focení srdcem.
Když se toulám po různých webech, vidím různé záběry. Pěkné i méně pěkné, výstavní i zoufalé. Vídám i jakási pravidla a normy, jak přesně má vypadat správná fotka. A s těmi zase tak docela nesouhlasím. Základem je, aby fotka oslovila, aby měla jiskru a náboj. Prostě, lze omluvit třeba tmavou dýmnici parní lokomotivy na snímku, který umí oslovit, protože jeho autor promyslel kompozici. Není nutné mít vždy přímý sluneční násvit čela lokomotivy, pokud je tento “handicap” - a záměrně to dávám do uvozovek – nahrazen jinou výhodou. (například odraz slunce na boku)
Technicky dokonalé snímky (myslím respektující ona dogmata správné foto) jsou jedna věc. Po čase se k nim může dopracovat nemálo fotografů. Ale fotek, které opravdu osloví, těch je méně. A technicky dokonalá fotka to nemusí zrovna být. Ale když má to druhé, čemu já říkám vypovídací hodnota, jiskra, náboj, tak se za ní ohlédnete.
Pokusil bych se fotky rozdělit na několik kategorií.
Dokumentační:
Nebudeme nic vyčítat snímku, který přináší náhodně ulovený první výjezd nového vozidla či jiné kuriozity. Prostě jde o to, je vůbec ulovit, proto i nároky jsou nejnižší.
Krajinky:
Jde o přitom o snímek krajiny, do které je zakomponován vlak. Je sice nepřehlédnutelný, ale ne dominantní.
Strojovky:
Jsou opakem krajinek, krajina doplňuje, ale snímku jednoznačně dominuje záběr lokomotivy.
Efektní snímky:
Možná také bych mohl napsat umělecké, těží z nějaké konkrétní situace, odraz slunce, fotky ve vánici, atd.
Reportážní foto
Reportážní foto:
Specifická kategorie, kde se nedbá o jinak striktní pravidla, vyžadující například celistvost lokomotivy na snímku, reálnost linií (vodorovnost a svislost atd.)
Tolik malá sbírka několika rad a postřehů, které z nikoho génia samy o sobě neudělají, ale třeba vám umožní vynechat některé fáze učení a experimentů, které jsem musel prožít.
Dřívější díly:
Diskusia
