Kolmo kolem kolejí (i po nich) 2006

Pokud se vám bude zdát připojená galerie poněkud chudá na mašinky, mohu slíbit, že v příštím dílu se autor v tomto směru významně polepší. (-zz-) 

Již několik roků se vždy na jaře rozhodujeme, kam opět vyrazíme s kamarádem na kole, ale tak, aby i naše mašinky nepřišly zkrátka. V roce 2006 jsme, jako již po několikáté, zamířili do Volar. Osvědčená destinace, do které ústí 3 tratě, takže není problém s dopravou.

V druhé polovině května 2006 jsme po příjezdu do Zdic použili osvědčenou „Otavu" pro cestu do Strakonic, s tím, že pojedeme tentokrát přes Vimperk a ne jako posledně přes Čičenice. Jaké bylo naše překvapení, když nám vlakový personál oznámil, že z důvodů výluky pojedeme z Březnice po lokálce na Blatnou a do Strakonic. Tento úsek je jedním z mála, který jsem ještě neměl projetý. A to moje statistiky říkají, že pouhých 20% naší železniční sítě je pro mně „Terra incognita".

Tato trať č. 203 je provozována podle předpisu D3 s dirigujícím v Blatné. Trať je vybavena v některých stanicích „samovraty" a spojení s dispečerem je pomocí vysílaček. Zajímavostí je, že asi do roku 1990-1991 jezdil po této trati motorový rychlík vedený 2 x 830 (831) z Prahy do Volar, který se v Březnici dělil, jedna část jela po trase Písek - Číčenice - Prachatice - Volary, druhá z Březnice do Strakonic a přes Kubovu Huť do Volar. Tam se asi ve 22.00 sjely „čumáky" proti sobě a ráno pokračovaly po opačné trase zpět, aby se opět v Březnici potkaly a vrátily společně do Prahy.

Ze Strakonic jsme vyrazili osvědčenou 810 s 010, ovšem pouze do Vimperka. A nastal problém, byl totiž poslední den, kdy nebyla podle jízdního řádu zajištěna přeprava jízdních kol a z „Kubovky" byla do Zátoně výluka. NAD bez přepravy kol, řidič nevypadal, že by byl ochoten strkat kola kamsi do boku autobusu, takže bágly na záda a hurá, jak říkají kluci na Slovensku, „dole brehom". Ubytování ve Volarech a ještě odpoledne 35 km po okolí na kole. Druhý den na kolo a přes Horní Vltavici a Modravu okolo Vchynicko-tetovského kanálu, Čeňkovu pilu na Horskou Kvildu a zpět do Volar.

Další den jsme využili opět moderního vozidla ř. 810, k získání nadmořské výšky a přemístili své tělesné schránky přes Černý Kříž a Stožec do Nového Údolí. Odtud na kole k Rosenaurově nádrži tj. začátku Schwarzenberského kanálu a po celé jeho délce, přes Zadní Zvonkovou až na Lipno.

Nazítří jsme použili čerstvě rekonstruovanou „Lipenku" až do Rybníka, kde došlo ke změně napájecího napětí z 1500 V= na 25 kV střídavých - napájení z Rybníka. Současně došlo výměně trakčních podpěr a dalším úpravám. Po příjezdu žst. Rybník „nafocení" R 360 jsme po překročení přechodu v Horním Dvořišti dojeli po silnici do Kerschbaumu, který je asi 10 km za přechodem v Horním Dvořišti směr Linec. Je zde zachováno,samozřejmě po rekonstrukci, asi 450 m tratě „koňky" z Budějovic do Lince. Tato stanice ležela asi v polovině trasy, byla současně nejvyšším bodem celého úseku, přepřahaly se zde soupravy. Dnes je opraveno „depo", je také patrná trasa směrem do Rakouska, ovšem prakticky všude jsou upozornění na soukromé pozemky.

Odtud jsme pokračovali po rakouské straně směrem na Leopoldschlag. Zde jsme využili nově otevřeného turistického přechodu (2006) směr Tichá a přes Horní Stropnici jsme dojeli do Nových Hradů. Tady se naprosto nečekaně objevil „štokr" 556 0506 na zkušební jízdě, fotografie byla udělaná narychlo a proto není lokomotiva celá. Je to také poslední fotka z onoho výletu v roce 2006.

Titulní snímek: Kola a koleje v žst. Lipno nad Vltavou dne 22.5.2006 © Miloslav Bednář