Moje první jízda vlakem aneb o cestování s mámou a tátou

Je slunečné sobotní ráno 26.4. a my se chystáme na první cestu vlakem s naší malou Radkou. Jede se do Postoupek, tak důležité bylo najít co nejrychlejší spojení s co nejmenším množstvím přestupů. Na nádraží jedeme pořádně naplněným autobusem. Ještě stále v nás hlodají obavy, jak celá cesta dopadne. Kupujeme SoNe+ za 130,- a nastupujeme do vlaku.

Z Olomouce do Kojetína nás veze jednotka řady 460 coby Os 4064. Kdyby někdo nebyl sklerotik, tak by si napsal i její číslo. Až do Chropyně naše cesta probíhá v poklidu. Než malou zmohlo spaní, tak seděla s námi. Teď ji raději dáváme zpět do kočárku. Zároveň nabíráme zpoždění, neboť čekáme na průjezd rychlíku z Brna do Bohumína. Radku cestování unavuje, tak usíná. Do Kojetína přijíždíme s deseti minutami navíc. Místo poklidného přestupu se rychle přesunujeme do Os 3907, který je ve složení 842.010 + 2x 010. Nasedáme do vozu 010 a vlak se dává do pohybu. Za osm minut přijíždíme do Postoupek.

Na cestu zpět se vydáváme z Postoupek Os 3940 ve složení 810.664 + 010. Ten jede včas. Už předem jsme se domluvili, že využijeme SoNe+ pořádně, a tak z Kojetína pojedeme do Olomouce přes Nezamyslice. Půlhodinové čekání využívá Veronika ke koupi stíracích losů a stává se postrachem pokladní na místním nádraží, neboť vyhrává a chodí si pro další losy. Alespoň si zábavně krátíme čekání na vlak. Radka pozoruje chvíli dění na nádraží a chvíli nás. Náš Os4 048 tažený 363.019 přijíždí opožděný. Jak jinak.

V Nezamyslicích nás čeká opět zrychlený přesun do Os 3821 ve směru Olomouc. Ten pro změnu táhne nejpěknější 141 patřící DKV Olomouc, 141.054. Os 4048 a Os 3817 byly složeny z klasických souprav, tak jsme se s kočárkem usadili v prostoru s rozšířenou chodbičkou sloužící pro přepravu kol a také kočárků. Radku cestování viditelně baví. Ve vlaku z Nezamyslic do Olomouce dostává výživnou svačinku. Cesta ubíhá v pohodě. Mládě si hraje. Pomalu se blíží konec naší cesty. Nejedeme až na hlavní nádraží v Olomouci, nýbrž vystoupíme na zastávce Olomouc–Nové Sady, kam přijíždíme s malým zpožděním.

A jaké to cestování bylo. Příjemné a pohodové. A bylo by ještě lepší, kdyby nebylo zpožděných vlaků. Hlavně náš cíl to splnilo a Radce se cestování vlakem líbilo. Tudíž to byl náš první a zcela určitě ne poslední výlet vlakem.

Poznámka editora:

Přiznejme si, že je to příspěvek hodně netradiční. Ale rozhodně nikoliv v rozporu s obsahovou náplní našich stránek – vždyť zaznamenává vlakový křest další členky našeho klubu. Z tohoto pohledu může mít tato zdánlivě banální minireportáž v budoucnu vysokou historickou hodnotu. Kdoví, kam to dnešní malá Radka jednou v důsledku výchovy svými vlakofilními rodiči dotáhne... :-)

PhDr. Zbyněk Zlinský

Titulní snímek: Všechno je třeba prozkoumat! © Radek Hořínek