Když je člověku...

3.5.2008 18:14

Klasik už nějakou dobu říká, že člověk není stár podle let, nýbrž podle toho, jak se sám cítí. Jak se asi musí cítit ten, který dosahuje krásného životního jubilea. Určitě skvěle, když je obklopený spoustou přátel jak živých, tak těch z virtuálního světa. O kom to tu vlastně píšu.

O Zbyňkovi přece. On je ten, kdo toho krásného životního jubilea dosahuje. Je krásné moci mu k němu popřát všechno nejlepší, hodně zdraví, štěstí, životního optimismu, nadhledu nad věcí, dobrého světla při focení všeho železničního i neželezničního. Doufám, že nejsem sám, kdo může hrdě prohlásit, že jsem rád za takového kamaráda, se kterým se nenudím a vždy si mám co říci. Vážím si lidí, kteří nejsou vztahovační a nekazí legraci a umí si ji udělat sami ze sebe - a Zbyněk takový je.