Můj Den železnice v České Třebové

Odjezd byl stanoven na pátou hodinu ranní, kdy odjíždí z Hlavního nádraží EC 71 Antonín Dvořák. Můj menší problém byl, jak se na nádraží na tento odjezd dostat, protože z mého místa bydliště noční spoje nejezdí. Takže musel posloužit můj gumokol a zanechav ho poblíž tramvajové linky, dostal jsem se noční tramvajovou a autobusovou linkou na Hlavní nádraží, kde jsem počkal na mé dva kamarády, a protože nádražní rozhlas ohlásil ze kterého nástupiště náš EC odjíždí, tak jsme se odebrali zabrat si pro sebe tři místa.

Cesta proběhla ve znamení plánování, co se nám povede nafotit, a když jsme s mírným zpožděním přijeli do České Třebové, i pohled na oblohu dával naději, že počasí bude na naší straně. Před osmou hodinou přijel první vláček pro návštěvníky depa vedený parní mašinkou 310 922. V osm hodin se vláček dal do pohybu a po chvilce jsme přijeli do Depa kolejových vozidel Česká Třebová. Po vystoupení, kdy se nám i ostatním návštěvníkům dostalo rozhlasového přivítání spolu s informacemi co, kde a jak, jsme se vydali podle informačních šipek směrem k rotundě a zde vystaveným lokomotivám.

Další můj plán pro tento den byl zdokumentovat si pokud možno všechny zde odstavené, a ve většině případů k likvidaci odsouzené lokomotivy. Některé jsem ještě viděl při výkonech na tratích, některé jsem také viděl už odstavené ještě ve svých depech. Ještě jednou si nafotit elektrickou jednotku ř.470, nebo (pokud jsem správně identifikoval) motorový vůz M 274.0 Modrý šíp, který se tiše rozpadá v kolejišti. Stojí zde také řada „brejlovců“, kteří mají to štěstí, že jsou určeni k modernizaci pro Cargo a tudíž neskončí pod autogenem. Objevil jsem i nějaký ten muzejní stroj, návštěvníky vozila jedna z nejmenších posunovacích lokomotiv u nás, BN-60, vyrobená v r.1955 v ČKD Praha.

Chodil jsem od mašinky k mašince, včetně těch, co stály v rotundě, nikdo mě neomezoval a protože i počasí bylo řekl bych ideální, zažil jsem zase jeden prima den. A když přišel náš čas, „kafemlejnek“ nás spolu se svým vláčkem odvezl na osobní nádraží. Protože ještě zbývala nějaká ta minuta do odjezdu, dokumentovali jsme si provoz na nádraží, a když se objevil R 874 Brno – Praha, náš pobyt v České Třebové skončil. A při cestě do Prahy jsme si řekli, že příští rok taková Grand Prix parních lokomotiv ve Zvolenu se musí taky vidět. Pro mne tedy ještě nic nekončilo, protože v neděli jsem jel ještě do Ústí nad Labem na oslavy 150 let Ústecko-teplické dráhy.

A taková perlička na konec. Při kontrole jízdenky, protože jsme využili jízdenku SONE+ za 440.- Kč, nám průvodčí oznámil, že platí jen pro dva cestující starší 15ti let. Tak jsme ho upozornili, že zrovna mají svátek a že tento den na tuto jízdenku může jet i povícero, tedy max. pět postarších cestujících.Vzal to. Nicméně jeden černý mráček na tomto dni byl, když jsme si mysleli že projedeme tunelem Nového spojení, ale náš rychlík jel na hlavní nádraží přes Vršovice. Tak příště...