Vlaky, vláčky, nevláčky aneb toulky po jižních Čechách

Do Českých Budějovic jsme dorazili opět načas. Vyčkali jsme příjezdu kolegy Tomáše od Plzně,osedlali první elektrobus, který jel směrem ke Kauflandu a těšili se na pátrání po zbytcích pionýrské železničky. Tomáš byl vybaven GPS navigací a já mapou drážky, kterou najdete zde. Víc informací nám vyhlodávače na myšoidním počítači neposkytly. V parku Stromovka jsme dlouho pátrali po náznaku čehokoli, co by mohlo mít souvislost s pionýrskou železnicí. Nakonec se na nás štěstí usmálo a v jednom místě na nás vykouklo pár metrů nizoučkého náspu, pokrytého štěrkem a rozlámaný beton z propustku. Pak nás ale štěstí zase opustilo, a jen díky navigaci jsme tušili, že jdeme po trase.

 

Po dalších pár stech metrech se v místě drážky objevila řada bříz, jimž zpod kořenů vykukovala škvára, a o kousek dál i malý mostek. Po dalších cca 100 metrech se před malou zahrádkářskou kolonií skvěl zářez a za plotem prapodivná polorozpadlá budova. Podle mapy zde byla staniční budova. Naše putování bylo u konce. Nenalezli jsme toho mnoho, ale i tak procházka po parku kolem rybníka Bagr byla příjemná i v mrazivém pošmourném dni. Jelikož se začalo smrákat, dojeli jsme zpět na nádraží, kde nás uvítala klasická nádražní restaurace. Do odjezdu vlaků nám zbývala slabá hodinka a tak jsme uzavřeli sváteční výpravu u horkého grogu a topinek.

 

 

Kolega se odebral vršovickým Desirem (v sestavě 749.008 + BDs + Bt) domů a my pokračovali rychlíkem č. 652 do Veselí nad Lužnicí, kde na nás čekal osobák do Jindřichova Hradce. Do Veselí jsme přijeli o nějakou minutu později, takže se přestup odehrál ve stylu zrychleného přesunu. Málem nám osobák odjel, protože posuvné dveře do patráku byly poněkud nefunkční. Nakonec se za pomoci hrubé síly povedlo nastoupit a odjet na domluvené ubytování v tenisové hale Radouňka v J.Hradci. Zde jsme byli velmi mile překvapeni přijetím paní Jarošové, která měla ubytování na starosti. Místo obyčejného dvoulůžkového pokoje jsme jako vánoční dárek dostali za stejnou cenu lepší pokoj, mísu obložených chlebíčků a cukroví. Pokoje zde jsou velmi dobře vybavené, útulné, takže kdo budete mít potřebu ubytování na Jindřichohradecku, lepší místo věru asi nenajdete. Nádraží je cca 10 min. chůze, lesy a rybníky taktéž. Ostatně, podívejte se sami sem. Spalo se nám tu moc dobře.

 

Ráno jsme po vydatné snídani vyrazili na nádraží JHMD na Vánoční parní vlak. Na koleji už stála souprava ve složení U 46.001, 2 x Bax, Ci/ú (bufetový) a 2 x Balm/ú. Oba Baxíci i jeden Balmík již byly označeny samolepkami Rezervováno, a tak jsme díky brzkému příchodu obsadili strategická místa v posledním vagoně na poslední řadě sedaček. Batohy jsme raději odložili do nádražní úschovny ČD. Vlak se velmi rychle zaplnil a skutečně dorazila spousta lidí. Jízda byla jako obvykle pěkná, vlak stíhalo tam i zpět několik aut s fotografy, kteří podávali vskutku sportovní výkony. V Nové Bystřici se většina cestujících vydala na oběd do města, my jsme se spokojili s (téměř) posledními párky, kávou a grogem z bufetového vagonu. Po návratu do JH nám zbylo dost času na prohlídku vozidel JHMD, infocentra ČD a kávu z automatu.

 

 

Osobák do Veselí nad Lužnicí přijel načas, a v zajímavé sestavě. Plecháč, Bmto, BDs a 810. Sem přijel rychlík do Čerčan s několikaminutovým zpožděním, které však během jízdy hravě dohnal. V poloprázdném vlaku jsme dorazili zbytky zásob (půl mísy salátu a čtyři kuřecí řízky), protože naše žaludky již projevovaly nesouhlas s nastávající prázdnotou. Kontrola WC dopadla opět na výbornou, taktéž vlakový personál byl slušný a milý, stejně jako zaměstnanci v úschovně a ČD centru v Jindřichově Hradci. U našeho kamaráda v Čerčanech na nás čekala další výtečná večeře, kterou jsme museli bez odmlouvání pozřít, což se v naší situaci téměř rovnalo popravě jídlem. Pár skleniček vynikajícího vína nám na dobrou noc pomohlo vyrovnat se s tímto kulinářským zážitkem.

 

Ráno jsme díky mně poněkud zaspali, tak jen rychlá káva, kus bábovky a hurá na vlak směr Skochovice. Stihli jsme ho opravdu na minutu. Odměnou nám bylo to, že jsme si oba odbyli svou další premiéru - první jízdu v Regionově. Interiérově velmi dobře vyřešené vozidlo však v sobě nezapřelo provozní neduhy řady, z níž pochází. Ranní spěch nám vynahradil rodící se krásný slunečný den, strávený na trati č.210, zvané Posázavský pacifik. A skutečně, fotoaparát nezahálel, neustále bylo co fotit. Přítelkyně se kochala krásnou krajinou Posázaví, moje maličkost zase starými nádražíčky, mechanickými návěstmi, skalními zářezy trati a křižováním s Barčou.

 

 

Ve Skochovicích nás nabrala souprava v sestavě Bangle a čtyři vozy ř. 010. I zde jely vlaky dle jízdního řádu. Pan průvodčí jen nevěřícně koukal na mé pobíhání od okýnka ku okýnku a neustálé vymražování hlavy ve snaze ulovit záběry starých mechanik. Do Dobříše jsme dorazili s malým zpožděním, což ale zde vůbec nevadilo. Rychlý oběd v čínské restauraci byl příjemný, návštěva u příbuzných taktéž. Před zpáteční cestou se mi podařilo se souhlasem milé paní výpravčí vyfotit něco málo z historických zařízení výpravny.

 

Jízda do Vršovic v soupravě Veselá kráva + 4 x 010 proběhla ve stejném duchu jako ta do Dobříše. Poletování po vagonu a fotografování všeho možného. Náladu nám trochu kazila jen přítomnost jakéhosi odporně páchnoucího váguse, který naštěstí po půlhodině vystoupil. Poslední vlak tohoto výletu byl R 623 Bečva, jedoucí znovu přesně a ve stejné čistotě jako rychlíky předešlé. Do Kolína jsme dorazili v 17.31, plni dojmů, dobrého jídla a vědomí příjemně prožitých 648 km ve vlacích ČD a JHMD…