Cestování po Velké Británii

Cestu zpět jsme chtěli absolvovat Eurotunelem, ale všechny pro nás použitelné spoje Eurostar byly beznadějně vyprodány, takže jsme cestou zpět kanál překonali trajektem. 

Den první

V pátek 16. května brzy ráno naše tříčlenná výprava přijíždí na ruzyňské letiště v Praze. Hledáme správný terminál. Spojené království je sice členem EU, ale není v Schengenu. Takže musíme na terminál pro neschengenské lety. Na check-pointu si necháváme odbavit zavazadla a dostáváme palubní vstupenky. Procházíme pasovou kontrolou a zařazujeme se do fronty na bezpečnostní prohlídku. Zde si musíme zout boty, sundat opasky, ledvinky atd. a procházíme detekčním rámem. Poté nastupujeme do letadla. Je to nový Boeing 737-700. Flotila Sky Europe je nyní tvořena jen těmito stroji. Včas odlétáme. Téměř celou dobu letíme nad mraky. Po necelých dvou hodinách letu přistáváme na letišti Luton, poblíž Londýna. Absolvujme pasovou kontrolu, která je pro nás, jakožto členy unie, rychlá a bezproblémová. Vyzvedáváme si z pásu zavazadla. Toto letiště je vzdáleno asi 60 km od Londýna a používají jej hlavně nízkonákladové aerolinky.

Před letištěm nastupujeme do (snad) bezplatného autobusu, který nás odváží na místní železniční stanici. Odtud vlaky do Londýna jezdí často. Přijíždíme na nádraží London-St. Pancracs. Následuje rychlé občerstvení v Mac Donaldu před nádražím. Káva zde stojí 1,8 £; v některých podnicích tohoto řetězce stojí o něco méně, a hamburger okolo 70. pencí. Poté se přesouváme na nepříliš vzdálenou stanici London-Euston, odkud budeme večer odjíždět do Skotska. Dáváme si batohy do úschovny za přemrštěných 6,50 £. V pokladně si vyzvedáváme místenky na noční rychlík do Edinburghu. Místenky jsou zde bezplatné.

Pak jdeme do metra. Kupujeme si jednodenní jízdenku na londýnskou MHD (Travelcard) na zóny 1 a 2; mimo špičku. Cena je 5,3 £. Metrem jedeme na Leicester Square, kde přesedáme na další linku, kterou přijíždíme na Piccadilly Circus. Zde začínáme prohlídku města. Jdeme na Trafalgarské náměstí. Odtud k Buckinghamskému paláci. Poté procházíme St´James Parkem a přes Horse Guards se dostáváme k Big Benu a parlamentu. Cestou jdeme okolo vjezdu do premiérské ulice Downing Street, která je ale veřejnosti uzavřena. Okolo Westminsterského opatství přicházíme na Victoria Street, po které dojdeme k Westminsterské katedrále. Odtud pokračujeme autobusem číslo 11 na zastávku Fleet Street. Jedeme novým červeným patrovým autobusem, ty legendární staré jezdí už jen na linkách 9 a 15, a to ještě ne na všech spojích. Zde čekáme na autobus již zmiňované linky 15. Máme štěstí – jede starý. Jedeme na zastávku Tower Hil, nacházející se poblíž hradu Tower. Kolem hradu se dostáváme na známý most Tower Bridge. Následuje přesun na nádraží Euston. Po vyzvednutí batohů čekáme asi hodinu ve zdejší čekárně. Na rozdíl od nás zde nejsou bezdomovci a podobná individua.

Poté, co zjišťujeme, že je náš vlak přistaven, tak se do něho přemísťujeme. Je to noční vlak Caledonian Sleeper. První ze dvou jeho párů jezdí z Londýna do Ediburghu/Glasgowa. Druhý do Fort Viliamu/ Inverness/ Aberdeenu. Řazení je jednotné u všech relací, tj. vůz na sezení, restaurační vůz a lůžkové vozy. Lůžka jsou pro našince velmi drahá a lehátka tu neznají. Vůz k sezení je ale velmi pohodlný. Je to nejspíš bývalá první třída s polohovatelnými sedadly. Je zde povinná rezervace, místenky doporučuji vyzvednout s předstihem, neboť se v každé relaci jede jen jeden vůz na sezení, ze kterého ještě zhruba třetinu zabírá služební oddíl. Cestující z vozu na sezení nemají přístup do restauračního vozu. Jsou obslouženi pouze z okénka na jeho představku. Mají zde ale bezkonkurenčně nejlevnější kávu, na kterou jsme v Británii narazili a to za 1 £. Provozovatelem Caledonian Sleeperu je společnost Scot Rail.

Den druhý

Ráno přijíždíme do stanice Edinburgh-Wawerley. Vzhledem k tomu, že prší, tak jsme se rozhodli nechat prohlídku města na odpoledne a jedeme si projet některé tratě. Díky tomu jsme za celý pobyt v Británii ani jednou nezmokli. Jdeme si dát kávu za 1,9 £. Je ale tak velká, že by stačila pro 2 – 3 osoby. Odjíždíme vlakem směr Dunblane. Opět Scot Rail, který je ve Skotsku dominantním železničním dopravcem; patří do skupiny First. Píši pouze „vlakem“, neboť jsme zde na odjezdových tabulích aj. nikde neviděli rozlišení vlaků do kategorií, jako je u nás např. osobní, spěšný, rychlík atd. Některé vlaky zastavují častěji, některé odpovídají našim rychlíkům; stanice kde vlak staví, jsou uvedeny na elektronických odjezdových tabulích a jsou vyhlášeny staničním rozhlasem. Vlaky nemají čísla pro veřejnost.

Na konečné si fotíme okolí stanice a za půl hodiny jedeme zpátečním směrem, ale jen do Stirlingu. Odtud pokračujeme přes Perth a Dundee do Montrose. Vracíme se do Perthu a po prohlídce města jedeme do Edinburghu. Před stanicí Haymarket jedeme po dlouhém mostě přes několik kilometrů široký záliv Firth of Forth. Po příjezdu do Edinburghu jdeme do hostelu Castle Rock, ve kterém máme přes internet zajištěné a zaplacené ubytování na jednu noc. Cena je 13 £ os/ noc. Nachází se poblíž centra města a hradu. Ubytováváme se a zajišťujeme si prodloužení ubytování ještě o zítřejší noc. Jdeme na prohlídku města.

Den třetí

Na neděli jsme si naplánovali návštěvu vodního kola ve Falkirku, který je asi na půli cesty do Glasgowa. V devět hodin vyjíždíme z Edinburghu. Po půlhodině přijíždíme do stanice Falkirk Grahamston. Musíme jít pěšky přes celé město a poté ještě kus podél kanálu. Přicházíme k onomu lodnímu výtahu, díky kterému lodě překonávají výškový rozdíl mezi dvěma kanály. Absolvujeme vyjížďku na lodi. Platíme 7,85 £. Loď nejprve najede do spodní gondoly (loď, která čeká nahoře do horní), pomocí výtahu si prohodí pozice, z gondoly vypluje nahoře a po kanálu, který vede nahoře, propluje tunelem, otočí se a stejnou cestou pluje zpět. Z horní části výtahu je nádherný výhled do okolí. Po návratu na nádraží jedeme zpět do Edinburghu. Poté odpočíváme v hostelu.

Den čtvrtý

V pondělí ráno se balíme v hostelu, snídáme a vyrážíme na nádraží. Z Edinburghu odjíždíme vlakem společnosti National Expres směr Londýn. Po asi třech hodinách vystupujeme v Yorku. Dnes máme na programu největší železniční muzeum na světě, které se nachází poblíž zdejší stanice. Vstupné je zdarma, prohlídka zabere tak čtyři hodiny. Po odchodu z muzea si prohlížíme město. Dominantou je Yorská katedrála, největší gotická katedrála v severní Evropě. Večer jedeme do Londýna. Přesouváme se z nádraží King's Gross na nedalekou stanici Euston. Čas do odjezdu Caledonian Sleeperu trávíme jako minule ve zdejší čekárně.

Den pátý

Ráno přijíždíme do Glasgowa. Pěšky se přesouváme na druhou zdejší stanici – Queen Street. Není to daleko. Odtud odjíždíme vlakem směr Mallaig. Je to snad nejhezčí trať ve Velké Británii. Jedou spojené dvojdílné motorové jednotky společnosti Scott Rail. Vlakem projíždí milibar, jak je zde zvykem, a dáváme si kávu za 1,5 £. Trať vede drsnou krajinou Skotské Vysočiny a končí na pobřeží Atlantiku. Po několika hodinách přijíždíme do Mallaigu. Po prohlídce městečka se vracíme do Glasgowa, opět na stanici Queen Street, kam přijíždíme večer. Přecházíme na „hlavní“ nádraží. Odjíždíme nočním Caledonien Sleeperem do Londýna.

Den šestý

Středa je vyhrazena druhé části prohlídky Londýna. Jeden z nás už v Londýně byl a tak odjíždí navštívit známé univerzitní město Cambridge a my zbylí dva si opět kupujeme jednodenní jízdenky po Londýně. Nejprve jedeme metrem na Baker Street. Zde si fotíme muzeum Sherloka Holmese. Kupujeme si pohledy Londýna, které z nedaleké hlavní pošty posíláme. Druhý den došly! Jedeme autobusem ke Green Parku. Prohlížíme si Wellingtonův památník a jdeme parkem k Buckinghamskému paláci a od něho na Victoria Street.

Se souhlasem hlídkující policie si fotíme novou budovu Scotland Yardu. Dále jedeme autobusem na Kennington Road a následuje návštěva Imperiálního válečného muzea. Vstup opět zdarma. Prohlídka nám zabere dost času. Jdeme zpět na autobus a jedeme přes celé centrum Londýna na Baker Street, kde jsme byli ráno. Tentokrát si prohlížíme Regent ´s Park, kde i na lavičce večeříme. Vracíme se na nádraží Euston. Zde se setkáváme s kamarádem, který se vrátil z Cambridge. Opět jdeme do naší známé čekárny. Přes noc jedeme naposledy do Skotska.

Den sedmý

Ráno přijíždíme do Inverness. Přestupujeme na vlak do Kyle of Lochals. Jedná se, podle mne, o druhou nejhezčí trať ve Spojeném království, která vede opět Skotskou Vysočinou k atlantskému pobřeží. Po projetí tratě se vracíme do Inverness. Prohlížíme si toto hlavní město Skotské Vysočiny.

Den osmý

Večer nastupujeme do Caledonian Sleeperu, který nás v pátek ráno přiváží do Londýna na Euston Station. Zde si kupujeme jednorázové jízdenky na metro po 3,50 £ a přesouváme se na stanici Victoria. Odtud jedeme vlakem do Doveru. Ze stanice Dover Priory jedeme autobusem (2 £) do přístavu. U přepážky společnosti P&O Ferries si kupujeme lístky na trajekt. Ukazujeme průkazku FIP na 50. % slevu, neboť tato společnost bývávala ve sdružení FIP. Ač jsme to nečekali, tak jsme slevu dostali. Takže se slevou jsme platili 4 £. Nelze na to ale spoléhat! Dalším autobusem, tentokrát bezplatným, jedeme k pasové kontrole. Zde nás kontrolují pouze francouzští policisté. Odbavení je rychlé. Poté tím samým autobusem jedeme k lodi.

Po připlutí do Calais nás dovezl autobus k odbavovacímu terminálu přístavu. Odtamtud jdeme pěšky přes celé město na železniční stanici Calais Ville. Jedeme vlakem do Lille. Na stanici Lille Flanders si kupujeme místenku za 1,50 eura na TGV do Paříže. Od pokladny jdeme minutu před odjezdem k vlaku. Dobíháme k vlaku, ale do vlaku nás již zaměstnanci SNCF na nástupišti nepustí. Jdeme tedy místenku vrátit, ale kupujeme si novou, podstatně dražší (6 eur), na další vlak. Ten je veden soupravou Eurostar, které jinak jezdí mezi Paříží a Londýnem. Několik těchto souprav totiž používají francouzské a britské železnice na vnitrostátní výkony. Jedeme třistakilometrovou rychlostí a za hodinu jsme v Paříži na nádraží Nord. Zde zjišťujeme, že místenku na NZ vlak do Berlína máme na jiné datum. Kupovat novou vzhledem k nekonečným frontám nemá smysl.

Jako jediná možnost, jak se ještě večer dostat do Německa, se nám jeví použití povinně místenkového ICE do Frankfurtu. Urychleně jdeme na blízké nádraží Est, kam přicházíme těsně před odjezdem vlaku. Rozhodneme se to risknout bez místenky. Kontrola jízdenek na nástupišti již neprobíhala, tak nastupujeme. Vlak je plný, zabíráme snad poslední tři volná místa. Tento vlak doprovází celou cestu průvodčí SNCF s průvodčí DB. První jmenovaný si bere jednoho z nás stranou, z kolegiality mu vystavuje doplatky v ceně běžné místenky a říká mu, že správně by nám měl naúčtovat plné jízdné plus tučnou pokutu. Takže nedoporučuji jezdit tímto vlakem bez povinné rezervace. Ve Frankfurtu nastupujeme do nočního IC do Hamburku.

Den devátý a poslední

V sobotu ráno vystupujeme z IC ve stanici Hamburg Hbf. Zde čekáme na EC Vindobona. Tímto vlakem se vracíme domů.

Titulní snímek: 22.5.2008 - Inverness: Hrad © Jiří Slavíček