Co se nevešlo k tunelu aneb tři dny v srdci Slovenska

Ve dvou kolektivních příspěvcích jsme tady přinesli ohlédnutí za GP Zvolen coby další díl volného lidského seriálu People 200x a také příspěvek, pocházející z nasazení obrněnce Štefánika u tunelu Kečka. Jak jsem tehdy napsal, toulal jsem se po Slovensku tři dny a je tedy zřejmé, že těch fotek uvízlo na kartě podstatně víc. Co takhle se na nějaké podívat?
Mé dlouholeté zkušenosti mi říkají, že pokud chci mít volno, aby mě nedohnala práce, ve které není nouze o mimořádnosti, musím opustit přinejmenším svůj kraj, nejlépe ale i zemi. A protože Slovensko je nejen rodnou zemí mého otce a místem, kde jsem strávil nemálo ze svého mládí, je pochopitelné, že mě to táhne právě tam. Když připočítáme množství fotogenických míst a stroje, víceméně stále shodné s těmi, co jezdí u nás doma, je to jasné. Při vší úctě, polské lokomotivy s obrovitými hrnci místo světel nejsou moje parketa. Na můj vkus jim to nesluší. S Maďary se nedomluvím, jejich jazyk je pro mě španělská vesnice. Rakouské lokomotivy mi jezdí do Břeclavi, takže vše opravdu hovoří pro Slovensko jako oblíbený cíl. A když k tomu přičteme spoustu fajn lidí (pravda, jako všude, jsou i ti méně fajn, ale ty přeci nevyhledávám) tak není divu, že Slovensko je oblíbeným cílem.
Jak už jsem napsal v reportu o řádění vlakoneťáků u tunelu Kečka, bylo několik důvodů, které rozhodly o datu toulek. GP Zvolen a nasazení obrněného Štefánika u tunelu Kečka je část, další je mé působení v porotě fotosoutěže Žel-Rail 2009. A k tomu samozřejmě patří i individuální toulky s fotoaparátem. Něco fotek tak vzniklo v rámci GP Zvolen, vznik dalších je spojený s akcí u tunelu a další už patří k poslední části akce, kdy jsem se toulal v okolí Martina a Vrútok. Přesněji, od strečnianských tunelů po Kraľovany. A i když rozhodně nebylo ideální normované počasí, shodné s požadavky vyznavačů striktně daných pravidel, podařilo se udělat pár snímků, které snad stojí za zveřejnění.

Kousek od Zvolena jsem si vyfotil i plecháč - hm, jako by mi jich doma jezdilo málo.

Naopak, reko brejlovce v barvách slovenského ŽSSK Cargo si tedy doma určitě nevyfotím.

A vůbec, vzít si sebou stativ, bylo odůvodněné. Takhle ve Zvolenu pózovala parní vozba.

A opodál karkulka od parní vozby z Prievidze

Ale to už jsme v úseku Žilina - Vrútky. Strečnianské tunely patří mezi oblíbená místa.

Totéž, jen trochu jinak. Pražský banán uhání na východ

Takhle se vezl ze Zvolena domů karel.f. Vidíte ho v okně?

Ideální počasí to není. Ale do Ratkova se vyplatí zajet kdykoliv.

Detvan spěchá do Zvolena

Penzión Dubná skala mě již několikrát nasytil. Teď měli zavřeno. Ale vlaky jezdily dál.

Navzdory chuti na něco teplého do žaludku jsem dál postával u kolejí.

... a byl za to odměněn další blonski nadílkou.

A pod Strečno jsem vyrazil i ráno. odměnou byl fén prototypový první.

No a než přišlo na povinnosti člena poroty, objevilse před fotoaparátem ještě jeden brejlovec.