2010 – Svět 1435 milimetrů – náladovky

Ostatně, ona šotopravidla vnímám jako rady pro začínající. Ale protože nemám rád stereotyp, který by nastal, kdyby všichni fotili stejně (dost na tom, že fotíme stejné věci), rád experimentuji. Pár snímků, které jsou někdy výsledkem experimentu, někdy ale jen dílem náhody, a přesto v nich vidím jisté kouzlo, jsem si dovolil vložit do nadcházejícího příspěvku, nazvaného prostě náladovky. Zkuste je tedy vnímat s trochou nadhledu. Jsou dílem okamžité inspirace a taky trochy štěstí. A jsou prioritně výsledkem focení, ne hodin, strávených nad editačními programy.  

První z těchto snímků se narodil na jednom z nočních výlezů na břeclavské nádraží. V kalendáři byl 8. leden 2010. Zima, sníh, typické nasvícení výbojek, to vše se postaralo o atmosféru snímku. Z několika podobných, které jsem pořídil jsem zcela záměrně sáhl po záběru, kde návěst 40 km a výstraha na zkrácenou zábrzdnou dodává snímku další barevný efekt.  

Podvečer a kdyby ještě svítilo slunko, bylo by to přímo proti němu. To byly kulisy, v nichž 22. ledna 2010 vnikal záběr, další z břeclavského nádraží. 350.011 vyráží na cestu do Prahy.  

Kousek od Miroslavi jsem zastavil 28. ledna, abych si přímo proti směru slunečního svitu (tedy v případě, kdyby se jeho veličenstvo Oskar Nebesky neukryl za mrak) zvěčnil motorový vůz, směřující z Hevlína do Miroslavi. Na nějaké hle

12. února jsem se vystavil u kolejí ve Staré Břeclavi cíl? Zimní focení. Zasněžená lokomotiva s oponou zvířeného sněhu se zařadila do kolekce náladových snímků. Že bezprostředně po zmáčknutí spouště pochopitelně následovalo urychlené ukrytí fotoaparátu pod bundu, jistě nemusím připomínat. Stačila bílá nadílka, kterou jsem dostal já, ne ještě, aby ji schytal fotoaparát.

Na chvíli jsem se 1. března 2010 zatoulal na olomoucké nádraží. Najbrtí 362.120 čekala na svůj výkon a já i navzdory rušivým efektům sahal po fotoaparátu. Poutavá kulisa mračen mi rušivé efekty kompenzovala.

Tři následující snímky patří jízdě k výročí narození TGM. V tomto případě snímek vznikl mezi Mutěnicem a Čejčem. Prioritou byl jiný záběr, přijíždějícího vlaku. Když se ale hnal kolem mě, a zahlédl jsem odlesky slunečního svitu, rychle jsem je chtěl zachytit. Už nebyl čas promýšlet kompozici snímku. tento záběr je opravdu tak trochu improvizací.

Druhý snímek ze stejné akce před stanicí Kobylí. V tomto případě už bylo jasné, že sluneční paprsky umožní nějaké hrátky, tak jsem si focení vychutnával.

Poslední záběr vznikl mezi Kobylím a Bořeticemi. Křižování, které musela 475.101 v kobylí podstoupit s protijedoucím vlakem, udělal z následné fotky parního stroje zklamání. Na druhé straně zase ale motorový vůz pod oblohou, zbarvenou zapadajícím slunkem, nějakou atmosféru má.

DVa snímky vznikly v využitím pole kvetoucí řepky poblíž břeclavského letiště. Na prvním zeleň stromů, žlutou řepku a modrou oblohu doplňuje červená barva hurvínka a jeho přívěsného vozu. pásmo oddelující hranici mezi slunečním svitem a mraky pak už jen vše dokresluje. Ve druhém případě se k podobné situace, kde svou roli hraje hugofén, připletl navíc ještě i traktor.  

Na přejezdu u Kostické váhy často chytám druhý záběr, pokud se vypravím na první fotku k vjezdu do Břeclavi. V tomto případě jsem se ale rozhodl, že do záběru dostanu i mrak. Jeho tvar jako by chtěll říct, že v čele není eso, ale pára. Prosvícený oblak, jako by vycházející z lokomotivy, dal podle mě záběru jiný rozměr.   

Cesta na narozeniny našeho webu. Harmonie Dolehronca v jinak nefotitelné atmosféře ne zrovna ideálního počasí se siestou pasoucích se krav. Ano, tady myslím jde hlavně u to náladu záběru.

U železničního přejezdu mezi stanicemi Šakvice a Zaječí mě zastavily padající závody. Než se přibatolil osobní vlak, stačil jsem si poskládat priority. Při tomto směru slunečního svitu by z toho normální fotka nemohla být. Tak proč nezkusit vsadit prově na to slunkoo, prodírající se mezi mračny? Toto je výsledek

30. května jsem vyrazil k Lanžhotu. výsledkem lovu byla i hrátka s slunečním světlem

10. června nebylo ideální počasí na focení, navíc před Lanžhotem by z podvečení EC 175 z hugofénem moc nebylo. tak jsem pěhodil objektiv a šel na dlouhý čas sledovat jedoucího huga. A vznikl tento snímek 

Předchozí snímky mají něco společné. Všechny vznikly 8. srpna 2010 v blízkosti břeclavského zhlaví stanice Lanžhot. Čekal jsem na sudou Avalu, která se v tyto dny dala ještě fotit. Pravda, za  předpokladu, že jela včas a ne s hodinovým zpožděním. No, a co dělat v takové situaci? Přeci experimentovat. Takže nejpreve jeden pokus se slunkem a EC 175, neboli první snímek z této trojice. Druhý záběr je lovem na odrazy na boku nákladního vlaku a ten poslední představuje konečný příjezd zpožděné Avaly. Zapadající slunko už nestačilo na osvícení vlaku. Dokázalo ale vykreslit do barev mračna.  

"Proti srsti" mířil 17. srpna 2010 osobní vlak z Břeclavi do Kútů. Já čekal před Lanžhotem na fén v opačném směru. Přesto jsem neodolal a natočil objektiv i na laminátový stroj v opačném směru. Bylo jasné, že vzhledem ke směru slunečního světla, či jeho zbytků, nepůjde o normozáběr, hrál jsem to na efekt. Něco z toho vyšlo.    

povinnosti mě zavály 28. srpna do Kyjova, tuším to tehdy vrcholila aféra kolem domu jednoho z našich exministrů. Tak jsem splnil povinnosti a cestou domů jsem projížděl kolem nádraží. Když tu najednou cosi přitáhlo moje oči. To cosi, byl Herkules, postávající kousek od stavědla. Tak jsem se vrátil a když jsem viděl, že jej fíra "zaparkoval! vedle slunečnice, rostoucí mezi kolejemi, bylo jasné, co bude následovat. Cvak, a je to.   

Žebřík na krakorec s vjezdovými návěstidly ve směru od Lanžhota se v mých fotkách občas objevuje jako místo pro focení vlaků pravě tohoto směru, jak se větší či menší rychlostí plouží obloukem mezi oběma břeclavskými mosty nad Dyjí. Tak tomu bylo i druhého října 2010, jenže čekámí ma oblíbené fénovací vozidla mi nezabránilo, abych se podíval i o pár metrů dál. Taurus lokomotivního vlaku v kulise podzimních stromů působil neodolatelně. A myslím, že ani strom, rostoucí před sloupem trolejového vedení v tomto případě není ani tak rušivý, jako spíš dokresluje podzimní atmosféru.   

 První prosincový den bel ve znamení razantního nástupu zimy. Můj zaměstnavatel projevil zájem o fotky, které by situaci jednoznačně zdokumentovali, prostě klasika. Kalamita na cestách atd. Ale proč vlastně jen fotit cesty? Zima je přeci i na kolejích a tak jsem šel zvěčnit jedno z posledních pendolin na trase mezi Vídní a Prahou. Tento záběr podle mě dobře dokumentoval zimní nepohodu. Proto myslím, že mezi ty náladovky patří.