Eurostarem z Bruselu do Londýna aneb Jak si splnit sen

Ve čtvrtek 17. 3. 2011 v 17:46 nasedám na bratislavském hlavním nádraží do RegionalExpressu 2527 směr Wien Südbf. Za víc než hodinu dorážím na vídeňské jižní nádraží, resp. tam, kde ještě před pár lety vídeňské jižní nádraží stávalo. Nutno dodat, že jsem tu již nějaký rok nebyl, ale obrovské staveniště na místě, kde kdysi tato velká budova stála, mě opravdu překvapilo. Vlaky z Bratislavy dojíždí na kusé nástupiště (Ostbahn), odkud jezdí výhradně jen regionální vlaky vlaky směr Bratislava-Petržalka přes Kittsee, několik S-bahnů a vlaky směr maďarský Hegyeshalom.

Snažím se najít vstup do podzemního S-bahnu, což se mi nakonec po delší době daří, takže v 19:21 odjíždím směr Wien Hütteldorf. Odsud mi zanedlouho jede EN 420 směr Frankfurt am Main. Nějakou dobu trávím prohlížením sympatického „hütteldorfského“ nádraží, které má historický nádech a zanedlouho na první nástupiště přijíždí můj EuroNight. Ceny lehátek a lůžek nejsou zrovna nejlevnější, proto jsem nakonec k cestování zvolil 4-lehátkové kupé za 42€. Usínám poměrně rychle, takže z celé noční cesty si toho moc nepamatuji, jen že mě v pět ráno budí průvodce vozu a nese mi snídani s tím, že za hodinu dorazíme do Frankfurtu.

V 6:06 dorážíme na frankfurtské hlavní nádraží, které je, stejně jako řada dalších německých nádraží ve velkých městech, kusých. Z druhé strany přirazí další Taurus a EN pokračuje ve své cestě do Kolína nad Rýnem. Já přesedám na ICE 18 směr Bruxelles-Midi. Souprava německého ICE působí velice sympaticky, je udržovaná, sedí se zde velmi pohodlně. Najíždíme na VRT trať Frankfurt – Köln, abychom zhruba za hodinu a 10 minut (225 km) dorazili do Kolína nad Rýnem. Odtud pokračujeme směr Aachen až do Bruselu, kam přijíždíme v 9:35.

Zajímavostí je, že německá vlaková četa doprovází vlak po celou cestu až do Bruselu s tím, že v Aachenu přistupuje belgický vlakvedoucí, který provádí znovu kontrolu jízdenek na belgickém území a hlásí vlakovým rozhlasem také vlámsky a francouzsky. Bruselské „hlavní nádraží“ Midi je poměrně rozlehlé. Trvalo mi docela dlouho, než jsem se zorientoval a našel vstup do metra. Je zde několik čekáren, spousta obchodů. Leží prakticky v centru Bruselu, asi 15 minut chůze od hlavního náměstí. 

Po vyřízení všech potřebných věcí směřuji navečer zpátky na bruselské nádraží Midi, abych se vrátil domů do ČR. Nicméně když už vážím tak dalekou cestu, bylo by vhodné obohatit ji o další zážitky a nevracet se domů stejnou cestou, kterou jsem přijel. Vždy bylo mým snem svézt se Eurostarem z Paříže do Londýna pod Lamanšským průlivem a rozhodl jsem se, že si tento sen po delší době konečně splním. Nebude to sice z Paříže do Londýna, ale z Bruselu do Londýna, nicméně vlakem pod mořem se svezu tak jako tak.

Jízdenky na Eurostar je možné zakoupit v ČD Travel na pražském hlavním nádraží, kde mají rezervační systém německých DB. Rezervace k Interrailu Global, kterým jsem disponoval, mě vyšla na 45€. Plné jízdné vč. Rezervace začíná někde na 100€ a zvyšuje se s postupující dobou mezi rezervací a časem odjezdu. Nástupiště, odkud odjíždí Eurostary, je od ostatních oddělené plotem a odbavení se nápadně podobá odbavení na letišti. Napřed je potřeba projít kontrolou jízdních dokladů, následuje pak prohlídka na bezpečnostním rámu.

Jelikož Velká Británie nepatří mezi státy Schengenské úmluvy, je potřeba projít také kontrolou cestovních dokladů jak belgických, tak britských orgánů (Velká Británie má své policisty přítomny přímo na bruselském nádraží). Pokud je všechno v pořádku, pustí vás do velké čekárny, odkud asi 15 minut před odjezdem otevřou vstup na nástupiště, odkud Eurostar odjíždí. Vzhledem k časové náročnosti všech bezpečnostních procedur je nutné dostavit se na „check-in“ alespoň 30 minut před odjezdem vlaku.

V 19:59 SEČ se tedy rozjíždíme směr Londýn. Je vidět, že soupravy Eurostar již mají něco za sebou. Popravdě za tu cenu bych čekal trochu větší luxus, německé ICE je holt nepřekonatelné. Venku už je tma, takže toho z oken vidět moc nejde, ale podle všeho to vypadá, že jedeme značně rychle. Ve 20:32 dorazíme do 113 km vzdáleného Lille, ležícího na francouzském území. Průměrná rychlost je okolo 220 km/h, ale maximální je, i vzhledem k tomu, že se asi 10 minut pohybujeme cca 60 km/h rychlostí po bruselských kolejištích, o hodně vyšší.

Z Lille pokračujeme po francouzském území až do Calais, kde se ponoříme do tunelu pod Lamanšským průlivem a se zastávkou v Ebbsfleet International dorážíme ve 22:03 SEČ do Londýna. Celá cesta tedy trvá celkem 2h 4 min, což při vzdálenosti 373 km činí průměrnou rychlost cca 180 km/h vč. dvou zastávek (Lille, Ebbsfleet). V Londýně přijíždíme na nově zrekonstruované nádraží St. Pancras ležící nedaleko známé stanice metra King’s Cross v centru města. Večer si krátím procházkou po londýnském centru, odkud v noci odjíždím autobusem na letiště Stansted. V 7:25 ráno SEČ poté odlétám směr Bratislava, kde přistáváme v 9:35.

Celou cestu jsem absolvoval, jak už jsem zmínil v článku, s jízdenkou Interrail Global, která vyšla na 169€. K tomu je potřeba připočíst povinné rezervace a letenku z Londýna do Bratislavy. Celá cesta tedy stála okolo 350€, což je srovnatelné s cenou zpáteční letenky. Jako zapálenému drážnímu cestovateli pro mě však volba železnice byla o poznání hodnotnějším zážitkem.

Titulní snímek: Check-in na Eurostar v žst. Bruxelles-Midi © Petr Jurčík