2010 – Svět 1435 milimetrů – Pod měděnou pavučinou
Pod označením Svět 1435 milimetrů přichází od začátku roku tradiční soubor mých ohlédnutí za předchozím rokem. Po dieselové sobotě z minulého týdne se tentokrát předsouvám pod měděnou pavučinu s plnohodnotnou šťávičkou s 25 kV střídaviny. K té mám totiž nejblíž. Čímž samozřejmě neříkám, že lozím po sloupech a podobné sebevražedné kroky.
Mám tím pochopitelně na mysli výlučně geografickou blízkost. Nejbližší sloup s dietním trakčním vedením stejnosměrných tří tisíc Voltů mám v Nedakonicích. Je tedy zřejmé, že tohle focení bude především o strojích, které v dobách, kdy barva ještě napovídala hodně o konstrukci lokomotivy, byly červené a modré. Dnes se již mnohé stroje oblékají do najbrtí bezpohlavní barvy. Tu vám ale v tomto příspěvku nebudu vnucovat. Většinou se totiž budeme pohybovat s objektivem mého bývalého šotopřístroje na jihu Moravy.
I když ne všude na jižní Moravě jsou lidé tedy cestující ČD (nebo také substrát, jak se říká) nadšeni Integrovaným dopravním systémem Jihomoravského kraje, na trati 250 si myslím stěžovat nemají nač. Systém s osobními vlaky i vcelku výhodnými rychlíky, jezdícími v taktu, dnes tvoří kostru provozu na koridoru. Nákladní doprava tam poněkud utichla. Míjení dvou vlaků jsem zastihl 28. května.
Jestliže jsem v komentáři k předchozímu snímku zmínil pokles nákladní dopravy, platí to i navzdory tomuto snímku. Nexy s kontejnery a soupravy tzv. fauvé expresu, neboli vlaku pro koncern Volkswagen jsou základem nákladní dopravy na koridoru. Na snímku kontejnery před vjezdem do Lanžhota. V kalendáři bylo v ten den datum 30, května
A ve stejný den, tedy 30.května jsem u Lanžhota fotil i tento vlak. Reklamní stroj Relay uhání v čele IC Moravia do Bratislavy. A kdo se vyzná v jízdním řádu i v poloze trati v této lokalitě, je mu jasné, že v danou hodinu musel stát fotograf v podstatě přesně proti slunci. tedy, pokud by zrovna svítilo.
Na začátku srpna nastal historický okamžik, kdy do provozu v síti SŽDC, zatím tedy v nákladní dopravě ČD CArgo, vstoupily lokomotivy řady 380. Druhý den lovu na messerschmitt, 10. srpna, jsem za pomoci přátel měl celkem přehled, kde se pohybuje. Mohl jsem proto vyjet do Hrušek. Zalíbil se mi výhled z žebříku na rampu odjezdových návěstidel břeclavského zhlaví, kde jsem čekal. Řadu 380 vám z tohoto místa představím jindy. Zde je alespoň záběr řady 363, spěchající s rychlíkem IDS JMK do Břeclavi.
O týden později, 17. srpna jsem zase před sedmnáctou hodinou stepoval opět před Lanžhotem. Důvod byl jasný, lov na EC, které nabízelo ideálně nasvícený fénovací stroj. O ideálních podmínkách se ovšem nedalo mluvit u IC 136 Moravia v opačném směru. To ovšem není důvod, proč to nezkusit.
Přejezd Kostická váha mezi Břeclaví a Lanžhotem. Častý cíl urychleného přesunu autem po focení ve Staré Břeclavi při lovu na fénovací vozidla. 9. září jsem k nim přidal i záběr na kombinaci blonski lamina, graffitti hnusu a blonski vagónu.
11. září se vlakoneťácká výběrová šotosestava Pio a Shalomek vystavila mezi Zvolenem a Banskou Bystricou s cílem focení a točení parního vlaku. Laminátka, která se nastavila do cesty, byla bonusem čekání na 498.104.
Žebřík na krakorec vjezdového návěstidla od Lanžhota je jedním ze zajimavých míst, které v jinak placaté krajině kolem Břeclavi nabízí možnost focení v jiné, než standardní výšce stojícího chlapa. V kombinaci s obloukem, který v těchto místech trať mezi dvojicí mostů přes Dyji dělá, je to atraktivní místo na snímky v obou směrech. Laminátové stroje se vám při této příležitosti představují v původním i ČD Cargo provedení zásluhou skutečnosti, že také 2. října jsem se do těchto míst zatoulal.
Cestou zpět, tedy stále ještě 2. října, jsem zaregistroval, jak se v dáli na souběhu koridoru do Vídně a trati ze Znojma doslova a do písmene na most přes odlehčovací rameno Dyje sune souprava. Lasička v barvách rakouského dopravce je typickým vlakem osobní dopravy do Vídně.
9. října jsem opět stepoval u Kostické váhy. Tedy samozřejmě tanečník se svou figurou nejsem, pod pojmem stepování hledejte laskavě přešlapování při čekání na záběr. Pří této příležitosti jsem nemohl nevyfotit tuto barevnou kombinaci.
Tři desítky v datu. 10.10.10, nebo přesněji 10.10. 2010 a já stojím na nadjezdu ve Staré Břeclavi. Tak nějak se toto místo vloupalo mezi má oblíbená lovecká stanoviště (pravda, pokud pominu nechápající pohledy neznalých posádek aut nebo naopak vytrubování kamarádů). V tomto případě namísto nemocného fénu zaskakovala řada 362. To jaksi není nic zase tak výjimečné, co je ale originální, je setkání s nákladním vlakem na širé trati, protože v nákladní vozbě je toho k vidění čím dál tím méně.
20.října se uskutečnil jeden z mála výletů ke kolejím druhého koridoru, neboli trati 330 SŽDC. Na výjezdu z Hrušek směrem na Přerov jsem odchytil spoj IDS JMK.
20.10. znovu. Ono totiž zmíněný den byl tak trochu putovní. Vznikl nejen výše naservírovaný snímek z Hrušek, ale i tento. Zastávkou Ladná uhání Taurus do Prahy.
Znovu dvacátého, ovšem tentokrát listopadu. Ale taky jiné místo, než předchozí dva snímky. Obloukem mezi přejezdem u Kostické váhy a bývalým hradlem Dyje u Břeclavi uhání laminátka s nákladním vlakem.
3. 12. a trochu jiný pohled na přejezd u Kostické váhy. Lamino a nákladní vlak s auty.
Stejný den, jen opačný směr a jiné lamino.
A ještě jednou záběr ze třetího prosincového dne. Sonderzug z Bratislavy směr slavkovské bojiště.
Poslední snímek z této série. 7. prosince už bylo po chumelenici. Dokonce vyhlédlu sluníčko a tak jsem vyrazil na lov