MV TOP 2010

Finále. Jubilejní, neboli poslední fotoohlédnutí za rokem 2010 uzavírá to, čím jsem vás po řadu týdnů od začátku roku živil. Já vím, ohlížet se v květnu za rokem 2010 už není zcela echt, jak mi nedávno připomněl i rodney 001, ale... co dělat. Udělat monotematických deset či kolik dní z mé tvorby, to by, myslím, bylo nad možnosti tolerance návštěvníků našeho webu. A tak to začal Zbyněk porcovat a tu moji seriálovou ročenku mělnit do dávky co týden, to kus. Spolu s výčitkou, jestli jsem to prý musel nechávat zasmrádnout a nemohl to odprezentovat už v průběhu roku. No, nemohl. Jednak jsem na tom vloni byl s časem tak nějak hůř, jednak to značné míry je tento cyklus vytvořen ze snímků, vzniklých při výpravách jen tak, bez konkrétního poslání a  cíle cesty. Nebo lépe, při občasných potulkách kolem kolejí, motivovaných jen snahou dopřát si chvíli relaxu a uloviiit něco ze zajímavostí.      

První dva snímky vznikly v jeden den a na jednom místě. J8 vím, není to úplně košer. Ale 8.1.2010 mi nejprve před fotoaparát vjelo Cargo eso v čele konvoje kotlů a po něm fén prototypový první v čele EC 170. A já se nemohl rozhodnout, kterou fotku vybrat. Zda lepší eso, nebo unikátnější fén 001 v dnes již nespatřitelném nátěru. Takl jsem to rozhodování uťal a dovolil si zařadit sem oba snímky.

Fotomagnetem byla v prosinci 2009 a následně i v lednu (a vlastně po celý rok, bez ohledu na čistotu kabátku) znovu polomáčená lokomotiva 350.004. Není divu, že mě to hugošílenství taky chytlo. Už bylo něco v ročence roku 2009, hugo se vrací v i této. Třeba snímkem z 18.1., z úseku z Lanžhota do Břeclavi.... 

.... nebo také na o deset dní mladším snímku, jenž vznikl mezi Zaječím a Šakvicemi. 28.1. A proč sem dávám dva podobné snímky? Na prvním je hugofén kromě první vrstvy špíny oblečen i do šatů ze sněhu, na druhém se alespoň té bílé hmoty (když ne špíny) zbavil.

O projektu Wellness, turistických vlaků z Brna do Lednice, jsme už na našich stránkách něco písmenek popsali. Záběr motorového vozu, brodícího se sněhem po zmizelých kolejích, podle mě do topového projektíku patří. Takže, ano, před dopravnou Poštorná se batolí 14.2. minulého roku právě sólo motorák jako wellness vlak do Lednice. A vypadá přitom, jako by tam ani žádné koleje nebyly.

 Podobný snímek ze 4.4. se již objevil v ohlédnutí za zdechlinami. Ten lepší záběr hugofénu jako záchrance zdechlinky dávám až teď

Klubová mise na východ, aneb narozeniny VLAKY.NET s popradskými stroji, to byla akce, kterou jsem si nenechal ujít. 8.5. tak po čekání na odpoledne již spíše ojedinělý záchvěv slunečního svitu vznikl tento záběr soupravy pod zamračenou oblohou.  

 O den později jsem se vracel z narozeninové jízdy domů.Zvolil jsem pohodové tempo cesty s občasným focením a takk si do archivu s datem 9.5. přidávám i tento snímek z místa, které již dnes při stavbě koridoru vypadá o poznání jinak.

19.6. udělaly České dráhy zvláštní jízdu vlaku do Lednice na odpolední a podvečerní program. Původně měla jet berta T 478.1001. Protože ale zájem o jízdu byl překvapivě mizivý, jel do Lednice jen sólo M 262.018. A já si to nenechal ujít. Už kvůli tomu večernímu focení v Lednici.   

2.7. jsem naprudko vyrazil do Brodského, kde pro závadu na trolejovém vedení zůstal stát na trati konvoj tří lokomotiv, mířících na zkoušky na cerhenický okruh. Na konci byl zázrak jménem Thales. A protože měl jet EC 171, počkal jsem si na neobvyklé setkání dvou fénů na širé trati. Ano, tento snímek nesplňuje "normované" požadavky na ideální záběr, ale ahrazuje je svou výjimečností a proto jej řadím do tohoto "projektu topového". A vůbec mi nevadí, že jej zavrhli na jednom z webů, kde jsem jej dal k dispozici autorovi aviza na nezvyklou možnost focení. Tamějšímu administrátorovi nebyl snímek od Shalomka od "konkurence" asi dost dobrý. No nic, tak si tuto ojedinělou kuriozitku vyvebím já. Protože ta unikátnost mi za to stojí.    

 10.8. jsem se podruhé vydal na focení zázraku. NUtno říci, že zásluhou přátel jsem měl celkem přesné informace o jeho pohybu a tak bylo celkem snadné zajet na nádraží do Hrušek. Volba padla na tento typ záběru a já jej myslím poprávu řadím do výběru.  

 28.8., takové datum bylo v kalendáři, když jsem podnikl jednnu z prvních výprav na nadjezd ve Staré Břeclavi. Dlouho jsem se tomu místu vyhýbal, protože po koridorizaci jsem se  z mého dříve obvyklého místa na mostě díval tak akoorát na výložníky trolejového vedení. Pak jsem se po letech na nadjezd znovu vrátil. Nechtěl jsem mít snímky jen z úrovně koleje, ale  i z nadhlledu. Proto jsem začal hledat vhodný způsob jak využít nadjezdu. Rychlík IDS Jihomoravského kraje se stal jedním z prvních snímků, pořízenou z tohoto místa. A zejména pro pestrou kulisu mračen jsem tento záběr vybral.

V záplavě zeleně nadjezdu v Lanžhotě uhání k Bratislavě fénovací stroj. Ze dvou podobných záběrů, na kterých dominovala vodní tříšť, kterou shrnoval sběrač lokomotivy z troleje, jsem nakonec vybral tento. Snímek z 30.8. je pro mě důkazem, že snímky s tmoosférou se dají fotit i jindy, než když je normovaný násvit. Třeba v lijáku. Jo, a kdyby svítilo slunko, byl by tento bok vlaku beznadějně ve stínu.

Ač původně patřil tento snímek do seriálu o zdechlinách, nakonec jsem se rozhodl jinak. Tento záběr mě zaujal. 9.9. jsem u Kostické váhy před Lanžhotem čekal na tranport zdechliny do domovského depa. poslední záběr série se mi líbil natolik, že jsem mu dal místo v tomto příspěvku.

 9.9., krátící se den a mé oblíbené místo nedaleko někdejšího Hradla Dyje. Právě prodlužujjící se stíny daly tomuto záběru jeho atmosféru.

12.9. O tři dny později jsem na SLovensku. Po Grand prix Zvolen, vyhlášeném mistrovství parních lokomotiv (a jejich posádek) Následovala v uvedený den ukázka bojů pancéřového vlaku. Dobrá Niva tak byla cílem vlaků, určených pro návoz diváků.   

Tahle fotka by byla jednou z mnoha, které jsem u Kostické váhy pořídil. Nebýt ovšem mračen nad vlakem. Ty jsou sice zdrojem obav pro fotografa - bude svítit slunko nebo ne? ale na druhé straně dají záběru atmosféru. Platilo to 21.10.... 

 ... dokonce hned dvakrát.

Ještě jeden záběr z rodu zdechlin  1.11. A znovu jsme na nadjezdu ve Staré Břeclavi.

Poetické zákoutí vedle koridoru? 13.11 jsem byl nedaleko rakouské hranice. Šel jsem zdokumentovat poslední jízdy pinďulína z Vídně, ale nepohrdl jsem ani vlaky v opačném směru. A toohle místo mě zaujalo.  

Vjezd do Břeclavi a Taurusová vozba v čele spoje EC do Vídně. V kalendáři je v tento den datum o týden vyšší, tedy 20.11. I tento snímek je ze Staré Břeclavi.

 Snímkem taurusu jste se dostali na závěr fotoseriálu s fotkami z roku 2010. Z roku, který byl pro mě v mnoha směrech tak troochu víc hektický. No, on je hektický i tento, ale asi si to dokážu už lépe zporganizovat a tak mám po nocích trochu času, abych kromě ohlédnutí za rokem předešlým občas stvořil i něco aktuálnějšího. Ale navzdory několika příspěvkům z akkcí roku 2011 je již teď jasné, že i na úvod roku 2012 se v mém archivu najdou nějaké další zajímavé snímky. Tedy, pokud vše bude pokračovat dál v daných kolejích. Kolejích Světa 1435 milimetrů.