Dampftag im Kamptal - 52 versus 4 minus 601

Takže už možná chápete, že se jedná o zimní jízdu údolím Kamptal, která kromě konvoje rakouských fotografů ve vlaku i v autech přilákala i několik málo fotografů ze slovanské části Evropy. Hlavními hrdiny byla parní lokomotiva 52 100 a souprava luxusního vlaku Majestic Imperator

Koho označit jako viníka této akce? No, asi Kubíčka. Když jsem jej před časem upozornil na tříkrálovou jízdu němky na Semmering (viz tento report), obratem kontroval jinou akcí. Tou, o které právě čtete. No a pak stačila jen zmínka na ICQ trabantího magnáta LukasHe a bylo jasné. Uděláme vše proto, abychom ani tam nechyběli. Tak se začala rodit akce, kterou jsem ukryl pod podivnný rébus v úvodu.

Co ten rébus vlastně znamená, jsem vysvětlil v úvodu. Teď zase něco o tom, jak se to vše upeklo. Protože Trabant se vyvenčil dostatečně v lednu na Semmeringu. tentokrát padla volba na křížence volkswagenu a české výroby. No, jo, vyvenčil jsem oktávku a na palubu jsme přibrali i Mozek. Ne, že bych tim chtěl říci, že normálně jednám bez rozumu, ale chci říci to, že dalším spolucestujícím se stal člen klubu s tímto nickem a dlužno říci, že svému nicku nedělal ostudu. Jako milovník cykloturistiky byl vybaven dostatečnou zásobou mapových podkladů a tak se stal důležitým informačním a navigačním prvkem sestavy tří lidí v autě. Čtvrtý z vlakoneťáků, Kubíček, použil svůj stroj fábiový a vyrazil s další partou fotografů.

Dlužno říci, že mi jako řidiči na této akci bylo velmi, velmi dobře. Mozek znal oblast z cykloturistiky a disponoval dobrými mapami. LukasH na předním sedadle pak byl zase skvělý navigátor, takže na mě už  zbývalo jen čumět na cestu. A taky společně vytipovávat vhodné místo na focení. I když, vzhledem k tempu, které rakouští strojvedoucí nasadili, to bylo hoooodně jen o improvizaci. Přesto to stálo za to.

Část cesty vlaku z Vídně do Absdorfu jsme neřešili, poprvé jsme se vystavili u kolejí před úvratí v Langenlois. Parostroj se tak kolem nás prohnal uhlím napřed, aby po úvrati údolím Kamptalu uháněl už v obvyklém, respektive správném, postavení komínem vpřed. A uháněl opravdu svižně, takže jsme měli co dělat, abychom ho předjeli a zaujali místo pro focení. Jediným štěstím pro nás byly dva fotohalty. Víceméně jsme oželeli organizátory naplánovaná místa hromadného focení, jednak z důvodu obtížného stíhání, jednak i z důvodu neochoty tlačit se tam mezi spoustou cestujících vlaku. Raději jsme takto získaný čas zužitkovali k lepší volbě našeho místa focení. A i když počasí bylo vše možné, než to, co by si fotograf mohl přát, nebyla to zbytečná akce. 

V Sigmundsherbergu, kde je i malé železniční muzeum, jsme se přitoulali k otáčení němky na točně. Dlužno říci, že se na ni vlezla jen tak-tak a při prvním pootočení začala přerovnávat zátasy, mající zabránit pádu do točnové jámy. Vzápětí ale lidé z depa pochopili, že původně nákladní pára není žádná lokálková tendrovka a zábrany odsunuli. 

Do odjezdu vlaku zbýval ještě čas, který jsme zužitkovali nějakým focením místního provozu a vzhledem k tom v únoru není dlouho světlo, padlo rozhodnutí, že ještě mlaskneme poslední záběr odjíždějícího vlaku na zpáteční cestu a pojedeme domů. Vystavili jsme se na zhlaví, abychom zdokumentovali posun z depa na soupravu a odměnou baly půvabná fotka s gejzírem vody, tryskajícím po zastavení z čerstvě doplněné vany tendru. Super, mlaskli jsme spokojeně a přesunuli se na zhlaví, kam jsme očekávali že vlak pojede. Zde se asi patří podotknout, že ze Sigmundsherbergu lze cestovat (respektive je vhodnější napsat odjet) do Vídně dvojím způsobem. Jednak přes údolí Kamptal s úvratí v Langenlois, tedy po trase, kterou vlak projel při cestě z Vídně, a která je z Langenlois prostá sloupů trolejového vedení. jednak se dá jet ze Sigmundsherbergu přímo do Absdorfu po hlavním tahu, ovšem s trolejovým vedením, ale zase bez úvrati. Protože jízdní řád, uveřejněný na webu http://erlebnisbahn.oebb.at/ (mimochodem, jsou tam i jiné zajímavé akce), byl na přesnou trasu až příliš skromný, předpokládali jsme návrat znovu přes Kamptal. Proto jsme se vystavili u vjezdového návěstidla z tohoto směru, abychom mlaskli ještě poslední záběr dne. No, je fakt, že jsme na záběr byli dokonale připraveni, byla to poslední příležitost na využití zbytků denního světla jinak pošmourného dne. Ale nebyli jsme připraveni na to, že pára si to zamíří přímou cetou na Absdorf a tedy mimo námi vybrané místo. Tak jsme si řekli něco o ... no, jak se to řekne slušně? no, prostě, že finále nevyšlo. (a nevyšlo nejen nám,ve směru na Kamptal čekalo vlak víc fotografů). Tak jsme sbalili nádobíčko, cestou ještě pomluvili pár lidí... (i v dobrém slova smyslu) a vyrazili přes Laa, a Hevlín do Břeclavi.

Před Langenlois, Foto Milan Vojtek

Zöbing, nejprve trojnásobná sestava motorových vozů, Foto Milan Vojtek

a po chvíli i 52 100 + Majestic Imperator, Foto Milan Vojtek 

Majestic Imperator v detailu Kubíčka

Stiefern, Foto Milan Vojtek

Plank am Kamp, Foto Kubíček

Buchberg am Kamp, Foto Milan Vojtek

 Buchberg, Foto Kubíček

Gars am Kamp, foto Kubíček

Stallegg, foto LukasH

tamtéž, Foto Milan Vojtek

Stallegg, foto LukasH

Stallegg, Foto Milan Vojtek

Rosenburg-Mold Foto Kubíček

Rosenburg-Mold, Foto Milan Vojtek 

Rosenburg-Mold Foto Kubíček 

Horn, Foto Kubíček

Breiteneich, Foto Milan Vojtek 

točna Sigmundsherberg, foto Kubíček

točna, Sigmundsherberg, Foto Milan Vojtek

údržba, Foto Kubíček 

Majestic Imperator, Foto Kubíček.

Sigmundsherberg, němka "trousí" vodu před najetím na soupravu. Foto Milan Vojtek

Tak, to byla druhá výprava tandemu Shalomek - LukasH (tentokrát s posilou) za parními vlaky do Rakouska. Když se dívám na nabídku nostalgie v ČR, jistě nebyla poslední. No, určitě nebyla poslední. V tomto okamžiku, kdy dopisuji poslední písmenka, mám již v počítači fotky ze soboty 16. dubna a tedy i ze třetí výpravy za parní nostalgiií v Rakousku. Tak vás zrovna nalákám, že i další report bude patřit lokomotivní řadě, dříve obvyklé i v Československu. Jojo, zatímco albatros 498.104 žduchal hugofén 350.004 z Bratislavy do Košic, My jsme fotili stoletou (!) 310.23 (375.0) ČSD, v akci, také do Sigmundsherbergu. Ale o tom příště.