Stoletého dědka nedostatek elánu netrápí

Tak na tuto akci jsme se dlouho chystali, nutno ale dodat, že hned na začátku jsem ji dokonale ohrozil. Když jsem večer před akce diskutoval s komplicem o času odjezdu, přesvědčil mě, že můj návrh byl příliš časný. Start sobotní výpravy byl tedy stanoven na osmou hodinu. JENŽE! Odjezd z Břeclavi byl v pohodě, to jo.... Překročení rakouské hranice u Valtic ještě taky. Ovšem pak se do mysli vloudila myšlenka, jedu přes hranice, mám doklady? Rychlá kontrola. No, nemám. Takže šupito zpět domů a na druhý pokus odjíždíme. A já šlapu na pedál plynu se zpožděním nějakých 30, 40 minut a s vědomím, že:

máme zpoždění a úspěch celé výpravy je více, než jen ohrožen, ale, na druhé straně, spěch v Rakousku může být jen na úrovni, která nezruinuje mou peněženku, protože eura, které jsem do ní před odjezdem vložil, dovedu utratit i lépe, než za pokutu striktním rakouským policistům.

Takže jsme jeli a musím říci, že jsme jeli takovým způsobem, že se podařilo dorazit do Absdorfu, místa prvního plánovaného setkání s mohutnou lokomotivou včas. Tím samozřejmě myslím tak včas, že jsme - v mezích možností, daných orientováním trati a směru slunečního svitu, mohli hledat místo. Nutno dodat, že limitem byla ještě jedna věc. Podle jízdního řádu, který jsme měli, se nedalo přesně zjistit, zda z Absdorfu lokomotiva vyrazí do cíle přímo, tedy pod dráty elektrifikované trati, nebo zda pojede do údolí Kamptal, tedy po trati bez drátů, ovšem s úvratí v Langenlois. Jediným vodítkem byly časy a ty napovídaly, že se nejspíše pojede pod dráty. Tak se i stalo a závěr z trasy pro nás nebyl příjemný. Vzhledem k situování trati, a dopravnímu omezení na silnici, byly naše možnosti pro focení notně omezené. Proto jsem také pochopil, proč - na rozdíl od jízdy vlaku Majestic Imperator údolím Kamptal - v tomto případě prakticky absentují další motorizovaní fotografové. V součtu se vskutku svižným tempem, který stoletá lokomotiva s 210 centimetrů vysokými koly nasadila, to bylo z hlediska focení opravdu velmi bledé. Místa na trati nechyběla, ale co z toho, když je vlak projel před námi, nebo současně s námi.

Takže jsme sice něco ulovili ale pořádně jsme mohli na hrbouna zaostřit až na točně v Sigmundsherbergu. Točna byla dostupná a tak jsme si mohli stroj zvěčnit dokonce při dvou otáčkách. Ve hře přitom byla i varianta vyfocení pouze cesty tam a pak bleskový přesun do Brna, kam ve stejný den mířil soukromý sergej T 679.1578. Bylo to lákavé, ale vzhledem k minimálnímu efektu z dopoledního focení jsme se rozhodli setrvat na rakouském území a věnovat se pravidelnému provozu. A samozřejmě současně s tím si vytipovat místo na snímek ze zpáteční cesty, protože bylo zřejmé, že ani potom moc příležitostí na focení nebude. 

Tak se taky stalo. Ani focení cestou zpět nenabídlo příliš možností. U Absdorfu už jsem předpokládal, že vyhlásíme kapitulaci, ale můj spolucestující navrhl zkusit ještě Tulln. Nu což. Vlaku jsme - poprvé - ujeli a před mostem nad Dunajem jsme měli dost času zaujmout vhodnou pozici. Rozmlsán jsem neodporoval při dalším návrhu, zkusit jet ještě dál. Případně až do Klosterneuburgu. Za Tullnem se ale situace vrátila do starých kolejí. Z vesnice do vesnice, tedy pěkně pomalu, zatímco vlak uháněl svižně kupředu. "Neboj, on pak jede oblouk kolem Dunaje, my to vezmeme přímo do Klosterneuburgu. Tam jej předjedeme a vyfotíme," utěšoval mě LukasH. No, jenže i naše zkratka byla nekonečnou jízdou vesnicemi s padesátkou a tak zatímco já jsem se již definitivně smířil, že je dofoceno, LukasH se dostával do obdobného rozpoložení. Když jsme v Klosterneuburgu přijeli ke kolejím, smutně jsme si řekli, pozdě, musí být pryč. JENŽE!!! pak můj bezkonkurenční navigátor viděl u kolejí chlapíka s fotoaparátem. Jasně, na něco čeká. Na náš vlak! Takže blesková reakce, šup s autem k první pumpě a ke trati. Stačili jsme si zvolit místo a už se hrboun hnal k nám. Ideálním snímkem nám poslal omluvenku za celodenní útrapy. Teď ještě projet Vídeň a jede se domů. Navnaděni pohodovým loučeníám s párou, zastavili jsme ještě u Strasshofu pro pár podvečerních snímků. Ty napsaly poslední tečku za akcí.  

Absdorf, tak tady to pro nás začalo - nejprve foto by LukasH, pak Shalomek

Grossweikersdorf (LukasH)

Grossweikersdorf panningový (Shalomek)

Kleinmeiseldorf (LukasH)

Kleinmeiseldorf (Shalomek)

Sigmundsherberg muzejní depo (Shalomek)

Sigmundsherberg údržba 310.23 (LukasH)

Sigmundsherberg muzejní depo (Shalomek) 

 Eggenburg (LukasH) 

Grafenberg s kostelíkem (LukasH) 

Grafenberg (Shalomek)

 Breiteneich (LukasH)

3x Sigmundsherberg a okolí (LukasH)

Limberg (LukasH)

Limberg (Shalomek)

Grossweikersdorf (LukasH)

Tulln (LukasH)

Langenlebarn (LukasH)

Klosterneuburg (Shalomek)

Klosterneuburg (LukasH)

Klosterneuburg (Shalomek)

Strasshof (LukasH)

Ani se to nezdá, ale tato reportáž je v pořadí třetí letošní toulkou mojí maličkosti a trabantího magnáta do Rakouska. No, jistě ale ne poslední, protože i když LukasH má své aktivity i na dalším webu železničních nadšenců, nevadí mu to setkávat se s člověkem, blízkým snad nejen bydlištěm. Prostě, nezáleží na webu, kde kdo jsme doma, ale na tom, jací jsme a zda chceme spolu mluvit.  

Ve světle debat, které se na internetu spustily po cestě 498.104 do Košic a kritiky fotografů, že měli na snímcích řídící vůz albatros a ne notně kouřící parní lokomotivu, jsem se pak dostal do situace, že jsem byl rád za upřednostněni rakouské lokomotivy před albatrosem. Mimo jiné i proto, že jízda 498.104 nebyla šotofriendly, neboli že by tři, čtyři snímky z cesty nebyly adekvátním zhodnocení stovek kilometrů stíhací jízdy. Kdyby pořádně táhl, měl by delší pauzy na kontrolu pojezdu, dobrání vody a já zase na předjetí. Takto to opravdu nebylo z mého pohledu to pravé ořechové. Samozřejmě smyslem jízdy byla doprava na akci do Košic, to respektuji. Ale na druhé straně, nevadilo by mi, kdyby se mi zase jednou vystavil před objektivem. Když nic jiného, je to starší sourozenec brněnského albatrosu 498.106. Já vím, 106 je majetkem NTM. Ale přeci jen, v Brně byl dlouho a já si pamatuji, jak třeba před oslavami 150 let železnice vyjel čerstvě opravený albatros na zkušební jízdu do Břecllavi a pak několik dní brousil koleje mezi oběma města, prostě, je to smutné, ale mé mládí bylo spojeno s obdivem albatrosa. Které depo tehdejších ČSD se mohlo pochlubit provozováním čtveřice parních lokomotiv?